Arméni dnes volí parlament. Nejde při tom o nic menšího než kdekoli jinde poblíž ruských hranic: Válka Západu proti Rusku na Ukrajině se blíží k nějakému typu „ukončení“, proto je nutno rozehrát válečné či předválečné hry v dalších zemích bývalého Sovětského svazu – od Baltu po Kavkaz.
Arménie s Ruskem sice přímo nesousedí, ale je to asi tak, jako bychom říkali, že ČR nesousedí s Ukrajinou, když je mezi námi ještě Slovensko: Na severu má Gruzii, na západě Turecko, na východě „turecký“ Ázerbajdžán – a na jihu Írán (o Náhorním Karabachu ani nemluvě). Proč by nás to mělo zajímat?
Z mnoha důvodů.
Třímilionový národ, jehož státnost sahá až do třetího tisíciletí před Kristem, byl první, který přijal křesťanství za státní náboženství (roku 301). Slavný Jerevan založil ještě pár desítek let před vznikem Říma. Hájové (jak si Arméni říkají) se usadili přímo pod biblickou horou Ararat, na níž po potopě přistál Noe. Tu horu jim ovšem ukradli Turci, kteří během první světové války doslova vybili na půldruhého milionu Arménů. Masakr, který si vůbec nelze představit.
To všechno mají za sebou, stejně jako desetiletí coby součást SSSR. Po jeho rozpadu získali sice samostatnost, ale boje o existenci jim neskončily. Náhorní Karabach, odkud je nakonec opět ázerbajdžánští Turci ve statisících vyhnali, je toho jen dalším dokladem. Tato vpravdě fantastická země v horách Velkého Kavkazu se logicky dostala do hledáčku Západu při obkličování Ruska (právě tak jako Gruzie). A dnes tam volí parlament.
Demokracie „podle metody“
Od převratu v roce 2018 (jeden z dílků pověstných „barevných revolucí“ v západní režii) vládne zemi coby premiér Nikol Pašinjan, šéf strany s typicky příznačným názvem Občanská smlouva (vzpomínáte na naše popřevratové Havlovo Občanské hnutí?). Tento „demokrat západního střihu“ nechal včera, den před volbami, zatknout šest kandidátů opoziční strany Silná Arménie vedené Samvelem Karapetjanem.
Pašinjan je placený z Bruselu i z Washingtonu. Vede zdejší Pátou kolonu, která sebevražedně směřuje k EU. Karapetjan chce naopak udržet silné vazby na Rusko – ostatně Arménie je součástí euro-asijského ekonomického bloku, jemuž Rusko dominuje.
Pašinjan požadoval, aby volební komise rovnou vyškrtla Silnou Arménii z voleb. To se mu sice nepodařilo, ale zatčení šestice jejích kandidátů pár hodin před hlasováním, je uplatněním rumunského scénáře se vším všudy. Také zdůvodnění a použitý slovník je jako přes kopírák:
„V průběhu předběžného vyšetřování trestní věci týkající se materiálního podněcování řady osob a praní špinavých peněz ve zvláště velkém měřítku bylo zahájeno trestní stíhání proti šesti parlamentním kandidátům z bloku Silná Arménie,“ oznámil takzvaný vyšetřovací výbor.
Ani tak není zcela jisté, jak volby dopadnou. Všechny připravené podvody musely však být zásadně ohrožené, jestliže Pašinjan sáhl k tomuto kroku. Rumunsko, Moldávie (fakticky také Rumunsko), Gruzie a Arménie jsou podrobeny téže tortuře. Západ si zde vytvořil (obvykle v hlavních městech) vrstvu závislou na korupčním schématu Pátých kolon. Ostatně v Jerevanu žije více než třetina zbývajících Arménů, kteří se ještě neprchli do celého světa.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Je víceméně jasné, co se stane, jestliže navzdory všemu nedostane Pašinjan ani tolik hlasů, aby mohl sám vytvořit vládu. A pokud ji přesto vytvoří? Rusko už upozornilo, že Arménie prostě nemůže být členem obou hospodářských bloků, takže si bude muset vybrat. Jestli chce zamířit k tomu unijnímu, ponese následky.
Přes kopírák?
Musíme si nutně položit otázku, k čemu vlastně celý tenhle tanec umírajícího Západu směřuje? Válku proti Rusku na Ukrajině prohrává – respektive fakticky už ji prohrál, jen to nemůže své stále nespokojenější a pobouřenější veřejnosti přiznat. A tak stupňuje provokativní útoky na Rusko prostřednictvím „ukrajinských“ dronů – především z pobaltských státečků, jež jsou vlastně jakousi obdobou těch na jihu v okolí Kavkazu a Černého moře.
V Rusku nikdo nepochybuje, že řízení těchto úderů je v rukách britských a západoevropských tajných služeb a států NATO. Německo zaseklo dluhovou sekeru, která vyvolává vzpomínky na Hitlerovu válečnou ekonomiku a buduje armádu, která má poměrně rychle „dohnat a předehnat“ tu polskou.
