Vdnešním textu se ještě jednou vrátím k událostem, kvůli kterým se v Brně konal sjezd Landsmanšaftu a kvůli kterým jsme také demonstrovali. Ne, nebudu se už vracet ani k prezidentské předposelltovanosti, ani k „Ich bin ein Henleiner“ Vystrčilovi, ani k ostatním kolaborantům, kteří se tetelí na to, jak budou Češi znovu lokajovat pro Čtvrtou říši a oni dostanou od svých pánečků z Berlína podobnou odměnu, jakou dostal Emanuel Moravec nebo K.H. Frank. Dnes to bude takové malé varování pro současnost.
V uplynulých dnech jsem vedl celou řadu polemik, především na téma hentoho odsunu z Brna, kdy se „zlí Češi mstili na ženách a dětech“ tím, že je zavřeli v Pohořelicích do tábora, který Němci nachystali pro své otroky a vůbec to bylo ¨hrozně necivilizované, protože němečtí muži už přece dávno padli na frontě a mstít se na ženských a dětech je poněkud kách. Vždyť to byli normální obyvatelé Brna.! Zmanipulované oběti Hitlerovy propagandy!
Víte, v uplynulých třech letech jsme se také setkali s podobnými nadlidmi, jakými byli třeba ti brněnští Němci. Ne, ani zdaleka jsme s nimi neudělali tak trpkou zkušenost, jakou s nimi tehdy udělali Češi. Například já jsem ani jednou nebyl zbit, neseděl jsem v žádném lágru, nešlo mi o život, nestál jsem před soudcem, který mě mohl poslat za katr. Neposlouchal jsem z rádia každý večer jména popravených, neviděl jsem nafintěné paničky, jak si kupují lístky do Kounicových kolejí a pak se na celé kolo ofrňují, že dnes popravili JEN tři Čechy.
Stalo se mi jen to, že jistá velmi privilegovaná kasta nadlidí o mě lhala a špinila mě s celorepublikovým dosahem. Ano, novináři to byli. Navymýšleli si toho, různé experty si zvali, aby jim potvrzovali jejich vývody, jistý Krupka o mě napsal hanopis a když jsem mu ho nade vší pochybnost vyvrátil, co myslíte, že udělal? Nic. Zpupně mi oznámil, kde je moje místo. On je přece liberální panská rasa a já jsem jen dezolát.
Stejně tak jsem si užil roční popotahování kvůli řidičáku, spoustu verbální šikany od Oganesjanova gangu, sestříhaná videa, Romana Mácu, jak lže o tom, že mě platí Rusko a nebyla žádná policie, žádná ochrana a žádné dovolání. Ne nebyl jsem jediný a nebyl jsem na tom ani zdaleka nejhůř. Stovky dalších chodí od přestupkového k přestupkovému, platí pokuty, musejí si najímat za drahé peníze právníky a přišli o kamarády i o rodinu, protože té špíny bylo příliš a nedalo se nad tím vyhrát.
Mnohokrát jsem přemýšlel, jak se to stalo, že tak kultivovaný národ jako Němci, dokázal průmyslovým způsobem vraždit své sousedy. Jak se to stalo, že bodří strýčci, kteří četli Kanta a Goetheho se během krátké doby stali takovými bestiemi? Inu, je to jednoduché – stali se nadlidmi. Mohli být bestiemi, protože to bylo beztrestné, ba dokonce se to podporovalo.
Během pár let jim ta nadčlověčí rakovina rozežrala duši. Pochybuji, že kdybyste v roce 1930 přišli za kterýmkoliv sudetským Němcem a řekli mu, že za patnáct let bude udávat Čechy za to, že si vzali z havarovaného vagonu trochu cukru a půjdou se podívat na skvělé divadlo, jak je za to střílejí do týla, nevěřil by vám. Vždyť to byl normální tatík od rodiny, který chodil v neděli do kostela a vedl své děti ke kázni a pořádku. Změnilo se jen to, že mu umožnili pýchu a beztrestnost. Nic víc nebylo zapotřebí. Všechno ostatní se už stalo samo. Z normálních sousedů se krůček po krůčku, sviňárničku po sviňárničce, stali zločinci.
A pak přišel den, kdy jejich beztrestnost skončila. Najednou už nebyli nadlidi. Přišla pomsta.
Ani nespočítám, kolikrát jsem v posledních třech letech na pomstu myslel já. Kolikrát jsem se převaloval na posteli a přemítal jsem, jaké by to bylo, kdybych já měl tu beztrestnost všech těch Krupků, Brodníčkových, Bartoníčků a dalších. Mnohokrát jsem si představoval, co bych udělal s vidlemi, kdyby všichni ti Pšenáci neměli na své straně Rakušana nebo Metnara (nehodící se škrtněte). A to o nic nešlo. Jen pár blbých videí, jen posmívání na ulici od nových nadlidí, kterým ale ještě zdaleka nebyly otevřeny dveře jako tenkrát za Dolfiho. Nešlo o život, jen o důstojnost. Přesto se v mně mnohokrát vařila krev.
