Obsah
Pondělní jednání vlády Andreje Babiše přineslo hned několik momentů, které musí znepokojit každého, kdo si pamatuje předvolební sliby ANO o změně kurzu:
Ministr obrany Jaromír Zůna byl přehlasován při výběru nového náčelníka generálního štábu, premiér přiznal váhání ohledně zrušení televizních poplatků a prezident Petr Pavel rozdává záštity sjezdu Sudeťáků v Brně. A berme s velkou rezervou, že navzdory nekončící kampani mediálního korporátu v čele s ČT a ČRo jeho popularita u veřejnosti klesá.
Co je to za hru, pane Babiši?
Zdá se, že namísto slibované razantní politiky dostávají voliči koaliční kaši, která chutná stále více po té staré, kterou servírovala Fialova vláda. Nutno ale říci, že i když Babiš stále více lavíruje a stále více naslouchá liberálům ve svém okolí (typicky Karlu Havlíčkovi), stále ještě je to „o parník“ lepší, než za bruselské „ukrajinské“ vlastizrádné fialové koalice. Alespoň zatím.
Proto volání některých radikálů po tom, aby SPD vládu vládu opustila, jsou slepou uličkou a jdou proti zájmům českých vlastenců. Koneckonců Milion chvilek a další vlastizrádné spolky včetně hnízda zmijí na Pražském hradě a sudeťáckého předsedy „nových lidovců“ hejtmana Grulicha na to jen čekají. Ne, tudy cesta nevede. Ale ta, po které bude muset jít, je nesmírně obtížná.
To, že vláda v pondělí schválila Atlantistu Miroslava Hlaváče jako kandidáta na post náčelníka generálního štábu znamená jediné: Armádu Babiš nepochopitelně nechává Hradu. Jistě, na první pohled jde o logický krok, Hlaváč je přece prvním zástupcem stávajícího náčelníka, válečnického fanatika Karla Řehky.
Jenže klíčový detail celou věc posouvá do zcela jiného světla. Ministr obrany Zůna (SPD), který by měl mít v otázkách vedení armády rozhodující slovo, hlasoval proti Hlaváčovi. Babiš to na tiskové konferenci přiznal, když prohlásil, že ministr obrany měl na věc jiný názor.
Dlouhé prsty chobotnice Aspenu
Zůna (a tedy SPD) si představoval na pozici šéfa armády velitele teritoriálních sil Petra Svobodu. Vláda ale rozhoduje ve sboru, a tak se musel podřídit rozhodnutí ANO a Motoristů, což následně potvrdil slovy, že většinové rozhodnutí kabinetu respektuje.
Nicméně viděli jsme důležitý test: premiér v tak zásadní personální otázce ministra obrany svého koaličního partnera nepodpořil. Spíše se za jeho zády dohodl s Hradem. A Pávek také okamžitě oznámil, že je připraven Hlaváče do funkce jmenovat. Spokojeně se k volbě vyjádřil válečný štváč Řehka a dokonce i opoziční exministryně obrany Jana Černochová z ODS.
Jinými slovy: Na jmenování důležitého postu nového šéfa armády se Babiš domluvil s Pátou kolonou donedávna označovanou „nevině“ za pražskou a brněnskou kavárnu: sudeťácký prezident, mafiánské struktury předchozí vlády a mediální korporát liberálně-atlantického bruselanského establishmentu. Proti této přesile neměl ministr obrany za SPD samozřejmě šanci. Jde to však mnohem dál:
Babiš si za vládního zmocněnce pro NATO vybral bývalého šéfa zdejšího Aspen institutu Jakuba Landovského. Tento donedávna Fialův muž se sice zatím tváří k nové vládě loajálně, ale o mnohém vypovídá, že liberální komentátoři o něm už sní, jako o novém ministru obrany, který by měl Zůnu nahradit. To by ale bylo možné pouze se souhlasem Tomia Okamury, což doufejme nelze očekávat.
Spíše jsme byli svědky jedné z prvních bitev, kterých se zástupci Páté kolony uvnitř vlády bude SPD svádět ještě mnoho. Tahle je ovšem prohraná.
Ukazuje se ovšem, jak prozíravé bylo jmenování bývalého poslance Radovana Vícha do pozice náměstka ministra obrany. Zablokování části takzvané muniční iniciativy pro kyjevskou juntu ihned po jeho nástupu ukazuje, že je to člověk na svém místě. Lze tedy očekávat, že další útok Atlantistů bude mířit právě na něj.
