Obsah
Při prvomájových oslavách se při pohledu na komunistické funkcionáře v družném obětí, zapomínalo na to, že v útrobách stranického aparátu zuřily mocenské boje a různé kliky spolu vedly poziční války. Někdy tyto války končily vězeními a šibenicemi, později v Husákově normalizaci, většinou jen odsunem na post velvyslance v nějakém zapadákově.
Podobné boje zuří i v napohled jednotném aparátu bruselských komisařů. Současný Brusel má však blíže spíše k německé nacistické Třetí říši než k východnímu předlistopadovému bloku.
Bruselská 4. říše
Podobnost mezi současnou Evropskou unií a Hitlerovskou Třetí říší je už na první pohled zřejmá. Nejde však o kopii, ale o pokračování projektu, u jehož zrodu stáli bývalí nacisté. Málokoho tedy dnes překvapí, že 4. říši se sídlem v Bruselu vládnou čtyři Němci s navzájem propletenými komplikovanými vztahy a kompetencemi.
Málokdo si uvědomuje že bruselská temná královna Ursula Lejnová je stále členkou CDU a měla by tedy dodržovat stranickou disciplínu a jejím šéfem by měl být teoreticky předseda Křesťanských demokratů kancléř Merz. Ve skutečnosti je to ale komplikovanější, neboť do hry vstupuje ještě další Němec Max Weber, který je předsedou Evropské lidové strany, jejíž součástí je i CDU stejně jako čeští lidovci či TOP 09, tedy strany, které tak nadšeně podporují Sudeťáky.
Ale vraťme se do komplikovaných vztahů mezi německým vedením Čtvrté říše. Podle dobře informovaných zdrojů si minulý týden vedení CDU předvolalo Ursulu na kobereček a oznámilo jí, že pokud bude dále prosazovat šílené experimenty se zelenou agendou ničící nejen německé hospodářství, tak by rovnou mohla položit stranickou legitimaci na stůl.
Uršula na koberečku
Její schůzka s vedením vládní Křesťanskodemokratické unie (CDU) byla předvoláním na kobereček. Mocná eurokomisařka je totiž členkou CDU už celá desetiletí, takže kancléř Friedrich Merz je jejím šéfem, i když to zní komicky. Merz je prý dlouhodobě nespokojen s bujením eurobyrokracie a rostoucími nároky na podnikatele, kterým se v době vrcholící energetické krize dýchá obzvlášť těžce. Proto západní média označují berlínské jednání za ultimátum a sám Merz o sobě mluví jako o „páčidle v bruselském soukolí“.
Ultimátum, které bylo Uršule předloženo má podobu 27 bodů. Nejzajímavější z nich je návrh na zřízení nového dozorčího orgánu (aby asi bylo méně byrokracie), který by mohl blokovat iniciativy Evropské komise, aniž by se čekalo, až se lídři EU jednou za půl roku sejdou na summitu. Je všeobecně známo že šéfové evropských vlád jsou nespokojeni s tím, že si Ursula Lejnová uzurpuje příliš pravomocí. Nejbolestivější bodem pro Brusel, je ale zeštíhlení aparátu Komise, který rok od roku narůstá.
Po výprasku v Berlíně Lejnová se skřípěním zubů prohlásila, že je plna odhodlání „dosáhnout změn“ v zájmu „globální konkurenceschopnosti“ a odstranit překážky bránící „efektivnímu prostředí pro evropské firmy“. Kdo ji nezná, mohl by to považovat za projev kapitulace, tím spíše, že s nutností omezit byrokracii kvůli rozpočtovým problémům Ursula souhlasila.
Hitler proti Hitlerce
Jenže neupřesnila, jak si představuje konkurenceschopnost a efektivní prostředí, ani neuvedla, jaké překážky hodlá odstraňovat. Co kdyby tou překážkou byl právě kancléř Merz? Možná se ho za zavřenými dveřmi zeptala na něco ve smyslu: „Ty vůbec nevíš, s kým si zahráváš?“ nebo „Na koho si to hraješ, plešoune?“
Merz proti Ursule, to je jako Německo proti Rusku. Němci jsou národ ambiciózní a proto se nejednou se vší vážností pouštěli do předem odsouzených tažení na východ. Jak ovšem poznamenal legendární generál Suvorov: „Rusové Prusy vždycky pobili.“
S matičkou Rusí toho Ursula zas tolik společného nemá, jedno ale přece jen ano: protivníci ji často podceňovali. Lejnovou zpočátku nikdo moc vážně nebral. V roce 2019, ji vytáhla z klobouku na scénu Angela Merkelová. Předtím měla za sebou kariéru gynekoložky a vedení Bundeswehru, který pod její taktovkou chřadl. Proto od ní nikdo nic velkého nečekal. Ale to se všichni zmýlili.
Postupem času Ursula zlikvidovala všechny své nepřátele i bývalé spojence, kteří se domnívali, že jim něco dluží. Neúspěchy Evropské komise přitom nijak zvlášť neotřásly pozicí hlavní komisařky, která si mezitím stihla uzurpovat co nejvíc pravomocí a nafouknout úřednický aparát, o nějž se opírá při svém vládnutí.