Největší zázrak Druhé světové války je, že Němci po tom, co udělali, nebyli všichni bez výjimky vyvražděni do třetího kolene, jak předepisuje Starý zákon. Největší zázrak Druhé světové války je v tom, že pomsta utlačovaných byla tak malá. Nedovedu si představit, že bych v sobě našel tolik sebezapření, jaké v sobě našli naši předci, když šest let, den co den, poslouchali z rozhlasu jména zavražděných, když se museli hrbit před německými pány a poslouchat jejich řeči v hospodách, že dneska těch šajse Čechů popravili tak málo.
Nadčlověčí rakovina funguje stejně dobře za Třetí říše jako v liberální demokracii. Stačí vytvořit privilegovanou kastu. Stačí vytvořit zákony na ochranu novinářů, ale neudělat žádné zákony na ochranu před novináři. Stačí evropské hodnoty postavit na piedestal a dovolit, aby se tyto hodnoty mohly vyvyšovat nad jiné. Všechno ostatní se pak stane samo. Ti, kteří ještě před deseti lety byli naprosto normální a neměli žádný problém s jinými názory, jsou dneska militantní jak Němci v Brně v roce 1944.
Ti, kteří kdysi odhalovali korupci a hledali pravdu, jsou dneska stejnými slouhy režimu jako ti, kteří kdysi udávali lidi za to, že si udělali načerno zabíjačku. Jsou beztrestní. Posledních deset let se postupně osmělovali. Postupně zjišťovali, že jim prochází stále víc a kdyby se jejich Já před deseti lety potkalo s tím dnešním, nejspíš by se nepoznali. Dostali privilegium ničit druhým životy a postupně je to sežralo. Ani Šafr nebyl vždycky takové hovado, jako je dneska. Ani Řezníček nebyl kdysi tak zpupný a Moravec byl kdysi také normální. A dokonce, možná i ten Oganesjan byl kdysi slušný kluk.
Dnes asi ještě nepřemýšlejí o tom, že by jejich beztrestnost mohla jednou skončit. Brněnským Němcům to nedocházelo ještě týden před koncem války. To se ještě udávalo i popravovalo. Nedovedli si představit, že to vezme náhlý konec a ti, které šest let šikanovali, dusili a vraždili, budou mít příležitost jim to vrátit. Dva roky, od Stalingradu, šla fronta zpět. Dva roky se k nim odplata zvolna přibližovala. Měli dva roky na to, aby začali projevovat empatii a soucit k podlidem. Neudělali to.
Pak přišel den, kdy bylo pozdě.
V normálním světě je pomsta zpravidla o řád větší než původní křivda. Oko za oko, to není instinkt, to je už kultura. Většinu lidských dějin to chodilo tak, že se za jeden život platilo stovkami životů… až jistý Ježíš to otočil a za hříchy světa zaplatil jedním životem… Je zázrak, že to Slované přijali a neodplatili Germánům, podle prastarých instinktů.
Vy, co se tam v České televizi nebo u Lukačoviče cítíte beztrestní, jste si jistí, že se to nikdy nezmění? A vy, co na ulicích šikanujete lidi, jste si jisti, že nikdy nedojde na situaci, kdy někdo vezme spravedlnost do svých rukou? Jste si jisti, že nikdy nikdo nebude mít příležitost se vám pomstít? A kdyby ano, jste si jisti, že ti, které šikanujete, vláčíte je bahnem a lžete o nich dnem i nocí, k vám budou jednou shovívaví? Jste si jistí, že s vámi bude naloženo po křesťansku nikoliv po pohansku? Jste si jisti, že se vítr neotočí a vždycky vás ochrání henten Štít demokracie? Jste si jisti, že se Bruseli nezkrátí paže? Jste si jisti, že vždycky budou policajti, kteří vám budou dělat ochranku?
Brněnští Němci si svou beztrestností byli jisti ještě v době, kdy už slyšeli dunět děla Rodiona Malinovského… a pak už neměli žádnou možnost s tím něco dělat. Jen si mohli ještě založit Landsmanšaft a doufat, že za osmdesát let Češi ztratí bdělost. Neudělejte stejnou chybu, liberálové! Lidí, kterým jste zničili život, je už docela hodně a pořád jich přibývá. Jste si jisti, že k vám jednou budou shovívaví? Jste si jisti, že nepřevládnou dávné instinkty?
Daniel Sterzik – Vidlák
Snímek z koncentračního lágru, kde přeživší vězeň ukazuje na dozorce-vraha. I my budeme ukazovat na vrahy naší těžko obnovené demokracie, na kolaboranty se zlem, na agenty cizích zhájmů …