Před několika dny jsem psal, že se pravda a láska nechová, jako by chtěla znovu ovládnout, co ztratila, obnovit svou mov i vliv a vyrazit do nové války za liberální demokracii a jejich vidění světa. Nesnaží se o trpělivé budování pozic, jako to dělali jejich předchůdci po třicet let. Nesnaží se o důvěryhodnost, nesnaží se znovu získat ztracenou kredibilitu, ba už ani nemobilizuje ty zdroje, které má k dispozici. Už se jen snaží urvat, co se dá a neohlížejí se na náklady. Jestli něco summit NATO v Ankaře ukázal, bylo to právě tohle.
Všichni jsme hledali, co za tím je, že se tam Petr Pavel tak strašně moc potřebuje vetřít. Jaké peníze se tam budou rozdělovat? Jaký zlom tam má nastat, že je zapotřebí pohlídat Babiše i Macinku, aby se náhodou neodchýlili od linie vytyčené evropskými hodnotami? Má z toho být velká válka? Nebo naopak konec NATO v současné podobě? Proč je Kolář ochoten obětovat Baxu se Šámalem na předem připraveném předběřném opatření pro děda Rozvěda?
Nakonec to bylo jen kvůli pár fotkám do prezidentského zážitkového alba…
Summit nic nevyřešil a nic nezměnil. Chviválci stále chtějí pumpovat peníze do ukrajinské černé díry a chcimírům se do toho nechce. Spojené státy na Evropu stále více kašlou, Ukrajina je stále více v háji a Rusko sice válku prohrává, ale zanedlouho zaútočí na EU. Opět nikdo z Evropy nevystoupil a neřekl, že ukončuje grýndýl a začíná masivně stavět elektrárny všeho druhu. Nikdo nevystoupil, že v jeho zemi budou uvedeny do provozu nové vysoké pece. A pokud někdo myslel na povinnou vojenskou službu, nahlas to neřekl, protože by ho za to doma ukamenovali. Nejodvážnější prohlášení měl Babiš. Řekl, že mnohokrát slyšel slovo „válka“ a ani jednou slovo „mír.“ A i to málo mu majnstrým otloukal o hlavu.
Reklama
V podstatě se náš úKolář neliší od Timura Mindiče. Sice se tady pořád mluví o tom, že Putin vynakládá obrovské prostředky pro nicotné cíle, ale ve skutečnosti to byl Petr Pavel, který pro dvoudenní zážitek obětoval Ústavní soud, přičemž to pravdě a lásce vůbec nic, kromě pocitu uspokojení, nepřineslo. Nepřineslo to ani voličské preference, ani korunky od zbrojařů. Nepřineslo to žádné prozření obyvatelstva, které by se začalo k vládě stavět jinak. Dokonce to prezidenta podle aktuálních průzkumů poškodilo…
Všichni mluví o tom, že jsme v existeční válce s Ruskem, ale nikdo se nechová tak, abychom tu válku vyhráli. Všichni se snaží jen co nejvíc urvat pro sebe a doufají, že jim to zůstane, i když se všechno sesype. Čtyři roky pořád čekám na henten great reset, čekám na vyvrcholení snah všech Římských klubů a ASPEN institutů, čekám na Sorošovu ofenzívu a místo toho se koukám na ty nejprimitivnější motivy všech zúčastněných. Ukrajinské životy jsou vyměňovány za zlaté hajzly a fotky do Pavlova alba. Žádný pokus, zvrátit situaci ve prospěch liberalismu. Žádný boj ve prospěch ideálů. Prostě se ve stínu války jen dobře krade.
Díváme se na limity Západu? Díváme se na limity liberální moci? Díváme se na to, jak prožírají dědictví svých schopnějších předků a využívají obrovské prostředky na ještě nicotnější cíle, než si stanovil Putin? Jak dělá kravička? Búúú. Jak dělá ovečka? Béééé. Jak dělá Zelenský? Dej dej dej. Jak dělá Petr Pavel? Chci chci chci. Obětujeme poslední zbytky důvěryhodnosti mééédií, obětujeme důvěru v nestrannost Ústavního soudu, obětujeme nostalgii pro tatíčku Masarykovi, jen aby si Strnad ještě trochu vydělal…
Reklama
Den po stávce v České televizi už o tom nikdo nemluvil a po Milionu chlívek neštěkl pes. Tak daleko to došlo.
Je tohle už maximum, čeho je pravda a láska schopna? Nebo mají ještě někde schovaný nějaký trumf? Má Trump ještě nějakou možnost zaútočit na Írán lépe a radostněji? Má Evropa ještě nějaké peníze, kterými by zlepšila ukrajinské postavení? Má celý náš Západ ještě nějakou skrytou energii, kterou by mohl využít a která by hned nebyla zregulována a zakázána Evropskou komisí? Je tady v Evropě někdo, kdo by věděl, jak dál? Nebo už se jen budou dělat porady, na kterých budou všichni doufat, že se z keců urodí řešení?
Ani ten Štít demokracie už není schopen udělat pořádnou dehonestační kampaň na Čestmíra Strakatého. Ani Seznam už není schopen udržet narativ neschopné vlády a skvělé opozice. EU nebyla nakonec schopna ani uvalit cla na TEMU, aby si Číňané nenašli jinou skulinku, kudy zachraňovat sociální smír v euroRVHP.
Ano, ještě se to zachraňuje afektovaným tleskáním prezidentovi na Karlovarském filmovém festivalu. Ještě se donáší, kdo netleskal, nebo tleskal málo. Vyžadují se stále trapnější a ubožejší projevy loajality. Ale drajv už zmizel. Sorošové už nevypadají tak nebezpečně, už jsou k poražení. A od doby, kdy Írán vybombardoval americké základy na Blízkém východě, aniž by byl Spojenými státy vyhlazen, už ani americká moc není, co bývala. Vlastně mě na tom děsí nejvíc, že se na íránský postup dívá Putin a přemýšlí, jestli by se neměl inspirovat.
Je tohle okamžik zlomu? Už není co zmobilizovat, už není, kde brát, už nikdo nový pravověrný nepřibývá a už ani není žádná mlčící většina, odkud by se daly rekrutovat nové duše. Už si všichni vybrali stranu a do neutrálů si nezastřílíte, protože jsou strašně plašší a musejí se na internetu pohybovat pod falešnou identitou… viď, Pauknere?
Reklama
Nedávno vstoupila na burzu Muskova Space X… prý to byl velký úspěch… pro Muska. Ale kurňa, ona ta firma nevydělává. Je takřka trvale ve ztrátě, stejně jako Tesla a další Muskovy podniky. A podobně jsou na tom skoro všechny velké západní firmy. I všechny ty umělé ynteligence se točí v kruhu, kdy si všichni jen navzájem posílají peníze, kupují se navzájem, ale pořád z toho není vejvar. Je i tohle symptomem, že jsme na maximu a z vrcholu vede vždycky jen cesta dolů?
Nevím…
Jen mám v posledních dnech pocit, že ty tam nahoře prostě přeceňujeme. Čekáme od nich schopnost a všehoschopnost, ale ve skutečnosti je to jen promrhávání dědictví našich předků. Myslíme si, že hrají šachy nebo alespoň dámu, ale ve skutečnosti je to Člověče nezlob se. Díváme se na jejich zdroje a přitom je to už dávno snědený krám. Jestli je tohle maximum, čeho jsou schopni, tak už brzy vyhrajeme.
Jak by řekl Václav Lahvel: Nějak jim to tu nevzkvétá…
Daniel Sterzik – Vidlák