Nejméně populární kancléř
Pomohla jí v tom umělá plandemie covidu. Vystrašení a zmanipulovaní občané svěřili Bruselu víc pravomocí a důvěřovali „tetičce doktorce“. Ta se ale ukázala jako neefektivní právě coby lékařka a vůbec jako tvůrce čehokoli. Zato si vybudovala říši z armády šedých úředníků, napsala hromady nových předpisů a vydírá národní vlády miliardovými dotacemi.
O Friedrichu Merzovi si naproti tomu všichni udělali správný obrázek hned od začátku. „Nejsem fanoušek Angely Merkelové. Ale v jednom měla pravdu: nikdy nepovažovala Merze za kompetentního,“ poznamenal nedávno místopředseda Svobodných Wolfgang Kubicki. Mluvil o Merzově kompetenci v ekonomice. Ale ani politika není jeho parketa. Kancléř působí trapně i tehdy, když má pravdu, třeba v kritice byrokratických bariér Lejnové. Proto nikdo příčetný nebude v tomto souboji dvou Němců sázet na Merze.
Je to sice chlap urostlý, vzdělaný a při penězích. Jenže baba Merkelová ho prokoukla skrznaskrz a na roky ho vytlačila z politiky. Vrátit se dokázal až na třetí pokus, a teprve poté, co kancléřka odešla do důchodu. Ani v případě Ursuly se Merkelová nezmýlila, pokud vsadila na schopnost této ženy se prosadit. Takže hlavní komisařku Merz jen tak neskolí.
Zvláště, když je historicky nejméně populárním kancléřem v dějinách Německa s podporou kolem 20 procent. Dovedl jejich společnou stranu do stavu, kdy CDU v průzkumech zaostává za Alternativou pro Německo, a to o nezanedbatelné tři až čtyři procentní body. Pokud bude Merz za rok ještě kancléřem, bude to pro něj úspěch.
Kdo se postaví čarodějnici?
Ursula je oproti němu v pohodlné pozici. Voličům se zodpovídat nemusí, protože ji nikdo nevolil. Merz si naopak myslel, že ví kudy běží zajíc a má strategickou vizi přechodu do nové historické éry. Jenže obyčejným Němcům se vede stále hůř.
Merz tedy začal napodobovat Hitlera. Buduje „nejsilnější armádu v Evropě“, podporuje banderovce na Ukrajině a posílá kolony zbraní na východní frontu. Jenže tenhle kancléř je (naštěstí) jen špatná kopie Hitlera. Je to jen forma bez obsahu. Pokud se Merz rovná Hitlerovi, pak Ursula představuje z hlediska hrozby deset Hitlerů. Pro podporu Kyjeva toho udělala desetkrát víc než Merz.
A přesto má i ona své vedení, které jí umí vyčinit. Šéf Evropské lidové strany, taky Němec, Manfred Weber. Jeho vliv je obrovský a sahá až za kulisy k loutkovodičům celého globalistického divadla. Viktor Orbán Webera nazýval Belzebubem a Ursulu jeho služebnicí.
Právě Weber, a ne Ursula, měl v roce 2019 stanout v čele Evropské komise, ale nestalo se tak kvůli odporu Macrona a Orbána. Nakonec vznikl nový německý tandem, který vytlačil šedou eminenci Bruselu, Martina Selmayra, který byl úspěšně odsunut a dvakrát mu zabránili v návratu.
Bejvávalo
Selmayr, další Němec a člen CDU, je známý pod přezdívkami Bruselský Rasputin, Monstrum z Berlaymontu (komplex budov Evropské komise) a Frank Underwood (manipulátor, darebák a hrdina ze seriálu „Dům z karet“). Dnes čeká na svou příležitost. Odsunutý na postu představitele EU v Rakousku. Jestli se Uršula někoho obává, pak právě jeho.
Kdo nakonec v tomto vnitroněmeckém souboji zvítězí není příliš podstatné. Důležité je, že všichni podporují německou nadvládu nad Evropou a také podporují „sudetské“ Němce a jejich požadavky na majetky v České republice a zrušení Benešových dekretů.
Není náhodou že se tito revanšisté podporovaní Evropskou lidovou stranou a domácí českou a moravskou pátou kolonou, sejdou v Brně na svém prvním sjezdu v ČR.
Jeden si při Prvním máji 2026 opravdu musí položit otázku: Nebylo to za Husáka ještě čajíček proti tomu, co žijeme dnes? Cenzura a totalita stejná (ne-li horší), „sdílená“ suverenita stejná (ne-li menší), jen se místo Moskvy vzývá Brusel. Ale aspoň všechno, co jsme tady vytvořili, nám patřilo. A Cikáni pracovali. A těch pár vietnamských nebo čínských „imigrantů“ jakbysmet.
A Sudeťáci byli takhle maličcí. Nostalgie?
To není o nostalgii…