Marine Le Penová překvapila, když během televizního vystoupení po svém odsouzení v odvolacím řízení v kauze parlamentních asistentů oznámila úmysl kandidovat v prezidentských volbách v roce 2027. Vsadila tím vše na jednu kartu, a tato smělá sázka bezpochyby udá tón kampani, která se už teď rýsuje jako naprosto ojedinělá.
Nepodvolená bojovnice
V úterý 7. července pařížský odvolací soud potvrdil odsouzení bývalé předsedkyně Národního sdružení (RN). Shledal ji odpovědnou za systém, který její straně v letech 2009 až 2016 umožňoval financovat z evropských peněz parlamentní asistenty, přestože pracovali pro stranický aparát.
Verdikt ovšem dopadl mírněji, než se očekávalo. Soud jí uložil tři roky vězení – dva podmíněně a jeden v domácím vězení s elektronickým náramkem a pokutu 100 tisíc eur. Soudkyně tak političce umožnila kandidovat v prezidentských volbách příští rok v dubnu.
Le Penová vzápětí oznámila, že podá kasační stížnost k francouzskému nejvyššímu soudu. A tím se pozastaví účinnost rozsudku. Bude tedy moci vést kampaň bez elektronického náramku. Navíc pro ni až do konečného rozsudku znovu platí presumpce neviny.
Tímto rozhodnutím vyslala Le Penová silný politický vzkaz. Hodlá zůstat pánem svého osudu a nemíní připustit, aby jí systém diktoval, jak se zachová. Její příznivci to pochopili víc než jasně. Nabízela se jí i jiná možnost: nastoupit počáteční část trestu s elektronickým náramkem a spolehnout se na pravděpodobné zmírnění trestu, což je – u tohoto typu odsouzení běžný jev – k němuž mohlo dojít v prosinci či lednu a jež by vedlo k jejímu definitivnímu propuštění.
Odvolání ke kasačnímu soudu
Tento scénář Le Penová odmítla ze dvou důvodů. Zaprvé chce dát najevo, že své odsouzení nadále považuje za nespravedlivé a politicky motivované. Hodlá prokázat svou nevinu a očistit své jméno. Tento povahový rys, zdědila po svém otci. Zadruhé odmítá připravit svou stranu o pár vzácných měsíců kampaně jen kvůli nejistotě, zda vůbec zmírnění trestu dosáhne. Chce od samého začátku vést kampaň naplno a mít úplnou svobodu pohybu.
Strategie Le Penové nemá obdoby, nese s sebou nemalé riziko, ale politicky dává smysl. Prozatím to vypadá, že zvolila správně, alespoň podle prvních průzkumů zveřejněných po vynesení rozsudku. Voliči nemají v úmyslu měnit svou volbu kvůli tomu, že byla Le Penová odsouzena. Napříč celou zemí je rozhořčení veřejnosti tak silné, že v ní lidé budou i nadále vidět jedinou věrohodnou alternativu vůči systému.
Mnohé bude záležet na časovém harmonogramu. Proces nyní vstupuje do nové fáze, kterou je odvolání ke kasačnímu soudu. Před tímto soudem, jenž stojí na vrcholu soudní hierarchie, bývá řízení v podobných věcech zpravidla dost zdlouhavé a může trvat až dva roky. Vzhledem k mimořádné a naléhavé povaze této kauzy by se ovšem mohlo zkrátit zhruba na devět měsíců. Le Penová si už pro odvolací řízení zrychlený harmonogram vymohla, takže je velmi pravděpodobné, že jí budou přiznány tytéž podmínky.
Čisté ruce a hlava vzhůru
Rozhodnutí kasačního soudu se tudíž očekává v únoru nebo březnu 2027. Zde se otevírají dvě možnosti. Buď kasační soud rozhodne ve prospěch Le Penové a ta bude zcela očištěna. Tím se ukáže, že sázka na tuto kartu byla správná a ve vrcholící kampani tak dostane mocný pozitivní impuls, který ji významně u voličů pomůže. Tradiční heslo Národního sdružení, zděděné ještě z časů Jeana-Marie Le Pena – „čisté ruce a hlava vzhůru“ (mains propres, tête haute) – pak nabude jasného významu.
Druhý scénář je ten, že kasační soud potvrdí obě předchozí rozhodnutí a odsouzení potvrdí. Rozsudek by přišel na vrcholu prezidentské kampaně, tedy ve chvíli, kdy podle současných trendů bude s velkou pravděpodobností Národní sdružení stále s velkým náskokem vést v průzkumech. Pak už pro ni bude snadné vytáhnout kartu pronásledování hlavního oponenta systémem a věrohodně poukázat na režimní mašinérii, která se snaží jí zabránit ve zvolení.
V tomto scénáři se nabízí paralela s Trumpovou kampaní v roce 2024. Možná bude v tu chvíli přinucena odstoupit, zvláště pokud Ústavní rada, jež oficiálně stvrzuje kandidatury, usoudí, že kvůli svému odsouzení už není způsobilá kandidovat. Její místo pak zaujme Bardella, jenž se bude těšit značné podpoře a jehož postavení hlavního vyzyvatele se dále upevní.
Strach na pravici, levici i v Bruselu
Je to smělá sázka, může se ale ukázat jako prozíravý tah. Ať tak či onak, riziko stojí za to, a Marine Le Penová už nemusí prokazovat svou neochvějnou bojovnost. Oznámení její kandidatury vyvolalo v řadách francouzského politického establishmentu smíšené reakce.
Na levici už teď lze zahlédnout obrysy argumentů, které se budou v nadcházejících měsících omílat do omrzení. Socialisté, komunisté, Zelení a Nepoddajná Francie vynaloží nemálo úsilí, aby Le Penovou vykreslili jako zločince. Jenže tím se možná chytí do vlastní pasti a připraví se o možnost utkat se s ní v argumentačním politickém boji.
Kritický postoj panuje i na středopravici. Kandidát Republikánů, bývalý ministr vnitra Bruno Retailleau, obviňuje Le Penovou z toho, že „drží justici jako rukojmí“. Ví moc dobře, že má všechny důvody obávat se střetu s odhodlanou, v bojích zocelenou soupeřkou, schopnou čelit každé špinavosti, a která už nemá co ztratit.
Favorit Macronova tábora, bývalý premiér Édouard Philippe, zaujal naopak obezřetnější postoj a prohlásil, že si Le Penová může svobodně zvolit, jak bude postupovat, a že bude na Francouzích, aby rozhodli u volebních uren. Ve vlasteneckém táboře vládne nálada jednoty a nadšení.
Dvojice Bardella a Le Penová
A jak je na tom v této situaci Bardella? Současnému předsedovi Národního sdružení nezbývá než podporovat v kampani Marine Le Penovou a vyčkávat. Bardella a Le Penová tvoří víc než kdy dřív nerozlučnou dvojici. Ani jeden nemůže doufat ve vítězství bez podpory toho druhého, a to jak co do voličstva, tak co do programu.
Svým senzačním prohlášením o své kandidatuře předvedla Le Penová brilantní tah.
Je to ona, kdo bude určovat tempo kampaně.
Teď se hraje o vše.