Obsah
Sjezd sudeťáků a jejich domácích kolaborantů, který proběhl o tomto víkendu v Brně mobilizoval české vlastence. Invaze Sudeťáků dál rozdělila národ – a tím i politickou scénu na dva nesmiřitelné tábory. A to je vlastně paradoxně dobře. Protože česká společnost už nikdy nebude taková jako před touto provokací.
Střet dvou světů
Na jedné straně brněnského výstaviště se v pavilonech vzájemně ujišťovali účastníci sudeťáckého sjezdu, že, slovy bavorského premiéra Markuse Södera, „vytvořili evropské dílo míru“.
Na druhé straně města, na Dominikánském náměstí, protestovaly tisíce lidí, kteří pojem Mír zjevně chápaly jinak. Totiž že znamená především nezvat si domů válečnou organizaci, jejíž kořeny sahají k Henleinově Sudetoněmecké straně, a tvářit se, že jde o nevinný kulturní výlet.
Od pátku do neděle probíhal v Brně dvojí život, nebo spíše střet dvou světů. Svojí poznámkou to zdůraznil i poslanec SPD Radek Koten, když připomněl, že sudeťácký sjezd začal přesně v den popravy německého vraha českého národa K. H. Franka. I v tomto „osvětlení je příznačné (a přízračné) když kolaborant jihomoravský hejtman a předseda lidovců Jan Grolich uvítal dědice a pokračovatele Henleinovců vřelými slovy „milí krajané, jste naši přátelé“.
Tisíce vlastenců, kteří se sešli v Brně na obranu naší země před opětovnou německou invazí, to viděli jinak. Při nedělním protestním pochodu nesli transparenty s nápisy „Nejste vítaní“, „Ani za tisíc let“ či „Rozpustit!“.
Protest proti sjezdu sudeťáků v Brně: Pochod 24.5.2025
Občané také jasně vzkázali České televizi, že je prolhané médium, které reprezentuje jen Pátou kolonu kolaborantů. Vzácně to pochopil i moderátor ČT, když v ojedinělém přímém vstupu z Brna konstatoval, že protestující nedemonstrují jen proti sudeťáckému sjezdu, ale také proti České televizi.
Zeman: Nevolte Petra Pavla
Hlavní hvězdou nedělní demonstrace se stal bývalý prezident Miloš Zeman. Než vystoupil před shromážděné davy, zamířil do Kounicových kolejí, k jednomu ze symbolů německého teroru na Moravě, kde byli popravováni čeští vlastenci. Připomněl, že protektorátu vládl sudetský Němec Karl Hermann Frank, a dal tak najevo, že historická paměť není pouhá abstrakce, nýbrž má velmi konkrétní podoby osudů a jmen.
Vysíláme zde
Zeman se rovněž vyjádřil ke zhanobení brněnského památníku prezidenta Edvarda Beneše, jehož soše kolaboranti polili ruce červenou barvou a připojili nápis „Český nácek“.
Bývalý prezident si na tuto provokaci připravil jasnou odpověď. Citoval Adolfa Hitlera z roku 1938, aby velmi jednoduše ukázal, kdo stál na straně německého nacismu a kdo proti němu. Hitler tehdy prohlásil, že mezi ním a Benešem se musí rozhodnout. Zeman dal najevo, že tato volba je stále aktuální – a toho, kdo o celoživotním bojovníku proti německému nacismu napíše, že je „nácek“, označil za idiota a lumpa.
Zeman pak rozvinul myšlenku, která se stala hlavním tématem: Nestačí jen protestovat, je třeba jednat. A jednat v demokracii znamená volit. Obyvatelům Brna vzkázal, že mají právo nevolit zastupitele, kteří sjezd podpořili. Ve volbách senátních, krajských i parlamentních mohou voliči podle něj potrestat strany a kandidáty, kteří nepodpořili sněmovní usnesení odsuzující konání sjezdu.
„Máte právo nevolit toho, kdo dal sudetoněmeckému sjezdu svoji záštitu,“ ukázal na kolaboranta na Pražském hradě. Demonstrující reagovali potleskem a skandováním „Ať žije Zeman“.
Protest proti sjezdu sudeťáků: Brno-Dominikánské náměstí 24.5.2026
Rajchl požaduje od Německa reparace
Podle senátorky Jany Zwyrtek Hamplové podporou Sudeťáků přestal být komunistický lampasák na Hradě českým prezidentem. Pavlova záštita se tak stala posledním hřebíčkem do jeho politické rakve.
