Její životopis je lehce dostupný a známý, zopakujeme proto pouze základní fakt, že tato dívka r. 1902 byla ubodána nožem svým sousedem Alessandrem Serenellim, jenž se ji pokusil znásilnit. Neúspěšně, ona se houževnatě bránila a vmetla mu do tváře: „To nesmíš, to je hřích, přijdeš do pekla!“ To agresora vzteklo natolik, že jí zasadil rány nožem, které se staly pro ni smrtelnými.
Přirozený mravní zákon
Současná morálka tohoto světa to pokládá za nenormální: nechat se raději zavraždit než znásilnit, to je nad chápání dnešního člověka, to mu jeho rozum nebere. Proč? Poněvadž ztratil pojem o hříchu. Papež Pius XII. (1939–58) se jednou vyjádřil, že největší tragédií lidstva jeho doby je ztráta pojetí těžkého hříchu jakožto urážky Boha. Že sexuální násilí sem patří, není snad třeba vysvětlovat. Stejně tak tento velký papež považoval za nejnebezpečnější trik ďábla jím řízenou mediální propagandu, že neexistuje.
Sv. Marie Gorettiová absolvovala pouze pár tříd obecné školy. Ve svém věku neměla téměř žádné znalosti o sexualitě, věděla však, možná ani ne díky nauce, ale díky přirozenému mravnímu zákonu vepsanému do srdce, že to, co Serenelli s ní zamýšlí, je závažný hřích, jenž přináší s sebou věčné zatracení.
Měla v sobě hluboce zakódováno, co znamená mravní čistota panenství až do sňatku. To vložil Bůh každé dívce do srdce a je přímo zločinem, když školní sexuální výchova toto v dětech už od nejútlejšího věku ničí. Božský Spasitel o takových prohlásil známou větu, že by měli být vhozeni do vody s mlýnským kamenem uvázaným na krku (Mat 18,6).
Těžký hřích vede do pekla
To, že těžký hřích vede do pekla, se dnes katolík v současném neomodernistickém proudu uvnitř Církve vůbec nedozví, proto se o mučednici Marii Gorettiové prakticky téměř nehovoří. Jenže právě její zvolání „to je hřích, přijdeš do pekla“ nejspíš zachránilo před věčnou záhubou jednu duši, totiž jejího vraha Serenelliho.
Tento mladý nenávistný odpůrce Katolické církve, který s oblibou četl protikatolické knihy a pornografické časopisy, později konvertoval, po odpykání trestu žil kajícím způsobem života jako zahradník v jednom kapucínském klášteře a zemřel smířen s Bohem. Stačila jen jediná věta jeho oběti: „To nesmíš, to je hřích, přijdeš do pekla!“
Od dnešních neomodernistů uvnitř Církve slyšíme do omrzení opakovat, jak je zlé a kontraproduktivní strašit lidi peklem. Jenže papež bl. Pius IX. (1846–78) naopak mnohokrát vybízel kněze, aby hodně kázali právě o pekle. Hodně lidí se obrátilo, když slyšeli o útrapách zatracenců. Koneckonců i sám Ježíš Kristus měl toto téma častokrát v ústech, jak dokazují evangelia.
Peklo existuje právě tak jako zlí duchové a hřích. Mlčet o tom, jak činí současná tzv. novocírkev, je zbabělostí a projevem lhostejné nelásky k lidem. Hřích vede člověka do definitivního stavu věčných muk, proto je nutno mu vzdorovat „až do krve“, jak píše sv. Pavel (Žid 12,4). Samozřejmě kdyby sv. Marie agresorovi podlehla, bylo by nespravedlivé hovořit tady o jejím hříchu, neboť šlo o násilí, jemuž se fyzicky těžko dalo ubránit.
Bojujme s hříchem
Jenže ona obětovala raději vlastní život, než by svolila ke ztrátě panenství. Tak vysoko si je cenila, zatímco dnešní dívky už v jejím věku přímo soutěží, která je co nejdřív ztratí. Takový je výsledek nemravné a satanské sexuální výchovy.
Nenechme se manipulovat! Boj s hříšnými pokušeními, i když často není snadný, patří k základním požadavkům křesťanského života bez ohledu na to, co říkají nositelé dnešního modernistického rozvratu uvnitř samotné Církve.
I kdyby tento zápas nebyl okamžitě zcela úspěšný, i kdyby konečný výsledek nebyl v plné míře takový, jak by bylo žádoucí, nikdy nezapomeňme, že Bůh není přísný kantor, který hodnotí pouze výsledky.
Nikoli, On klade na první místo snahu a vůli – a to je pro nás hříšníky obrovská naděje a zdroj radosti. Nenechme se tedy odradit – a bojujme s hříchem vždy a za všech okolností. S hříchem v sobě, s hříchem u těch, kteří jsou nám svěřeni – a s hříchem kolem nás.
Takové je poselství 12leté světice a mučednice sv. Marie Gorettiové dnešním katolíkům.