Od 20. listopadu 1945 do 1. října 1946 probíhal (hlavní) Norimberský proces. Bylo to asi poprvé v dějinách, kdy vítěz nenapichoval poražené na kůly, ani je nebral do otroctví, ale byl uspořádán veřejný proces, kde se projednávala míra zavinění proběhlých hrůz 2. světové války a tresty se stanovovaly veřejně po vzájemné dohodě. Špičky nacistického vedení a velení armád „vyfasovaly“ povětšinou tresty absolutní. Bohužel, součásti úmyslu potrestat zvěrstva byla dohoda, že se nebude posuzovat činnost elit byznysu, jejichž činnost a podpora ale umožnily a vyvolaly ony hrůzy. Bez nich, resp. jejich podpory a konání by události měly nepochybně jiný průběh. Tyto elity v zákulisí přečkaly vše bez ztráty na cti a majetku.
Mimochodem – aktuálně máme jistou paralelu s nástupem Hitlera a nacismu. Tenkrát někdo celkem cílevědomě ekonomicky srážel Německo na kolena, cílevědomě způsoboval bídu většině občanů a pak … pak najednou, kde se vzal, tu se vzal, na scénu se dostavil neúspěšný malíř, který neměl ani na jídlo a začaly se dít pravé ekonomické zázraky. No a co máme dnes? … dnes někdo cílevědomě koná tak, že většině občanů způsobuje těžkosti a snižuje životní pohodlí a pokud dopady pro dolní většinu občanů budou bolestivé, pak by znova mohl být přijat s velkou radostí nápad vše vyřešit zaměstnáním ve zbrojním průmyslu a připravit se na další loupeživou výpravu za zdroji. Dnešek opět velmi připomíná trik, kdy uměle vyvolám problémy a pak s velkou pompou nabídnu řešení, které celou situaci posune žádaným směrem … mnou žádaným směrem.
Vidlákův článek „Chce jednat…“ obsahuje věty, které vy volaly v diskuzích u někoho pohoršení u někoho radost a někdo je považuje za nedostačující.
Kdyby bylo po našem, Hladík, Rakušan, Blažek, Strnad a všichni větrní, solární i uhelní baroni by seděli v přísné vyšetřovací vazbě, aby nemohli ovlivňovat svědky.
Reklama
Pepo, já se spletla!
Naskýtá se otázka, jak by se vlastně mělo řešit chování jednotlivců konajících proti zájmu státu, resp. většiny jeho občanů.
Vezměme si např. rodinu Strnadů (min. otec a syn) – neuvěřitelné tunelování státního rozpočtu a navíc za zbraně, které životní úroveň většiny obyvatel nezvýší. Naopak, zákonitě budou chybět peníze na zdravotnictví, důchody atd. Ale oni přece nic tak strašného nedělají, jen využívají příležitost, že narazili na dalšího bezcharakterního lumpa, který nemá problém s podpisem extra nevýhodných smluv a byl občany zvolen k jejich zastupování. Ti lidé v tomto řetězci nikoho nezabili, jenom jejich jednání v důsledku povede k chudnutí většiny a výrazně se zvyšuje riziko války s větším počtem mrtvých. Co s nimi???
Reklama
Co s novináři, kteří rezignovali na funkci „hlídacího psa“? Oni přeci taky nic tak strašného nedělají – jenom píšou nesmysly a skládají je do mozaiky tak, že u občanů vzniká nenávist, která opět může vést k většímu počtu mrtvol. Co s nimi?
A co tahle nákup předražených útočných letadel schopných nést jaderné zbraně, které ani nemáme? Příprava útočné války je zločin, přesto se všichni tváří (a akceptují), že jde o zajištění obrany. Co s lidmi, kteří toto umožnili? … a přímo nebo nepřímo stále podporují vyvolávání budoucího konfliktu?
Co se zástupci, kteří nekonají v zájmu zastupovaných občanů, kteří uvěřili jejich slibům?
Nejkřiklavější případ máme na Ukrajině. V. Zelenskyj přece vyhrál poslední volby jen a pouze díky tomu, že sliboval ukončení občanské války a nějakou pragmatickou dohodu s RF. Po zvolení vyšlo najevo, že pouze bezostyšně lhal a lidi mu uvěřili. Pokud naslibuji kupujícímu, že dům je ze zlata a v perfektním stavu a ve skutečnosti po zaplacení mu pak předám ruinu bez střechy, tak jsem za podvodníka. Pokud podvedete ve volbách své občany a statisíce jich následně necháte pobít, pak nejste podvodník, ale ryzí demokrat. Výsledkem podvodu Zelenského je rozvrácený stát, neuvěřitelné materiální škody, nesplatitelný dluh a statisíce mrtvých. Co s takovým občanem?
Na UA se ta poslední povolební názorová „otočka“ platí krví, u nás zatím jen horšími podmínkami k životu. Ale jak správně reagovat? … co s takovými spoluobčany? … vše nechat být a přistoupit k problému stylem „Pepo, já se spletla!“?
Reklama
Psychologie trestu pracuje s faktem, že přísnost trestu má své hranice, kdy už dále nepůsobí na pachatele odstrašujícím způsobem … a tedy nezabraňuje chování, které je trestné. V davo-elitářské společnosti je vše orientováno na mamon a tomuto se vše podřizuje. Vemte si Bakalu – bezostyšně okradl horníky, okradl stát a protože tím extra zbohatl, tak se stal etalonem morálky a úspěšného podnikatele. On přece jen využil příležitost, nedělal nic špatného … jen si na vypracování prolhaného posudku vybral těžce nemocného znalce, u kterého bylo jasné, že brzo nebude moci doznat, že podváděl. Bakala neudělal nic nezákonného – jen to naplánoval a věděl, že to celé je křivárna, možná i šel tomu štěstíčku naproti tím, že ukecal nějaké poslance, aby schválili nějaký ten paragraf … A takových případů máme „neúrekom“ – ako by povedali bratia Slováci.
Podle mého názoru by kladivo spravedlnosti mělo dopadnout tam, kde to ti lumpové pocítí nejvíce a pomocí jiného nástroje, když vše dělají „podle práva“. Mimochodem – tuším, že to byl svého času Kalousek, který prosadil, že stát nebude nakupovat zbraně přímo od výrobců, ale přes prostředníky. Kalousek nic neporušil, jen využil příležitosti a svých možností. Co s takovými?
Protože právní řád je pro tyto případy nepoužitelný, bylo by, dle mého, velmi žádoucí rozšířit praxi o občanské soudy, které by měly velmi omezené pravomoci – v podstatě jen na rovinu morální a náhrady škody. Pokud něco podobného nevznikne, pak bude přibývat situací, kdy zločin bude probíhat za bílého dne podle práva a situace většiny občanů se bude úměrně tomu podle práva zhoršovat.
Pravomoci soudu občanů:
- protože nejde o trestněprávní proces, ale občansko-morální, pak otázka nepromlčitelnosti je irelevantní
- hlavní verdikt by se týkal veřejné ztráty občanské cti a práv
- vedlejší verdikt by mohl uložit použití majetku celé širší rodiny na náhradu způsobených škod
David Dvořák