Obsah
V poslední době se se změnou vlády a jejích priorit, jimiž se odlišuje od vlády minulé, rozhořel spor o to, zda máme mít zahraniční politiku hodnotovou nebo pragmatickou. Minulá vláda se okázale bila v prsa na odiv stavěným vznešeným a nekompromisním vyznáváním údajných vysokých hodnot, které nám prý odkázali Václav Havel a T. G. Masaryk atd. atd., až skončila izolována se špatnými vztahy se sousedy a mimoevropskými velmocemi a přehlížena těmi evropskými.
Prosazování cizích zájmů
Vlády nemá náš stát od toho, aby se jejich členové snažili ve světě předvádět žonglováním s velkými slovy a provokacemi vůči vzdáleným fiktivním „hodnotovým“ nepřátelům, které si sami vytvářejí. Vlády máme od toho, aby prosazovaly a bránily národní zájmy naší země. Pojem národní zájmy si sami už dlouho ani neodvažujeme definovat, abychom se nějak nedotkli zájmů momentálních okolních hegemonů, kterým česká zahraniční politika vždy oddaně slouží.
Stalo se pro ni již od dob komunismu typickým, že až do roztrhání těla bojuje za prosazení zájmů cizích a na zájmy své země ohled nebere. Tradičně za to nic nedostává, pouze naši servilní politici doufají, že si psí oddaností vyslouží osobní politickou podporu zvenčí pro domácí politické šarvátky.
Takto pojatá hodnotová politika končí pouze v zavrženíhodném pokrytectví, dvojích standardech, pošramocených vztazích se zeměmi, s nimiž nemáme důvod špatné vztahy mít, a v postavení nepříliš váženého přitakávače mocných, jehož se nikdo nemá potřebu na nic ptát a něco mu dávat.
Udržet suverenitu našeho státu
Přesto v českém prostředí zní pojem „hodnotová politika“ nějak vznešeněji, protože si naše veřejnost ráda maluje sama o sobě lichotivý obrázek, že to k naší zemi a národu nějak patří, že jsme lepší než ti okolo nás, alespoň tedy na východ od nás.
Snažíme se sami sebe neustále přesvědčovat, že jsme součástí Západu, máme tendenci pohlížet na ty z Východu svrchu a máme pocit, že je máme právo mentorovat, kárat a vyvyšovat se nad ně z pozice oblíbenců Západu, jimiž však ve skutečnosti nejsme. Západ nás vidí stejně, jako ty kolem nás, příliš nás nerozlišuje, k velké frustraci našich hodnotových válečníků.
Vzývání hodnotové politiky u nás zakrývá smysl zahraniční politiky země naší velikosti a síly jako takové. Naše zájmy nemůžeme prosadit vojenskou, ekonomickou ani politickou silou, ale pouze kompromisy a spoluprací s ostatními hráči na mezinárodní scéně.
Naším základním národním zájmem musí být udržet a zajistit další existenci a prosperitu České republiky jako suverénního a demokratického státu. Podmínkou toho jsou dobré vztahy se spojenci, rozumné vztahy s velmocemi a pokud možno přátelské vztahy se sousedy.
Šíření západní demokracie
Ideologizace mezinárodních vztahů zajištění těchto zájmů komplikuje, neboť problematizuje dosahování kompromisních dohod s ostatními aktéry, kteří jsou z ideologického hlediska nějak problematičtí. Kompromisy s nimi se jeví jako zrada nebo opuštění hodnot.
Ideologizovaná zahraniční politika směřuje k eskalaci, nikoliv urovnání sporů, požaduje pouze vítězství, nikoliv koexistenci s protivníkem a respekt k jeho zájmům. V současné době zbraní hromadného ničení a schopnosti jaderných velmocí způsobit planetární katastrofu je přehnaná ideologizace mezinárodních vztahů zjevným anachronismem.
V historii jsou příkladem hodnotové politiky náboženské války, které s fanatickým ideologickým ospravedlněním devastovaly Evropu od středověku až do třicetileté války. Návrat podobného nesmiřitelného ideologického konfrontačního pojetí politiky přinesly druhá světová a po ní studená válka, jejichž agresivní dědictví nalezlo pokračování i v éře unipolární americké hegemonie v podobě šíření západní demokracie a lidských práv ve světě ohněm a mečem.
Zjevná neúspěšnost této politiky, která přispěla k vytvoření nových antagonismů, je příkladem neudržitelnosti a nebezpečnosti vyhrocené ideologické konfrontace v současném světě.
Chránit naše kulturní tradice
To vůbec neznamená, že by hodnotová stránka neměla mít v naší zahraniční politice místo. Naopak, jejím úkolem by mělo být chránit hodnoty, principy a obsah naší demokracie před snahami vzdálit politické rozhodování z dosahu našich občanů a převádět je přímo či skrytě na vzdálené, málo průhledné a nikomu neodpovědné nadnárodní struktury a instituce.
Dalším základním zájmem je chránit naše kulturní tradice a způsob života před snahami je nahradit multikulturní strukturou vytvořenou masovou migrací, chránit český národní stát před umělou přeměnou v nesourodé multietnické souručenství paralelních neintegrujících se společenství.
Dalším základním zájmem, který by měla česká zahraniční politika hájit, je zajištění dlouhodobé hospodářské prosperity země při využití všech jejích komparativních výhod rozvíjením vzájemně výhodných hospodářských vztahů s pokud možno všemi zeměmi světa a využívat všech výhod, které dává smysluplná evropská integrace.
Boj generací za naši státnost
Dosavadní praxe naší zahraniční politiky v dobách minulých vlád, kdy bez ohledu na skutečné evidentní zájmy naší země česká zahraniční politika z ideologických důvodů či ze servility schvalovala či dokonce prosazovala politiky záměrně poškozující českou ekonomiku a životní úroveň našich občanů (např. Green Deal, zákaz spalovacích motorů, ETS2 atd.), jsou příkladem nepřijatelného politického selhávání.
Prosazení a obranu našich národních zájmů, stejně jako demokracii lze zajistit pouze při zachování suverenity naší země a jejího lidu. O tom, kam může vést předání osudu národa do cizích rukou jsme se mohli již dvakrát přesvědčit v historii minulého století. Dnes, kdy sílí snahy nás znovu přeměnit v provincii ovládanou zvenčí, je třeba se těmto tendencím politicky postavit, i kdyby měly doma sebevlivnější zastánce a byly zdůvodňovány čímkoliv.
Žádné hodnoty a žádná velká slova nemohou ospravedlnit opuštění dědictví generací, které naši státnost a suverenitu vybojovaly, udržely a nám odkázaly.
Toto přesvědčení by mělo být základem naší skutečné hodnotové zahraniční politiky.