Německá předsedkyně Evropské komise ve svém včerejším projevu k takzvanému Evropskému parlamentu předvedla pozoruhodnou disciplínu bruselské politiky: vyjmenovat problémy, které za dlouhá léta jejího vlastního vedení Unie narostly do obludných rozměrů – a vzápětí vystoupit v roli člověka, který je právě objevil a přichází je zachránit.
Von der Leyenová stojí v čele Komise od roku 2019. Přesto nyní s bezpříkladnou drzostí varuje před strukturálně drahou energií, rozbujelou byrokracií, roztříštěným vnitřním trhem, zaostáváním v technologiích, odchodem průmyslu a nebezpečnou závislostí na Číně.
Obzvlášť groteskně působila pasáž o byrokracii. Von der Leyenová oznámila, že administrativní zátěž je třeba „drasticky“ snížit, pochlubila se dvanácti balíčky Omnibus a vzápětí pokárala členské státy za takzvaný gold-plating, tedy za zpřísňování evropských pravidel při jejich převodu do národního legislativy. Zapomíná nepříjemnou drobnost: obrovská část regulatorního aparátu, který dnes evropské podniky zatěžuje, vznikala právě za její Komise.
Stejně výmluvná byla energetika. Von der Leyenová už otevřeně připustila, že Evropa nemůže zůstat průmyslovou velmocí se strukturálně příliš vysokými cenami energie. To je jistě objev hodný předsedkyně Komise po sedmi letech ve funkci.
Receptem na „nápravu“ má být další elektrifikace Evropy, posílení sítí, samozřejmě ony takzvané obnovitelné zdroje, jádro a další domácí zdroje energie. Otázka ovšem zůstává stejná: proč se o zničujících cenách energie v unijních státech mluví jako o právě objevené přírodní katastrofě, když právě bruselská energetická a klimatická politika tento stav zapříčinila?
Další inventuru problémů vzniklých pod jejím vedením nabídla u Číny. Evropský obchodní deficit s ní dosahuje jedné miliardy eur denně (!). A u řady kritických surovin je Unie na Číně závislá z více než 80 procent, u některých vzácných nerostů dokonce z 90 procent. Řešení? Nová unijní Společnost pro kritické suroviny, společné nákupy a vytváření zásob. Tedy další byrokracie a centralizace. Nekonkurenceschopnost neuskladňovat v bednách, ale přikrýt ji modrou plachtou se žlutými hvězdami.
Štít proti pravdě
Potom přišla pasáž o demokracii, která je pro „Evropský štít demokracie“ nejzajímavější. Leyenová prohlásila, že evropská demokracie je v nebezpečí, ale nikoli kvůli totalitním praktikám, které stále sílí. Mluvila o zahraniční propagandě, deepfakes a „kognitivní válce“ a požadovala společnou unijní schopnost informace předvídat, odhalovat a reagovat na ně.
Výslovně dodala, že nebezpečí „nepřichází jen zvenčí“, neboť v Evropě prý rostou „antidemokratické, antievropské síly“. Centrum pro demokratickou odolnost má proto podle ní svou činnost dále rozšiřovat a sdružovat zdroje členských států a dalších aktérů.
Celý projev tak měl dokonale převrácenou logiku: Brusel identifikuje drahou energii, přebujelou administrativu, ztrátu konkurenceschopnosti, technologickou závislost, čínskou dominanci i rostoucí nedůvěru občanů — a instituce, která to způsobila, sama sebe prezentuje jako napravovatel.
Protože na stále viditelnější důsledky této zločinné politiky začínají občané zemí EU reagovat čím dál hlasitěji, přichází „nápravný“ krok bruselského mocenského aparátu: utáhnout šrouby nad veřejnou debatou a ještě pevněji sevřít cenzorskými kleštěmi mediální prostor.
Přesně do této mozaiky zapadá „Evropský štít demokracie“ — projekt, který jeho zastánci představují jako obranu před manipulací a jeho kritici jako další rozšíření nástrojů umožňujících institucím EU ovlivňovat hranice přijatelné veřejné diskuse. O tomto tématu píše velmi přehledně Slovanka:
Utužení cenzury v EU
Tento týden opět začalo na plénu europarlamentu hlasování a hned včera byl většinou hlasů schválen tzv. „Evropský šít demokracie,“ který má posílit viditelnost jediného povoleného názoru a potlačit všechny názory „závadné.“
„Štít demokracie“ je orwellovské pojmenování toho, co ve skutečnosti jakoukoli demokracii potlačuje.
