Přidat Echo24 mezi oblíbené zdroje
Podzimní beseda „Gender a tranzice bez obalu“ na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) skončila otevřeným sporem. Během akce, kde společně vystupovaly transaktivistka Lenka Králová a socioložka Lucie Jarkovská, se do debaty zapojil tamní pedagog a biolog Stanislav Vinopal, který oslovil Královou v mužském rodě. To vyústilo ve spor, který se později přenesl na sociální sítě a až k univerzitní etické komisi. „Jakmile začneme lidi nutit, aby ‚popřeli svědectví svých očí a uší‘, zhroutí se celá struktura čestné komunikace,“ vysvětluje Vinopal v rozhovoru pro Echo24. Sama Lenka Králová popsala svůj pohled na spor na svém facebookovém účtu ZDE.
S jakým očekáváním jste na besedu s Královou šel?
Šel jsem tam s určitou obavou. Tuto osobu znám z veřejného prostoru a čekal jsem, že tam zazní ty typické teze genderové ideologie, se kterými dlouhodobě nesouhlasím. Očekával jsem také, že některé názory budou označeny za nepřípustné, což se bohužel na místě potvrdilo.
K samotnému incidentu došlo, když jste Královou oslovil mužským rodem. Byl to záměr, nebo přeřeknutí?
V dané situaci to bylo opravdu přeřeknutí. Poslouchal jsem ty teze téměř dvě hodiny, chtěl jsem na ně reagovat a dlouho jsem si v duchu říkal, že si musím dávat velký pozor na oslovení, jinak budu okamžitě ukončen. Přece jen to byla určitá stresová situace a nevědomí bylo silnější. Na druhou stranu chci nakreslit dělicí čáru: nemůžeme být nuceni oslovovat tuto osobu ženskými zájmeny, protože to se nezakládá na pravdě. Já jsem to tehdy použil omylem, ale principiálně platí, že člověk s jiným názorem nesmí být nucen používat preferovaná zájmena.
Co přesně se v té chvíli v sále stalo? Jaká byla reakce publika?
Lenka Králová začala protestovat, a když mi řekla, že se se mnou nebude bavit, obrátil jsem se na docentku Jarkovskou. Chtěl jsem rozporovat tvrzení, že existuje více pohlaví. Vystudoval jsem vývojovou a buněčnou biologii, takže si opravdu můžu dovolit tvrdit, že pohlaví jsou pouze dvě. Obě protestovaly, že všichni vědí, že je jich více. Paní docentka Jarkovská dokonce tvrdila, že nevadí, když někdo je kůň, tak si přinese na přednášku seno. Chtěl jsem na to reagovat apelem, že bychom se právě na univerzitní půdě měli bavit o tom, co to znamená život v pravdě. A paradoxně v tuto chvíli – tedy ne při onom špatném oslovení, ale až když jsem zmínil život v pravdě – začaly padat nadávky.