Blahoslavená Panna Maria byla a stále zůstává jedním z nejoblíbenějších námětů katolických umělců. Úcta, jíž věřící zahrnují Matku Boží, se projevuje snahou zachytit ji v různých okamžicích jejího života – při Zvěstování, pod křížem, s mrtvým Synem v náručí. Umělci přitom usilují vystihnout zejména její vnitřní rozpoložení: smutek, radost, pokoru – to vše prozářené nevýslovnou svatostí. Jak ale Panna Maria skutečně vypadala?
Co říkají prameny
Existují katolické dokumenty, zprávy a mystické spisy, které popisují fyzický vzhled Panny Marie. Samozřejmě nejde o oficiální učení církve, žádné dogmatické výroky ani výsledky formálních teologických disputací. Katolická církev nikdy – a s dobrým důvodem – nedefinovala ani neprobírala přesný historický vzhled Panny Marie. Prostě to není věc víry a mravů. Písmo svaté o tom mlčí, žádný ekumenický koncil, papežská encyklika ani scholastická disputace se tím nikdy nezabývaly.
Existují ovšem zbožné tradice, mystické spisy a záznamy z církevně schválených – nebo alespoň zkoumaných – mariánských zjevení. Mají povahu devocionální (sloužící k náboženské úctě) a pocházejí buď ze zkušeností vizionářů, nebo z pozdějších kompilací.
Církev posuzuje zjevení z hlediska jejich nadpřirozenosti a duchovních plodů, ale popisy vizionářů nepředkládá jako doslovné historické fotografie Marie z prvního století.
Nejčastěji citovaný starý popis pochází od Nikéfora Kallista (byzantský historik 14. století) v jeho Církevních dějinách. Nikéforos tvrdí, že přejal tento popis od sv. Epifania ze Salaminy (asi 310–403, kyperský biskup), a to na základě jakési ztracené listiny. V dochovaných dílech sv. Epifania – jeho Panarion pojednává o Mariině panenství a úloze, nikoli o jejím vzhledu – tento dokument nenacházíme.
Tradiční portrét
Nikéforův popis se nicméně po staletí opakuje v katolické i pravoslavné zbožné literatuře jako tradiční portrét Matky Boží. Podle tohoto podání byla Maria střední nebo mírně nadprůměrné výšky; pleti barvy zralé pšenice, tedy mírně bronzové či olivové; zlatavých nebo světle kaštanových vlasů; jasných očí s olivově zelenými duhovkami; klenutých černých obočí; dlouhého nosu; plných červených rtů; oválné tváře, ani kulaté, ani hranatě vytesané. Ruce i prsty prý měla dlouhé a štíhlé.
Prameny ji líčí jako vážnou, důstojnou ženu, která mluví málo, ale jasně a srozumitelně – bez smíchu a hněvu; oblečenou prostě, v přirozených barvách neobarveného plátna.
Carlo Dolci – Zvěstování
Ctihodná Maria z Agredy, španělská františkánka 17. století, ve svém rozsáhlém díle Mystické město Boží – vycházejícím z jejích údajných vidění, jež se dočkala částečného církevního schválení, přináší podrobný fyzický popis.
Podle ní byla Maria na svou dobu nadprůměrně vysoká, s pěkně souměrným a elegantním tělem; oválnou laskavou tváří a mírně hnědavou, čistou pletí; kaštanovými vlasy; vysokým čelem; velkýma vážnýma tmavýma očima s nazelenalým nádechem; rovným nosem; malými ústy s červenými rty; špičatou bradou – celkově majestátní, leč pokornou krásou.
Podobné popisy najdeme i u jiných mystiků, například u blahoslavené Anny Kateřiny Emmerichové v Životě blahoslavené Panny Marie.
Schválená zjevení
Církev po přísném diecézním a vatikánském zkoumání schválila zhruba šestnáct mariánských zjevení po celém světě. Popisy Panny Marie, které vizionáři podávají, tvoří součást oficiálních zápisů a zahrnují i údaje o fyzickém vzezření „Paní“, která se jim zjevila. Je ovšem třeba připomenout, že nejde nutně o historický vzhled Panny Marie, nýbrž o to, jak se vizionářům představila. Není ani nezbytné, aby se při zjeveních sv. Panna ukazovala v podobě, v níž kdysi chodila po zemi – povaha poselství může vyžadovat, aby se oslavené tělo Matky Boží zjevilo jinak.
Například v Lurdech roku 1858 se podle zápisů z úředního církevního vyšetřování – včetně dekretu biskupa z Tarbes z roku 1862 – Bernadettě zjevila jako asi šestnácti až sedmnáctiletá dívka, oděná v bílém s modrou šerpou, se zlatými růžemi na nohách a závojem na hlavě. Děti z Fatimy (1917) ji popisují – a to je součástí schváleného spisu – jako paní zářivější než slunce, v bílém s modrým pláštěm. Tilma sv. Juana Diega z Guadalupe (1531) je pak dochovaný „dokument“ vědecky zkoumaný, nesoucí podobiznu Matky Boží.
Tyto prameny mají povahu devocionálních nebo vyšetřovacích záznamů. Církev je ovšem nestaví na roveň Písmu svatému, Tradici a Magistériu.
Skutečný vzhled Marie jako židovské ženy z galilejského venkova 1. století byl nejspíš, byť nikoli nutně, typicky blízkovýchodní: olivová či hnědavá pleť, tmavé vlasy, tmavé oči. Žádný oficiální katolický dokument však nepředkládá definitivní „fotografii“. Církev měla vždy na zřeteli především duchovní úlohu Matky Boží v dějinách spásy.