Andrej Babiš před volbami prohlašoval, že jeho vláda nebude pokračováním Fialova kabinetu. Jenže ve chvíli, kdy to měl konkrétně prokázat, přiklonil se k řešení, které vyhovuje Hradu, hlavě Páté kolony. Řehka je spokojen, Černochová je spokojená, Pavel je připraven jmenovat. To vše proti postoji ministra vlády za SPD.
Další z klíčových bitev se rozhořívá
Stejně rozpačitý obrázek nabízí situace kolem oznámeného zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Ministr kultury Oto Klempíř (Motoristé) předložil návrh mediálního zákona, který má mimo jiné převést financování České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet.
Jde o jeden z podstatných bodů koaličního programu — slib, kterému voliči rozuměli. Uzákonit konec nucené „daně z hlavy“ za veřejnoprávní média, o jejichž objektivitě nemůže být ani řeči.
Jenže Babiš na pondělní tiskové konferenci prohlásil doslova, že to „nevypadá dobře.“ Ze třiceti institucí, které se ke Klempířovu návrhu vyjádřily v připomínkovém řízení, pouze jedna (ministerstvo životního prostředí) se připomínek zdržela. Celých dvacet tři úřadů předložilo zásadní výtky. Premiér utrousil, že sám ani návrh nečetl. A prý se musí vypořádat s kompatibilitou s právem Evropské unie i ústavním pořádkem. To nevěděl předem?
Pro voliče, kteří doufali v rychlou a rozhodnou změnu, je to studená sprcha. Klempíř sice stále tvrdí, že změny by měly platit od ledna 2027. Jenže legislativní proces trvá v průměru téměř rok a návrh zákona se dosud nedostal ani na jednání vlády. Za současného tempa a při množství kritických připomínek – opět především z resortů patřících ANO – je nastartováno k tomu, aby celý záměr skrze neustálé odklady skončil v tak rozmělněné podobě, že z původního slibu nezbude nic podstatného.
Nutně napadne otázka: Je to skutečně jen otázka legislativní kvality Klempířova návrhu, nebo jde o něco hlubšího? Není premiérovo váhání spíše výrazem neochoty se skutečně postavit těm, kdo na současném modelu financování veřejnoprávních médií profitují?
Česká televize a Český rozhlas představují jednu z hlavních bašt bruselských kolaborantů v naší zemi, kteří na podzim 2025 prohráli volby. Už jen přechod na rozpočtové financování by znamenal transparentnost a kontrolu – přesně to, čeho se Pátá kolona (alias pražská kavárna) děsí.
Vlastizrádná pomoc Sudeťákům
Po všech těchto ústupcích není divu, že německá (bruselská) Pátá kolona stupňuje provokace: Jejich zhmotněním je „prezidentská záštita“, kterou Petr Pavel právě uprostřed zvedající se bouře odporu promptně udělil festivalu Meeting Brno, tedy skandálnímu sjezdu sudetských Němců v Brně.
Vládní koalice se proti sjezdu vymezila usnesením sněmovny odsuzujícím tuto akci s výzvou, aby se vůbec nekonala.
Zajímavé v této souvislosti je, že podle průzkumu prodejné agentury STEM/MARK si prezident oproti loňsku v podpoře veřejnosti pohoršil. Dokonce i v anketě čtenářů Novinek – vedle ČT jedné z hlavních mediálních opor Páté kolony – udělilo plných 52 procent hlasujících prezidentovi nedostatečnou, zatímco jedničku mu dalo 38 procent.
To ovšem samozřejmě nic neznamená. Jde o hříčku, která se má tvářit jako „peripetie objektivity“ – před tím, než mu zase rozjedou fikci o neskonalé podpoře.
Zatím si jen pohrávají. Rozhodující bude, nakolik s nimi Babiš začne koordinovat další vládní kroky – jako v případě dohody o náčelníkovi generálního štábu a váhání s televizními poplatky. V tomto druhém případě se přitom nabízí to nejjednodušší řešení, které zatím vláda ignoruje:
Netřeba vytvářet žádný složitý zákon. Ať poplatky zůstanou zachovány – ale jen na dobrovolné bázi. A bylo by vymalováno. Referendum o ČT a ČRo, aniž ještě zákon o referendu máme.
Ten bude ostatně další velkou bitvou, která stojí před SPD – zjevně jedinou silou, která to s českými zájmy myslí ve vládě vážně.