Evropský štít demokracie má oficiálně zabránit zahraničnímu vměšování. Kritika však rychle roste: pozornost se vůbec nesoustředí na cizí země. Jde o to, aby bylo cenzurováno vše, co není v souladu s politikou EU. A to dokonce včetně pravdivých informací!
Pokud se podíváte blíže na plány Evropské komise, všimnete si typické orwellovské rétoriky. Slovo „demokracie“ se používá všude, ale konkrétní nástroj, který se k tomu používá, se točí kolem kontroly nad informacemi.
Jádrem iniciativy je nové Centrum pro demokratickou odolnost, které bude centrálně řídit takzvané ověřovatele faktů, jak se dnes nazývají cenzoři. Ne nezávisle, ale vše bude koordinováno z Bruselu. To není ochrana demokracie, to je řízení veřejné debaty.
To, k čemu se včera hlasovalo velmi dobře popisuje německá europoslankyně z AfD:
Europoslankyně Christine Anderson (skupina ESN) ve videu uvádí, že EU se nebojí zahraničního vměšování, ale svých vlastních občanů. Její poselství je jasné: kdokoli chce stále volně psát na internetu, měl by jednat hned teď. Andersonová upozorňuje, že nejde o to, zda dojde k zásahu do online projevů, ale kdy.
A především je důležité jedno: kdo rozhoduje o tom, co je to „dezinformace.“ O tom budou rozhodovat EU najatí cenzoři, kteří jako dezinformace onálepkují všechny nepohodlné názory.
Implementace Evropského štítu demokracie probíhá prostřednictvím zákona o digitálních službách (DSA), evropského zákona, který zavazuje velké platformy řešit takzvaný „škodlivý obsah.“
V praxi to dává EU obrovskou páku k tlaku na platformy, aby odstranily politicky nežádoucí obsah. Platformy jako X, Meta a YouTube se tak stávají prodlouženou rukou bruselských cenzurních ambicí, ať se jim to líbí, nebo ne.
Objednávejte živou vodu zde
Evropská komise používá třídílné rozdělení:
- neúmyslně nepravdivé informace
- úmyslně šířené nepravdy
- informace, které jsou fakticky přesné, ale přesto jsou považovány za škodlivé
Jinými slovy, pravda může být brzy trestná, pokud ji EU shledá jako škodlivou. To není přehánění. To je doslova v rámci nových pravidel EU. To otevírá dveře situaci, kdy občané a novináři již nejsou posuzováni podle pravdivosti svých výroků, ale podle jejich politické přitažlivosti. Pro instituci, která se nazývá demokratickou, je to pozoruhodný postoj.
Andersonová vyzývá k akci. Petici proti tzv. „Democracy Shield“ lze podepsat prostřednictvím webových stránek underattack.info. Navíc vyzývá lidi, aby vedli debatu o této otázce otevřeně na sociálních sítích, i když to může být již brzy v rozporu s novými pravidly.
Svoboda projevu není laskavost poskytovaná vládami, je to právo, které musí občané bránit, zvláště když tyto stejné vlády chtějí tuto službu omezit pod záminkou ochrany.
Nakonec se jako vždy dozvíte, jak kdo hlasoval. Kdo podpořil tuto cenzuru, která je cílena na veškeré nepohodlné informace, včetně těch nezpochybnitelně pravdivých, leč pro EU nepříjemných?
Čeští europoslanci:
- Pro tento zákon hlasovali následující totalitáři: Farský (STAN), Nerudová (STAN), Kolář (TOP09), Zdechovský (KDU), Niedermayer (TOP09), Gregorová (Piráti)
- Proti: Vondra (ODS), David (SPD), Konečná (Stačilo), Dostál (Stačilo), Bžoch (ANO), Knotek (ANO), Kubín (ANO), Nagyová (ANO, Pokorná Jermanová (ANO), Staněk (Přísaha)
- Zdrželi se: Bartůšek (Přísaha), Vrecionová (ODS), Krutílek (ODS)
A jak hlasovali Slováci?
- Pro cenzuru hlasovali: Cifrová Ostrihoňová, Hojsík, Karvašová, Ódor, Yar, Wiezik
- Proti hlasovali: Mazurek, Uhrík, Beňová, Kaliňák, Laššáková, Ondruš, Roth Neveďalová
- Zdržela se: Lexmannová