Politici i generálové z části členských států NATO tvrdí, že jsou připraveni na válku a že většina obyvatel těchto zemí je ochotna jít bojovat. Jediným jejich (nikoliv naším) hlavním nepřítelem je Rusko, ovšem po očku poměřují počty zbraní a velikost armád ještě s Čínou či KLDR.
Ukrajina „odolává“ Rusům přes 4 roky. Za tu dobu stačila ztratit velkou část území, populace se snížila o mnoho milionů a sponzorská EU je na pokraji kolapsu ekonomického i průmyslového. O společenském snad ani nemusíme hovořit, ten tu máme už více let. Stovky miliard eur spálených v ukrajinské zemi, rozkradených juntou kolem diktátora Zelenského a částečně odkloněné ještě před odesláním za hranice států EU politiky a jejich společníky ruskou armádu nezastavily. Ani x sankčních balíčků na tom nic nezměnilo a Ruská federace je přesto jedním z lídrů v organizaci BRICS, která má udržet rovnováhu ve světovém obchodu a vymazat aroganci USA a EU.
Pokud jde o rovnováhu zbrojní, je Ruská federace jedním z nejdůležitějších subjektů schopných ji udržovat. S rozšiřujícím se NATO a koncem Varšavské smlouvy je pro Rusko potřebné nepřipustit další přibližování protivníka k svému území. Je s podivem, že bývalým sovětským republikám v Pobaltí bylo umožněno do tohoto paktu vstoupit a nebyla jim nabídnuta pouze neutralita. Ukrajina už byla za čarou a Kreml zvolil bezpečnostní pojistku v podobě denacifikace a částečné demilitarizace této slovanské země. Přesto díky mezinárodním vztahům lze za spojence Moskvy považovat i Čínu a právě i Severní Koreu. Jejich společná síla a technologický progres už jsou solidní zárukou toho, že i agresivní NATO nemá předem danou převahu. Zvláště, když vnímáme události na Blízkém Východu a vzdor Íránu a nové skutečnosti v Saudské Arábii.
Reklama
Zpět do Evropy. Představy liberálů a generálů jsou značně naivní. Evropské armády jsou výrazně přeceňované a k boji naprosto nepřipravené. Chybí jim praxe, výzbroj a vlastenecké nadšení. Jistota, že by Evropané šli s radostí umírat za sluhy globálních elit, jsou značně idealistické. A myslet si, že bychom například my rukovali do války z přesvědčení, že nám Rusové škodí, je vrchol idiotismu. To platí i pro občany jiných států. Možná by pár Vetchých, Foltýnů, Pavlů agitovalo, ale ani jeden z nich by nikdy do první linie nešel, a pokud by hrozil útok na nás, mají rezervovaná místa v bunkrech majících až 12 železobetonových pater pod zemí. Umírali by čeští otcové, synové a další, kterým však Rusko nic špatného neudělalo.
Válka na Ukrajině je natolik progresivní v případu používání nových technologií, že to, co se používalo v prvním jejím roku, už nyní patří do muzea. A to netušíme, co mají ještě Rusové a Čína ve skladech a laboratořích. Zelenskyj si vyskakuje přesně tak, jak je mu povoleno. Kreml je zdrženlivý a svou výzbroj si šetří. Tedy tu podstatnou. Přesto se Západ bojí Orešniků, Poseidonů, Kinžálů a atomových ponorek či ledoborců. Má k tomu důvod, nevlastní nic, co by bylo ekvivalentem k ruským zbraním. O lidském, potenciálu nemluvě. Soudržnost evropských států není nijak ukázková a rozhodně se nevyrovná vlastenecké výchově napříč Ruskou federací. Dlouhodobé ohrožování ze strany Západu stmeluje národy žijící pohromadě s Rusy. Navíc z historického hlediska nám dělali problémy Germáni a Anglosasové, nikoliv Rusové. To v podvědomí národa i přes manipulací s minulostí především v médiích a na školách zůstává.
A nakonec… Chcete-li válčit, musíte mít pohonné hmoty, suroviny, přebytek elektřiny a dostatek potravin. Upřímně řečeno, kde by to Evropa vzala? Nemá dost ani na běžný provoz, je v propadu. Celá ta touha po válce je tedy především fantasmagorií, kterou se ostatně vedení EU a NATO prezentují už dlouho. Přesto nenechme ty chciválky situaci vyhrotit. Nechceme-li umírat, přicházet o milované osoby, o majetek a o krásy života, musíme vyhnat ty, kteří nás chtějí zbavit všeho. Kdo tu válku chce, ať jde na Ukrajinu sám za sebe. Nezažije nic hezkého, ale je to jeho věc.
Reklama
Jindřich Kulhavý, iNadhled