Dokonce už i ve Francii tamní generalita nervózně pokřikuje, že taková vojenská dominance Německa bude nebezpečná. A to mají Frantíci své vlastní jaderné zbraně – i když jejich nosiče uvázly v hlubokém pravěku a proti ruským jsou jen šrot. Nicméně i tak mimořádně nebezpečný. A protože nemohou říci pravdu o „kámošovi“ Merzovi, vznášejí únikové otázky, co se prý stane, jestliže v Německu zvítězí ve volbách „krajně pravicová“ AfD (Alternativa pro Německo).
Ta má aktuálně i podle patřičně „upravených“ průzkumů proti vládnoucím „lidovcům“ bavorského kancléře Merze, velkého kámoše Sudeťáků, už docela slušný náskok. Dnes by AfD volilo zhruba 30 % Němců, zatímco CDU dál klesá a v současnosti se pohybuje těsně nad dvaceti procenty. Jestli to tak půjde dál, pak to nezvládne ani německá verze rumunského volebního scénáře.
K témuž v bleděmodrém se ovšem před prezidentskými volbami v příštím roce schyluje ve Francii. Tamní Macronovi progresivci se děsí scénáře, při němž se do druhého kola dostane radikální socialista Jean-Luc Mélenchon proti pravděpodobnému kandidátovi (když Marine Le Penové „po rumunsku“ zakáže soud kandidovat) Národního sdružení Jordanu Bardelovi. Pak by totiž nebylo možné, aby se proti „lidovému“ kandidátovi spojily rothschildovské peníze s místní Pátou kolonou bruselských zájmů – jako se stalo v případě nastolení Macrona.
A Británie? Tam kráčí skutečný otec Brexitu Nigel Farage už poměrně neotřesitelně za vítězstvím jak nad labouristy premiéra-chromé kachny Starmera tak nad takzvanými konzervativci (ve skutečnosti ani jedni nejsou to, ani to, ale zato válku s Ruskem by jako záchranný kruh chtěly obě polomrtvé partaje).
Potopa na dohled?
Takže znovu: Je vůbec možné, že tihle uměle udržovaní vládci hlavních evropských zemí chtějí zaútočit na Rusko – podle „odhadů“ německých generálů nejpozději v roce 2029? Bezpochyby. Je to pro ně jediný způsob, jak se udržet u moci proti stále aktivnější a stále více rozbouřené veřejnosti. A to mají v rukách korporátní média na celém kontinentě. Jenže jejich nekonečná válečnická propaganda, lhaní o situaci na Ukrajině, lhaní o situaci v Rusku však zjevně ztrácí účinnost.
A je před nimi ještě jeden problém: Jakmile se promění zásadním způsobem volební nálady, nepůjde je – bez války – jen tak vrátit zpátky do ovladatelných koryt. Takže je jasné, proč Němci mluví o roce 2029. V červnu téhož roku totiž mají proběhnout takzvané volby do takzvaného Evropského parlamentu. Jakmile by prošvihli i je – dokonáno jest.
Proto jsou tak důležité dnešní „volby“ v Arménii, stejně jako každé další v ruském „měkkém podbřišku“. Zvlášť když jeho ukrajinskou část „evropské“ NATO tak či onak brzy vyklidí. Nebo ne?
Rusko už jasně pochopilo, že k nějakému otevřenému střetu s evropským Západem dojít musí. Vladimír Putin sice volí stále opatrná slova, ale jeho ministr zahraničí – superzkušený diplomat Sergej Lavrov – si už nebere servítky ani vůči Američanům a Trumpovi. Putin vše vzápětí opět zmírní, ale dlouho to ani on již „žehlit“ nebude moci.
Také v Rusku se totiž blíží parlamentní volby a radikálnější vlastenečtí politici i média po bombardování Petrohradu stupňují požadavky na ráznou odpověď. Samozřejmě nikoli vůči Kyjevu a šaškovi Zelenskému, ale tam, odkud skutečně drony s náložemi vzlétly: na hlavní města proradného evropského Západu. Je děsivé, že šílenými výroky prezidenta Pavla mezi ně dnes nutno počítat i Prahu.
Je to klasický paradox: končící prohraná „proxy-válka“ je nejnebezpečnějším okamžikem, protože se může snadno změnit ve válku otevřenou. Spolu s válkou Izraele a Spojených států proti Íránu – a v ní pramenící ještě hlubší hospodářské krizi Západu – to může nahrávat myšlence vyřešit celý gordický uzel stylem Alexandra Velikého: rozetnout jej jednou provždy.
Když na Araratu přistál Noe, bylo po potopě. Dnešní zmasírované volby na dohled od biblické hory přibližují potopu, pro niž žádná Archa není k dispozici. Ostatně Hospodin řekl jasně, že příště už to vodou neudělá. A sv. Petr zmínil oheň…
Anebo je zastavíme.