Ozbrojené konflikty jsou v poslední době jistým náznakem toho, kudy by se ubírala válka, kdyby ještě zůstaly v klidu jaderné zbraně. Chcete-li zničit nepřítele, zdevastujete jeho infrastrukturu ze vzduchu. Pokud však máte územní nároky, k raketám a dronům přidáte pozemní vojsko. Jde-li o ekonomické zájmy, použijete blokádu, máte-li na ni místo a síly. Ovšem, když tušíte, že se nedaří, a máte k dispozici červené tlačítko ovládající nukleární zbraně, začnete se kolem něj motat a hovořit o tom, že ho máte.
Použít ho je však natolik nezodpovědné a nebezpečné, že si to dosud všichni s výjimkou Američanů rozmyslí. Amíci jsou však sebestřední blázni schopní rozpoutat peklo na Zemi. Naštěstí existuje jistá rovnováha a Rusové a Číňané nejsou žádní nazdárci a dost pravděpodobně by jejich odveta smetla část amerického kontinentu takovou rychlostí, že by v USA nestihli evakuovat ani Bílý dům. Jisté je, že použití jaderných zbraní si nikdo z rozumně myslící lidí nepřeje.
Ohniska současných sporů jsou Írán a Ukrajina. Peršané se odmítají podrobit Trumpovo diktátu a vzepřeli se agresi. Izrael nesnášejí tak nějak přirozeně, tam to s náklonností asi nevyjde nikdy, ale s americkou administrativou by časem ke klidu zbraní dojít mohlo. Tlačit na to mohou státy z Arabského poloostrova, jejichž emírům asi dochází, že návrat na hřbety velbloudů by při déle trvajícím konfliktu mohl být vcelku reálnou budoucností. Vliv konfliktu v této oblasti světa velmi rychle devastuje ceny paliv ve velké části světa a dopady špatného Trumpova rozhodnutí vycházejícího z jeho ega a špatných odhadů poradců a tajných služeb otočily dění nejen u nás vzhůru nohama.
Ještě méně pochopitelnější je vztah Západu k Rusku. Jakýkoliv důvod k podpoře Zelenského a jeho režimu je zástěrkou západní nenažranosti a chtivosti. Široká Rus se svým nerostným bohatstvím musí spoléhat na strategické myšlení kremelského vedení. Putin velmi dobře a včas pochopil, že docházející západní zdroje a zběsilá ideologie dovedou západní blok k eskalaci napětí a pokusům vzít si násilím cokoliv, co Rusku patří. Barevné revoluce napříč státy kdysi patřící do sovětské sféry byly pokusným balónkem, rozšíření NATO právě o ně výstrahou a ukrajinský nacismus krokem k projevu nenávisti a provokací směrem k Moskvě. Pobaltské státy ještě nikoho moc nevzrušily, ale Ukrajina už se týkala Rusů natolik, že zakročili.
Rusové na Ukrajině použili humánní přístup k obyvatelstvu. Vzhledem k jeho složení a historii za bojovou linií na územích již náležících k ruské federaci okamžitě obnovují poškozenou infrastrukturu. Ukrajinské útoky na civilní cíle pokračují, nicméně Luhansko a Donbas se i tak vrací domů pod křídla Moskvy. Krym už tam je, zůstane li tam i další území, například Oděsa, to se teprve dozvíme. I přes zbytečnou devastaci Ukrajiny pokračuje západní „pomoc“ diktátorovi Zelenskému. Čerstvě mu Švédsko věnovalo 4 Mld. eur na výcvik pilotů na jejich Gripeny. Leyenová zase nutí nového maďarského premiéra k souhlasu s uvolněním dalších 90 miliard eur z Bruselu, jejichž pseudopůjčku Orbán blokoval. Nabízí za to Maďarsku odblokování 35 miliard eur zadržovaných již nějakou dobu právě z důvodu neochoty Orbána podepsat se pod další odpisovou částku směřující na zkorumpovanou Ukrajinu. U nás zase například město České Budějovice pod vedením odpadlíka z ODS Kuby věnovali Ukrajině přes Člověka v tísni milion korun. Proč?
Pokračují dodávky zbraní a dronů vyráběných v USA a v Evropě končících na ukrajinsko-ruské frontě. Přitom sázka na Zelenského je to samé, jako kdybyste fotbalistům Baníku Ostrava věřili v odvetném zápasu s Bayernem Mnichov a veškerý svůj rodinný majetek včetně obsahu kasičky dětí vsadili na vítězství moravského celku, přestože by se hrálo v mnichovské Allianz aréně, když v prvním matchi v Ostravě byl výsledek pro Bayern 3:1. Je nepochopitelné, proč se EU nesrovná s porážku a dále sype peníze do předem prohraného zápasu. Opravdu jim ideologie a nenávist, chamtivost a nenasytnost natolik zaslepuje oči, že nejsou schopni se vzdát myšlenky na krádež ruských surovin? Kam až to má zajít?
Íránci i Rusové jsou mnohem méně zdegenerovaní než rozmazlený Západ. Ten se blíží ke konci svého progresu. Už nyní jsou ulice západních měst často plná žebráků, pouliční bitky jsou na denním pořádku i ve výspě liberalismu Bruselu. Eurohujeři jsou neustále svědky svého podílu na devastaci jakýchsi západních hodnot, které u nás prosazují bývalá Pětikoalice a současná opozice. Liberální smrad linoucí se z médií, politických zákoutí a divadelních scén zapáchá stejně, jako městská předměstí i centra Londýna, Mnichova, Paříže, Bruselu, Berlína a řady amerických velkoměst. Není to Západ, kdo by měl být dáván za příklad. Netvrdíme, že čínské kredity a ruský důraz a často direktivní vedení jsou ideální verzí života, ale při pohledu na moskevské metro, čínská města, ekonomický progres a národní cítění je vcelku jasné, kde je efektivita, rozum a logika. Západ je dávno ztratil. Nechceme být jeho součástí.
Jindřich Kulhavý