Zatímco Zemanův projev měl spíše charakter zásadního politického gesta, vystoupení poslance SPD Jindřicha Rajchla o den dříve na brněnském náměstí, vneslo do debaty zásadní požadavek: stále nedořešenou otázku německých válečných reparací.
Rajchl odmítl samotný koncept smíření v podobě, jak je prezentován landsmanšaftem a jeho českými podporovateli. Smíření totiž předpokládá vzájemnou vinu. Jenže vina za dramatický poválečný odsun leží na německých nacistech, kteří vraždami statisíců českých vlastenců a šest let trvající okupací pro něj vytvořili podmínky. Organizátory sudetoněmeckého sjezdu označil za přímé následovníky Henleinovy strany, která byla včleněna do NSDAP, tedy nacistické strany.
Místo drzých požadavků henleinovců na revizi Benešových dekretů a majetkových nárocích chce Rajchl otevřít téma, o kterém se léta cudně mlčí,: Totiž otázku dosud nevyplacených německých válečných reparací vůči Československu. Jinými slovy: jestliže landsmanšaft chce „vyrovnání“, nechť se nejprve vyrovná Německo s Českou republikou za škody způsobené okupací, terorem a systematickým drancováním.
Jindřich Rajchl zdůraznil, že lidé v České republice nemají problém s Němci jako takovými, ale s politickou organizací, jejímž cílem je „společně s Lichtenštejny prolomit Benešovy dekrety a zrevidovat majetkové právní uspořádání po druhé světové válce“. Benešovy dekrety jsou nedotknutelné, a národní hrdost není na prodej, uzavřel Rajchl.
„Mírotvůrci“ Söder a Posselt
Česká televize samozřejmě nevěnovala požadavku na reparace ani vteřinu, ačkoli jde o legitimní historický a právní argument. Československo nikdy neobdrželo reparace, na které mělo – a stále má – rozhodnutím vítězných velmocí nárok. Rajchlův požadavek je jasný a logický: kdo chce smíření, má začít tím, že srovná vlastní dlužní úpis.
Do Brna dorazil také Bavorský premiér Markus Söder, který si posléze z dobytého Brna odskočil i na Pražský hrad, aby se se tam „pomazlil“ s kolaborantským prezidentem Pavlem. Zda se pokochal pohledem na Prahu z téhož okna Pražského hradu jako jeho předchůdce v březnu 1939, nevíme. Zato označil invazi Sudeťáků do Brna za „svátek míru“ a za důležitý signál „svobody a smíření“ – tak, jak je náš nebezpečný soused chápe v bruselské velkoněmecké Evropě.
Söderova návštěva nebyla jen diplomatickou zdvořilostí. Bavorsko je patronem Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Takzvaní sudetští Němci jsou podle bavorské ústavy „čtvrtým bavorským kmenem“ a Posselt je současně europoslanec za CSU, tedy Söderovu stranu. Jde tedy o politický akt s jasným kontextem.
Slučovací sjezd Páté kolony
Zvláštní kapitolou brněnského víkendu byla reakce německých médií. Ta věnovala sjezdu značnou pozornost. Hlavním viníkem protestů proti sjezdu sudeťáků se podle nich stala vlastenecká SPD Tomia Okamury. Tisíce demonstrantů, bývalý prezident republiky, poslanci, europoslankyně Kateřina Konečná, herečka Jaroslava Obermaierová, bývalý premiér Jiří Paroubek, ti všichni se v optice některých německých redakcí scvrkli na pouhý přívěsek Okamurovy vládní strany.
Europoslankyně Kateřina Konečná upozornila na koordinovanou snahu zpochybnit skrze takzvaný Evropský parlament Benešovy dekrety. Stručně řečeno: „Slučovací sjezd“ české a německé Páté kolony v Brně nebyl žádným nostalgickým setkáním stárnoucích krajanů. Šlo o významný krok v promyšlené strategii. Domácí podporovatelé landsmanšaftu v ní mají zásadní úlohu při procesu přeměny českého státu v porobenou součást velkoněmecké říše, kterou kolaborant na Pražském hradě nazývá Spojenými státy evropskými.
Brněnský víkend ukázal, že staletý boj českého státu a jeho národů s německým elementem pokračuje a je pro nás nadále existenční otázkou. Ne nadarmo Miloš Zeman na demonstraci připomněl slova filozofa George Santayany:
Kdo zapomene svou minulost, je odsouzen ji prožít znovu.