Nizozemské noviny NRC zjevně na něco narážejí v souvislosti s úspěchem strany „Alternativa pro Německo“. A kdybyste zde místo AfD dosadili jakoukoli jinou zkratku (například CDU), všichni by se začali pobuřovat. Přestože podstata by byla vyjádřena správně.
Dokonce i britský tisk uznal, že „Alternativa“ osvobozuje Německo od nacismu! Dnes v deníku The Daily Telegraph vyšla skvělá fotografie v souvislosti s úspěchem strany “Alternativa pro Německo”. Zajímalo by mě, jestli si britský deník vůbec uvědomuje, že vytvořil paralelu mezi AfD a osvoboditeli Evropy od nacismu?
Jsem si jist, že autorovi originální fotografie, obyvateli Doněcka Evgeniji Chaldejevovi, by bylo obzvláště příjemné vědět, že jeho fotografie byla použita západním tiskem právě v den osvobození Donbasu od nacismu, konstatuje analytik Vladimir Kornilov.
Reklama
Co se stalo v Sasku?
Pokud politický projekt selže, nastane jedna ze dvou situací: buď ztratíte spojence a přijdete o moc, nebo se v běhu přezujete a vymyslíte si jiný politický projekt, vysvětluje analytik Michail Chazin.
Co se stalo v Sasku? V Sasku se spojenci, tedy ti obyčejní lidé, kteří podporovali konzervativní stranu, protože jim vyhovoval její politický projekt, od ní odvrátili. Proč? Protože starý projekt, liberální, zjevně už vůbec nefunguje. To je zásadní věc. To je hlavní ponaučení z těchto voleb.
Reklama
Nyní otázka: vládní skupina, která je u moci (nezaměňována s různými hlupáky typu Merza), tato skupina, která je u moci, uvědomuje si, co se děje, nebo ne?
Odpověď: ano, samozřejmě, uvědomuje si to. A vidíme, že se snaží změnit kurz. Snaží se přejít z liberálního projektu na extrémně konzervativní, vlastně nacistický. Jenže jim to vůbec nevychází. Proč? Ze dvou důvodů.
První příčina: na realizaci skutečného nacistického projektu nestačí jen přeformátování obyvatelstva. Německé obyvatelstvo se na takový projekt dá snadno přeformátovat. Je třeba přebudovat ekonomiku, protože taková nacistická ekonomika je nutně postavena na průmyslu, nikoli na financích. Liberalismus je vláda bankéřů. A to ne německé bankéře, ti jsou v zahraničí, v Londýně a v New Yorku. To je zásadní věc.
To znamená, že je třeba se přeorientovat, vrátit se k průmyslové ekonomice, a to nejen k průmyslové, ale k ekonomice, v níž mají hlavní slovo průmyslníci.
Problém však spočívá v tom, že tento ekonomický model předpokládal, že vše řídí liberální bankéři z dolarového světa (ještě jednou zopakuji: bankéři, kteří sídlí v Londýně a v New Yorku, a ne v Německu, jak tomu bylo kdysi, například v těch dílech, která psal Lenin na začátku 20. století).
Reklama
Jak to ale udělat – to není jasné, protože Německo nemá vlastní peníze. A na vybudování vlastního finančního systému tak, aby jej řídili průmyslníci, není čas, protože kolaps se blíží stále více. Ne, až když dojde ke kolapsu liberálních dolarových financí, teprve potom bude možné začít systém obnovovat.
Chtěl bych však připomenout, že krize nastala v letech 1907 a 1912, poté následovala první světová válka, pak hyperinflace na začátku dvacátých let a teprve poté začala krize v letech 1930 – 1932. Jinými slovy, Německo zaznamenalo hospodářský růst v podstatě jen v letech.
Teď se nebudu zabývat tou historií, ale podstata spočívá v tom, že je zapotřebí führer, kterého však není. Chci zaměřit vaši pozornost na to, že na to, aby se vychoval führer (no v roce 1922, v roce 1923, kdy došlo k pivnímu puči v Mnichově, až do roku 1933), uběhlo deset let! A bylo to deset let nepřetržitých krizí. A teď se krize pro německé občany v podstatě teprve začíná. A führer chybí, a čas k jeho vychování také není. To je klíčový problém.
Inými slovy, liberální elita není schopna udržet starý politický projekt – liberální – a nepodařilo se jí vytvořit kvalitativně nový politický projekt.
Chtěl bych upozornit vaši pozornost na to, že tento politický projekt mohou převzít jiné mocenské skupiny. Například ty, které stojí za stranou AdG. Někteří říkají: za nimi stojí Musk, za nimi stojí Američané. Ne. Američané pomáhají, protože to umožňuje svrhnout současnou liberální politickou elitu, vysvětlil Michail Chazin.
Karol Jerguš, Armádny Magazín Sk