Západní Evropa kráčí mílovými kroky k otevřené válce s Ruskem. Váleční štváči si rychle rozdělují úlohy a připravují se na rozhodující střetnutí s Moskvou.
Britské stíhačky minulý týden sestřelily poprvé ruské drony nad ukrajinským územím. Naopak ukrajinské a západní drony mají už několik týdnů vytvořený koridor přes Pobaltí, odkud zasahují pobaltské ruské přístavy a terminály s ropou. Totéž se děje za přispění západních armád i s ruskými terminály u Černého moře. O tomto víkendu zasáhl dron dům v Moskvě jen šest kilometrů od Kremlu.
Klub sebevrahů
To už není podpora Ukrajiny. To je přímý vstup evropských zemí do války proti Rusku. Čeká se jen na záminku, kdy to Západ spustí otevřeně – i s jadernými zbraněmi. Sebevražedné jednání rozhodujících evropských vůdců, jejichž popularita je na bodu mrazu, je jedinou cestou, jak se udržet u moci.
A to i za cenu jaderné války s Ruskem ke které tito šílenci již otevřeně směřují, ačkoli vědí, že to bude znamenat nejen jejich konec, ale také konec evropské civilizace, jak jsme ji dosud znali.
Protože však v NATO není dost pomatenců, kteří by do otevřené války s Ruskem šli, začínají se vytvářet koalice ochotných sebevrahů. Francouzský prezident Emmanuel Macron dosáhl v popularitě historického minima. Polský premiér Donald Tusk je na tom podobně. Oba čekají za rok prohrané volby. A tak se sešli na dvoustranném vládním summitu. Jde o první hmatatelný krok k naplnění Nancyské smlouvy, kterou podepsali v květnu 2025. Jaderná spolupráce v ní sice byla nastíněna, ovšem bez bližších podrobností.
Letos 20. dubna se již dohodli zcela konkrétně na společných jaderných cvičeních, výměně zpravodajských informací a vojenských operacích, které lze spustit v případě krize bez zdlouhavých konzultací v rámci NATO. V pozadí celého dění stojí snaha části Evropy vymanit se z Trumpova vlivu – a současně přihřívat nepřátelství vůči Moskvě. To, co je na veřejnosti prezentováno jako partnerství, je ve skutečnosti válečný plán.
Francie a Polsko v první linii
Minulý týden polský deník Rzeczpospolita s odvoláním na vojenské zdroje odhalil, co sjednali: Společné plánování scénářů preventivního jaderného útoku proti Rusku a Bělorusku, a to mimo struktury NATO. Cvičení by měla začít v nejbližší době. Nejpikantější přitom není „co“, ale „jak“. Polský vojenský zdroj pro Rzeczpospolitu uvedl, že klíčem k těmto plánům je, že vznikající francouzsko-polská úderná síla, jež bude operovat v podstatě mimo struktury NATO.
Scénáře mají sloužit jako pohotovostní plány – údajně pro případ ruského útoku. Nebyly by však aktivovány až po zdlouhavých jednáních podle článku 5. Ústřední klauzule Severoatlantické smlouvy stanoví, že útok na jednoho člena se považuje za útok na všechny. V případě reálné hrozby se musí všichni členové NATO poradit a rozhodnout kolektivně, než dojde k jakémukoli vojenskému zásahu.
Dělba práce je jasná: Polsko přebírá konvenční složku operace. Polští piloti budou provádět průzkumné mise na velkou vzdálenost a z letounů F-16 odpalovat řízené střely JASSM-ER, které by hypoteticky zasáhly cíle v okolí Petrohradu.
Francie dodává jadernou složku: Letouny Rafale-B simulují nasazení jaderných hlavic. Podle zveřejněných informací jsou Rafale-B schopny překonat vzdálenost z Francie odpovídající trase Budapešť–Kaliningrad a nacvičovat údery proti cílům v Rusku i Bělorusku.
Jádro věci je tedy prosté: Polsko obstarává konvenční část, Francie tu jadernou.
Vysíláme zde
Trochu ano, trochu ne
Francie je od brexitu jedinou jadernou mocností v Evropské unii. Se svými 290 jadernými hlavicemi je po Rusku, Spojených státech a Číně čtvrtou největší jadernou velmocí světa.
Macron od března 2026 razí koncept takzvané „proaktivní odstrašovací politiky“ a ke společným jaderným cvičením přizval Polsko, Německo, Řecko, Nizozemsko, Belgii, Dánsko a Švédsko.
Tusk po schůzce v Gdaňsku prohlásil, že Polsko vstoupilo do „exkluzivního klubu, který chápe potřebu evropské solidarity a suverenity“. Zároveň však dodal, že „letouny Rafale s atomovými bombami nad Polskem nejsou ideálním řešením“.
Další polský vojenský zdroj k tomu poznamenal, že Francouzi si uvědomují, jakou vojenskou silou Polsko disponuje. Do poloviny třicátých let bude mít vedle Německa jednu z největších armád v Evropě. Francie chce přinést své know-how a jaderné zbraně, které Polsko nemá.
Kolik času zbývá?
Polsko je už desítky let považováno za nejostřejšího rusofoba v Evropě. Tento postoj má hluboké historické kořeny a učinil ze země motor protiruského křídla NATO na jeho východním křídle.
Paříž se zase od Macronova nástupu do čela Francie systematicky profiluje jako vojenský protipól Moskvy. Macron rovněž zmínil možnost „decentralizovaného rozmístění“ francouzských letounů nesoucích jaderné zbraně v Polsku, přičemž výhradní kontrolu by si ponechala Paříž.
Rusko v posledních letech v reakci na neustálé rozšiřování NATO směrem na východ přesunulo část jaderné infrastruktury do Běloruska. Západ to považuje za eskalaci. Nyní Paříž a Varšava chystají svůj protitah. Putin opakovaně zdůraznil, že Rusko nemá v úmyslu útočit na členské státy NATO, a nabídl pakt o neútočení.
Západní aliance jej však odmítla.
Kolik času nám zbývá?