Teologický pohled
To ovšem neznamená, že k otázce nelze přistoupit teologicky a hledat, co lze z toho, co o Matce Boží s jistotou víme, o tělesné podobě Panny Marie usoudit.
K povaze vnějšího vzhledu Panny Marie lze uplatnit všechny důvody, které se uvádějí v kristologických pojednáních o tělesné kráse Syna Božího. Protože lidská přirozenost, a s ní i tělo Krista Pána, byla hypostatickou unií povýšena na vrchol dokonalosti, vylučuje tato dokonalost z jeho těla každou vlastnost, která se dokonalosti příčí, tedy jakoukoli nevzhlednost, ošklivost či nepříjemnost.
Tak jako duše Krista Pána byla od prvního okamžiku svého stvoření a vdechnutí do těla, jež utvořil Duch svatý v lůně Panny Marie, obdařena všemi milostmi a dary, které jí pro hypostatickou unii s Druhou božskou osobou náležely, tak i tělo muselo být obdařeno ideální krásou, nad niž si větší nelze ani představit. A protože své tělo přijal Kristus od své Matky, je třeba z toho soudit, že i její tělo bylo, podobně jako její duše, ozdobeno veškerou tělesnou krásou.
Carlo Dolci – Madona s Dítětem
Kdyby její tělo nebylo takto krásné již od narození, musel by je Duch svatý okrášlit v okamžiku vtělení, kdy si z jejího těla vzal Tělo Boží Syn. Rozumně nelze tvrdit, že by Duch svatý stvořil Kristu krásné tělo z těla neoddělitelného od ošklivosti, a to bez zvláštního zázraku. A protože zázraky se nepřipouštějí tam, kde stačí přirozený důvod, je na místě tvrdit, že tělo Panny Marie bylo krásné od narození.
Je pak třeba mít na paměti, že Panna Maria byla počata bez dědičného hříchu. A protože veškerá mrzutost a nedokonalost lidské tělesné schránky je důsledkem hříchu prvotního, jenž nejen připravil duši o nadpřirozený lesk posvěcující milosti, ale zároveň oslabil a snížil dokonalost duševních i tělesných sil a vlastností – nemohla blahoslavená Panna, bez hříchu počatá, těmito neblahými důsledky trpět.
Všechna díla Bohem bezprostředně stvořená jsou dokonale přiměřena jeho myšlenkám a záměrům, a tedy dokonalá. Nelze pochybovat, že Eva, kterou Bůh sám přímo stvořil, byla tělesně krásná. Proto nelze připustit, aby druhá Eva, v duchovním řádu tak nevýslovně nad první Evu povýšená, v řádu tělesném za ní zaostávala.
I když Marii Bůh nestvořil bezprostředně, do jejího početí přímo zasáhl a ochránil ji od hříchu dědičného; nemohl tedy dopustit, aby důsledky prvotního hříchu měly vliv na podobu jejího těla. A protože tak nejen její duše, ale i její tělo bylo přiměřeno představě, kterou měl Bůh od věčnosti o Matce svého Syna, je oprávněné tvrdit, že byla tělesně mimořádně krásná.
Blahoslavená Panna byla od okamžiku svého početí nejen bez prvotního hříchu, ale obdařena všemi milostmi potřebnými k tomu, aby se připravila na úlohu, k níž ji Bůh od věčnosti určil. A protože nadpřirozená milost zušlechťuje a zdokonaluje přirozenost se všemi jejími vlohami, složkami a vlastnostmi, musela v případě Marie, která oplývala milostí více než všichni lidé, ba více než andělé, tato milost zušlechtit a zdokonalit i její tělesné vzezření.
Bylo tedy zcela přirozené, ba nevyhnutelné, aby vnitřní krása její duše prozářila i její tělo a propůjčila mu nadpřirozený půvab, krásu a líbeznost.
Ač církev o kráse Panny Marie dosud dogmaticky nic nevyhlásila, pro křesťanský lid je prostě nemyslitelné představovat si její tělesnou schránku jinak než mimořádně krásnou. Myšlenka, že by nesmírné kráse její duše neodpovídala dokonalá krása jejího těla, se každému křesťanovi příčí. Jinak, než překrásnou si Marii představit neumíme.
Boží záměr
Stalo se bezpochyby řízením Boží prozřetelnosti, že nemáme skutečný portrét Panny Marie. Boží záměr je, aby křesťanští umělci hledali a nacházeli stále dokonalejší způsoby, jak ji zobrazit – tak vznešeně a nádherně, aby stále lépe a lépe vystihovaly Boží myšlenku o Matce jeho Syna.
Ani nejlepší umělec však nedokáže postihnout její nebeskou krásu; ani největší talent nedokáže v hmotě spojit protiklady jako mateřství a trvalé panenství. To dokázala vymyslet a uskutečnit jen Boží všemohoucnost.
A jak mnozí teologové učí, zde Bůh opravdu sáhl do hlubin své všemohoucnosti, když zařídil, aby žena stvořená a narozená v čase počala a porodila Toho, jehož počal Bůh Otec přede všemi věky. Větší milost by při veškeré své všemohoucnosti Bůh člověku udělit nemohl.
A přesto – navzdory nesmírné kráse, jíž blahoslavená Panna oplývala – tato krása v nikom nebudila hříšné myšlenky ani nezřízené touhy. Jak říká sv. Tomáš z Villanovy: dělala ze svých pozorovatelů panice a panny.
Z jejího panenství klíčilo a rodilo se zase panenství.