Přátelé, dovolte mi dnes zakončit sérii geopolitických úvah o nejbližší budoucnosti. Zítra bude report o brigádě z Vidlákovny a pak zase budeme chvíli nahlížet do českých luhů a hájů. Hodně se toho nahromadilo.
A teď už dnešní text:
Tak jsme se dozvěděli, že na Ukrajině nemohou být volby, protože by to byl jenom dárek pro Putina. Volby by tam rozštíply společnost, Rusko by toho využilo byl by to konec Ukrajiny. A nebýt toho vyhozeného ministra obrany Fedorova, který s volbami a korupcí pořád otravuje, nikomu by to vlastně nevadilo. Lukačevičova mééédia by dál v klidu adorovala exhumované ukrajinské Banderovce, jako třeba Jevhena Konovalce, vyzdvihovala jejich pražskou stopu a nevšímala si polských protestů… prostě, nějaká demokracie a volby, to je tak křehká věc, že se to do dnešní doby vlastně vůbec nehodí. Lidi totiž volí blbě a tak je musíme rozdělit na ty, které k volbám pustit můžeme a ty, které k volbám pustit nemůžeme.
V minulých dnech jsem upozorňoval na investora Dejčmara, kterému se nelíbí, jak volí senioři a tak by jim omezil volební právo. To stejné by udělal i aktivista (a špatný zpěvák) Kuba Ryba, ale ten by omezil volební právo rovnou všem, kdo neprošli prověrkovou komisí.
Reklama
Evropské hodnoty to v poslední době dopracovaly do takových konců, že musejí naši svobodu a demokracii bránit vysloveně nesvobodnými a nedemokratickými prostředky. Volby už nejsou ta civilizační výhoda oproti diktaturám, už jsou spíše nevýhodou. Proto je zapotřebí demokracii bránit cenzurou, zásahy ústavních soudů a nebo, jako v Británii, stačí když pípnete na fejsbůku a prakticky okamžitě u vás klepe policie na dveře. Děje se to tam asi tak stonásobně častěji než ve „zlé ruské diktatuře.“
My, dezoláti, máme pořád tendenci to brát tak, že jde o jakési nedopatření. K moci přišli různí Rakušani, Fialové, Nerudové, Pekarové a protože jsou to šmejdi všech šmejdů, začali protizákonně vypínat weby, opřeli se o normalizačního prokurátora Igora Mříže, který také vzpomínal na staré dobré časy, kdy mohl beztrestně šikanovat lidi, k tomu se otevřely dveře různým pouličním bojůvkám, s čímž nehodlá nic dělat ani ministr Metnar a výsledek se dostavil.
Ale je to přece jen chyba v Matrixu. Vznikla kvůli tomu, že největší svoloč dokázala maskovat své skutečné úmysly. Nakonec se musela pakovat a teď živoří v opozici. Ani o tom Rakušanovi už dlouho nikdo neslyšel. Chopili se toho zlí lidi a když tam budou jiní lidi, bude to lepší.
Reklama
Já tento názor nesdílím a myslím si, že odklon od demokracie je všeobecný a naprosto celosvětový trend. Ne proto, že by lidé „hlasovali špatně,“ koneckonců, podívejte se, jak Němci stále spořádaně hlasují pro migraci a i když do nich chirurgové z dovozu bodají. Podívejte se, jak mají v Británii už pátého premiéra a i ten nový se opět přihlásil k podpoře Ukrajiny, i když viděl čtyři příklady před sebou, kam to vede. Voliči ještě pořád hlasují po libtardsku dobře a kdyby ne, máme tady Baxy, Rychetské, či Šámaly, aby to po rumunském vzoru z moci úřední napravili. Ale demokracie prostě přestala být schopna reagovat na výzvy a problémy dneška.
Jestli dneska chcete mít oblíbenou vládu, či oblíbeného lídra a vyřešit nějaký letitý problém, udělá to spolehlivě nějaký autoritář s mimořádnými nadstandardními pravomocemi. A ať nemluvím o Putinovi, třeba henten Bukele, co v Salvadoru vymýtil gangy vysloveně stalinskými metodami. Nejprve si postavil věznici s kvalitou gulagu, pak do ní pozavíral všechny, kteří měli gangsterské tetování a pak občas některé propustil. A lidé ho milují, protože se jim mnohonásobně zlepšil život. Že to schytali i nějací nevinní, to je holt cena za to, že se na ulici nestřílí. A že si tím Bukele upevnil moc? No a co, uplatňuje ji přece ve prospěch lidu, ne?
V Kazachstánu vyloučili z voleb opozici… V tomto případě nedostala naše mééédia jasné notičky, protože tamní prezident Tokajev prostě vyvažuje. Kritizuje Rusko za válku, ale zároveň s ním obchoduje. Projevuje sympatie Evropské unii, ale vocaď pocaď. A tak zřejmě ani Uršula v této chvíli neví, jestli má být na Tokajeva za vyloučení opozice z voleb naštvaná a nebo tam má jet na státní návštěvu. A všichni si pamatujeme Pekarovou Adamovou, jak se lísala k azerbajdžánskému Alijevovi.
