Obsah
- 1 1. Sedmé zjevení teprve přijde
- 2 2. Růženec a očistec
- 3 3. Rozdíl mezi zjevením Panny Marie a anděla
- 4 4. Důležitost modlitby, pokání a oběti
- 5 5. Pronásledování kvůli fatimským zjevením
- 6 6. První soboty v měsíci
- 7 7. Proč bylo ustanoveno pět prvních sobot
- 8 8. Sluneční zázrak
- 9 9. Interpretace
- 10 10. Poslední slova
Mnozí ctitelé Panny Marie Fatimské znají nejdůležitější aspekty jejího poselství i různé události spojené se zjeveními ve Fatimě, k nimž došlo před více než sto lety. Některé podrobnosti fatimských zjevení však mohou dnes snadno uniknout pozornosti. Připomínáme proto ty z nich, na které se často zapomíná a jež si orávě v této době skutečně zaslouží, abychom si je připomněli.
1. Sedmé zjevení teprve přijde
Jak známo Panna Maria se ve Fatimě zjevila třem dětem – sourozencům Franciscovi a Jacintě Martovým a Lucii dos Santosové (pozdější řeholní sestře) – celkem šestkrát – od května do října 1917. Již při tomto prvním zjevení však Panna Maria oznámila, že se do Cova da Iria vrátí ještě posedmé:
„Přišla jsem vás požádat, abyste sem přicházeli následujících šest měsíců, vždy třináctého dne ve stejnou dobu. Potom vám řeknu, kdo jsem a co chci. A pak se vrátím ještě posedmé.“
Vykladači se v interpretaci těchto slov neshodnou. Většina z nich se nicméně domnívá, že víře nijak neodporuje předpoklad, že se Panna Maria do Fatimy skutečně vrátí – a že se tak může stát v blízké budoucnosti.
Bezpochyby jde o jednu z nejvíce očekávaných událostí, k nimž věřící katolík může vzhlížet, a to zvláště v dnešních znepokojivých a chaotických časech. Pevně doufáme, že tento sedmý příchod přinese vytouženou spásu a – jak prorokoval svatý Ludvík z Montfortu – triumf jejího Neposkvrněného Srdce.
2. Růženec a očistec
Přesvatá Panna Maria ve Fatimě připomněla třem dětem důležitost růžence i existenci očistce. Na otázky Lucie odpověděla, že se před odchodem do nebe musí pomodlit mnoho růženců (Francisco a Jacinta Martovi zemřeli do roku 1920). Královna svatých, Panna Maria, nám tím připomněla zásadní význam modlitby svatého růžence jakožto cesty ke spáse naší duše. Dokonce uvedla, že růženec je zárukou bezpečného přechodu z pozemského světa do nebe.
Co je zvláště důležité: Poukázala na existenci očistce, na niž tolik katolíků – včetně řady „pokrokových“ duchovních – jako by zapomínalo. Panna Maria se vyjádřila zcela jednoznačně – mnoho duší bude muset v očistci čekat až do konce světa. Podle výzkumu pátera Sebastiana dos Reise a svědectví sestry Lucie se v pekle nachází mnoho duší, které zemřely, byť jen s jediným smrtelným hříchem na svědomí.
3. Rozdíl mezi zjevením Panny Marie a anděla
Pozoruhodné je, že děti popsaly fyzické, emocionální i psychické zážitky ze zjevení Anděla Portugalska a Matky Boží jako zcela odlišné. Sestra Lucie ve svých pamětech píše:
„Nevím proč, ale je pravda, že zjevení Panny Marie na nás působila jinak. Je pravda, že nás i při setkání s Pannou Marií provázela tatáž vnitřní radost, tentýž pokoj a totéž štěstí. Namísto fyzického vyčerpání jsme však po setkání s Pannou Marií cítili radost a životní sílu, zatímco u anděla to byla spíše bázeň a únava…“
Mezi zjevením Matky Boží a anděla je tedy jasný rozdíl, daný jejich odlišnou podstatou. Anděl je čirý duch, kdežto Maria má duši i tělo. Po setkání s Andělem Portugalska se trojice malých pastýřů cítila vyčerpána – šlo o bytost vyšší duchovní úrovně. Jelikož děti sdílely s Pannou Marií tutéž lidskou přirozenost, při setkání s ní se cítily šťastné a vyrovnané. Tato skutečnost mimo jiné potvrzuje i dogma o nanebevzetí Panny Marie s jejím pozemským tělem.
4. Důležitost modlitby, pokání a oběti
Dnešní člověk si při zmínce o umrtvování a pokání vybaví spíše středověk. Mravní krize, která zachvátila celý svět, je však mimořádně vážná a vyžaduje neustálé modlitby, pokání a oběti. Tato pravda se vine celým poselstvím Panny Marie z Fatimy. Ve své nevinnosti oba mladší pastýři pochopili potřebu obětovat se jako smírné oběti.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Výzva Panny Marie k modlitbě a pokání se však týká celého lidstva. Jen smrtelníci mohou smrtí těla mnoho získat. Tato praxe pomáhá zkrotit neposlušné vášně, které musíme podřídit vůli. Nezapomínejme, že utrpení se stává hybnou silou ve věcech Božích. Pán Ježíš vykoupil lidstvo krvavou obětí a nesmírným utrpením, jímž prošel na Kalvárii.
5. Pronásledování kvůli fatimským zjevením
Zjevení Matky Boží ve Fatimě změnila život všem třem dětem. Tři malí pastýři kvůli zjevením také trpěli, především Lucie, protože ani matka, ani příbuzní, a nakonec ani členové kléru jí nevěřili, když o zjeveních hovořila. Malou Lucii to bolestně zasahovalo. Navíc byly všechny děti vystaveny neustálému posměchu ze strany okolí. Liberální tisk se přímo vyžíval v hanebné nenávistné a pomlouvačné kampani proti dětem a předháněl se ve způsobech, jak fatimská zjevení zdiskreditovat.
Navzdory sílícím útokům se děti chovaly s obdivuhodnou trpělivostí. Měly totiž na paměti slova Panny Marie, která jim zdůrazňovala, aby na její volání nikdy nezapomínaly a své utrpení obětovaly za hříšníky.
6. První soboty v měsíci
Spiritualita fatimských zjevení nachází svůj specifický výraz v pobožnosti prvních sobot v měsíci. Dne 10. prosince 1925 se sestře Lucii zjevila Panna Maria v cele řeholního domu v Pontevedře s Ježíšem jako dítětem. Panna Maria jí ukázala na dlani své srdce ovinuté trny se slovy:
„Dcero, pohleď na mé srdce ovinuté trny, jimiž je nevděční lidé probodávají rouháním a nevděkem. Snaž se mě alespoň ty potěšit a oznam, že slibuji všem, kdo se během pěti měsíců o první sobotě vyzpovídají, přijmou svaté přijímání, pomodlí se růženec a stráví patnáct minut rozjímáním nad patnácti tajemstvími růžence, že při nich budu v hodině smrti se všemi milostmi, které potřebují ke spáse.“
Tato základní duchovní cvičení fatimských sobot formují srdce ctitelů Neposkvrněného Srdce Panny Marie.
7. Proč bylo ustanoveno pět prvních sobot
Pět prvních sobot bylo ustanoveno proto, že existuje pět druhů hříchů a rouhání proti Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Těmito hříchy jsou:
- Rouhání proti Neposkvrněnému početí.
- Rouhání proti panenství Panny Marie.
- Rouhání proti mateřství Panny Marie.
- Nenávist, lhostejnost či pohrdání vůči naší Neposkvrněné Matce Panně Marii a vštěpování lhostejnosti či nenávisti k Panně Marii dětem.
- Přímé urážení obrazů Bohorodičky.
8. Sluneční zázrak
Rotaci Slunce na obloze spatřilo 13. října 1917 nejméně 70 tisíc lidí. Shromáždili se, protože Matka Boží prostřednictvím malé Lucie přislíbila zázrak, který na vlastní oči potvrdil i univerzitní profesor José Maria Garret, fyzik z univerzity v portugalské Coimbře.
Profesor Garret byl do té doby nábožensky lhostejný, po zázraku se Sluncem se však stal věřícím. Podle jeho líčení od rána hustě pršelo a foukal vítr. Kolem 14. hodiny náhle prorazily sluneční paprsky hustými mraky. Zraky všech přítomných se upřely ke Slunci, které svým leskem připomínalo perlu. Krvavě rudé Slunce se sneslo z oblohy a kroužilo kolem vlastní osy, což zpočátku u některých lidí vyvolalo strach.
Podle sestry Lucie mohl být fatimský zázrak ještě větší, děti však unesl Arthur Oliveira Santos, správce správní rady Vila Nova de Ourém. Únos sice nebyl potrestán, přítomní však spatřili jen část zázraku – rotaci slunce – a nikoli zázrak v celé jeho šíři.
9. Interpretace
Sestra Lucie uvedla, že mimořádné světlo, které se objevilo nad Evropou v noci z 25. na 26. ledna 1938 od 20:45 do 1:15, bylo velkým znamením Panny Marie, že se blíží nový válečný konflikt.
Odpůrci křesťanství tvrdí, že šlo pouze o polární záři. Většina meteorologů a astronomů však konstatovala, že polární záře v takové podobě, jaká byla zaznamenána oné noci, neměla ve světě dosud obdoby. Křesťanští meteorologové a astronomové jednoznačně hovoří o nevysvětlitelném znamení.
10. Poslední slova
V době fatimského zázraku bylo svaté Jacintě pouhých deset let. Krátce před svou smrtí však vyslovila slova, která dalece přesahují intelektuální možnosti desetiletého děvčete a teology překvapila nesmírnou hloubkou i jasností:
Hříchy, které přivádějí většinu duší do pekla, jsou hříchy těla. Člověk by měl dbát na to, aby si uchoval nevinnost a čistotu. Je třeba dodržovat Desatero Božích přikázání a vždy mluvit pravdu, i když nás to stojí mnoho úsilí.
V Církvi se objeví tendence, které budou Boha nesmírně urážet. Lidé, kteří si Boha váží, nemohou takové tendence přijmout. Církev se nemění, Ježíš je stále tentýž.
Lékařům chybí světlo a poznání k uzdravování nemocných, protože jim schází Boží láska. Kněží by se měli zabývat výhradně záležitostmi Církve. Měli by být čistí, nanejvýš čistí. Neposlušnost kněží a řeholníků vůči představeným a Svatému Otci našeho Pána Ježíše Krista nesmírně uráží. Kdo chce být knězem, mnichem či mniškou, musí být čistý tělem i duší. Zpověď je svátostí milosrdenství, ke zpovědi je třeba přistupovat s důvěrou a radostí.
Bez zpovědi není spásy.