Dokonce i KLDR teď prý zažívá nebývalý hospodářský růst a rozkvět. A Írán? Zapomeňte na všechno, co vám o něm říkají naše presstitutky. Je to úplně jinak.
Ve stejné době není schopen Trump porazit Írán, jeho hospodářská a celní politika selhala a státní dluh Spojených států překročil čtyřicet bilionů dolarů a úroky z tohoto dluhu jsou vyšší než americké výdaje na armádu, Evropě definitivně ujel vlak a není schopna se ubránit ani neozbrojeným lidem na gumových člunech, natož aby se ubránila Rusku, které má milionovou armádu… U nás v České republice žijeme z podstaty, protože demokracie za třicet let nepostavila ani zlomek toho, co postavili Husák s Biľakem a i když všichni mluví o demokracii a svobodě, reálně jí máme pořád méně a méně, aniž by se ale cokoliv vyřešilo.
Reklama
A nedej Bože, aby se ukázalo, že ta umělá ynteligence se všemi těmi datacentry není zase takové terno, protože jestli tahle investiční bublina praskne, tak jsme všichni definitivně v loji. Jsme už totiž všichni tak zblblí a zpohodlnělí, že nás buď ti roboti zachrání a nebo to bude náš konec.
Zkrátka a dobře, aniž bych spekuloval o příčinách, nevidím žádnou zemi, která by, oslněna výhodami demokracie, šla cestou rostoucích svobod. Není to ani Dánsko ani Švýcarsko. I tam se šrouby postupně přitahují a dělají se různé chat controly a obyvatelstvo neprotestuje, protože jejich vláda „je přece slušná a nebude toho zneužívat.“ I Donald Trump hrozí vězením těm, kteří rozšiřují defétistické informace, že americké armádě docházejí rakety. Americký prezident měl sice dost nápadů, ale neměl dost moci, aby je mohl uvést v život. Nakonec nejsou ani cla, ani mír. A zastavit migraci, víte kolik z toho ještě bude soudů?
Nikde na světě se neotevírá žádná nová výkladní skříň demokracie. Naopak, demokracie dneska znamená hnusnou zaplivanou veřejnou dopravu, divné lidi v ulicích, chirurgy z dovozu, policii slídící za každým slovem, zastaralá letiště a čekání na úřadech. Naopak, úspěchy sklízejí autoritářští lídři, kteří si s dělbou moci hlavu nedělají a soustředí ji pod sebe, jak jen mohou. To víte, jestli nechcete, aby vám zemi trhali na kusy různí Winklerové, Frycové, Tykačové, Bakalové, Redlové, Dozimetři, Sorošové, či Miliony chvilek, tak musíte být mocnější než oni. A toho se v demokracii dosáhnout nedá. Ta byla vymyšlena, aby stát moc moci zase neměl a nemohl ji obrátit proti občanům. Všechno fungovalo až do chvíle, kdy někteří občané začali mít víc moci než stát.
Proto asi také demokracie nikdy nevydržela nijak zvlášť dlouho. Vlastně skončila vždycky přesně ve chvíli, kdy se stát se svou rozdělenou mocí stal tak slabým, že nedokázal čelit válce mezi zájmy jednotlivých oligarchů. Pak se toho vždycky chopil nějaký Caesar, Putin nebo Bukele, který nevěděl, že demokracie je nejlepší a nedemokratickými metodami zlepšil život osmdesáti procentům lidí, kteří ho za to milují. Za cenu nějaké skupiny nevinných obětí. Demokracie vždycky dojede na to, že dříve nebo později se svoboda změní ve svobodu rozkrádat. A když se nerozkrádá, tak alespoň přijdou chirurgové z dovozu. A když nepřijdou inženýři z Afriky, přijdou Banderovci z Ukrajiny. A když uhlídáte tohle všechno, udělají vám Chat Control a půjdete do vězení za blbé kecy. Jakmile i demokracie začne vyrábět nevinné oběti, přestane to vadit u Bukeleho.
Svět nesměřuje k větší demokracii. Nikde se jí teď totiž nedaří. Trhají ji na kusy. A zároveň všichni doufají, že to budou právě oni, kteří se díky stíhání verbálních projevů, cenzuře, chat controlům a spřáteleným ústavním soudcům upevní v křeslech. Za demokracii už nikdo nebojuje, každý už jen bojuje za svou podobu budoucího autoritativního režimu. Volby už nejsou ani o ideích ani o ideologiích, ale jenom o obličejích. Prostě si už jen podvědomě vybíráme budoucího Bukeleho. Proto už nikoho nezajímá ani Čapí hnízdo, ani Dozimetr a vlastně ani bitcoiny nebo kampelička. Už se jen stále drsnějšími metodami rozhoduje, kdo se nakonec upevní. Děje se to všude ve světě. Všude!
Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate