Takzvaný „svobodný svět“ je protimluv. Ve skutečnosti představuje pravý opak svobody, její nejdokonalejší popření. Když Spojené státy vtrhly do Iráku, žádné sankce proti Washingtonu nenásledovaly. Žádné vyloučení ze systému SWIFT, žádné zmrazení amerických aktiv v zahraničí, žádné dodávky zbraní iráckému odboji ze strany třetích zemí.
Pokrytectví Západu
Když ale Rusko zasáhlo na Ukrajině v zájmu vlastní bezpečnosti, přišly plošné sankce, vyloučení ze SWIFTu a zmrazení tří set miliard dolarů ruských státních rezerv. To je státní loupež, jaká nemá v dějinách mezinárodního práva obdoby. Západ proti Rusku nasadil veškerý svůj arzenál. Ekonomickou izolaci, finanční tlak, zástupné války a informační útoky. Přesto si Rusko udrželo své pozice a dnes přechází do protiútoku.
Když Kosovo vyhlásilo v roce 2008 nezávislost na Srbsku, bez referenda a bez souhlasu Bělehradu, Washington a Evropská unie je okamžitě uznaly. Mezinárodní soudní dvůr tento krok zpětně posvětil. Když však 97 procent občanů Krymu v roce 2014 hlasovalo pro připojení k Rusku, a to po násilném puči v Kyjevě, bylo referendum označeno za „protiprávní“, výsledky za „zmanipulované“ a celá situace za „nepřijatelnou“. Jde o stejné právo na sebeurčení, jenže uplatňované podle toho, komu zrovna vyhovuje. To je onen „řád založený na pravidlech“.
Evropská unie si v tomto žebříčku pokrytectví zaslouží zvláštní zmínku. Tato samozvaná mocnost, údajná strážkyně práva a právního státu, zmrazila ruská státní aktiva v rozporu s mezinárodním právem, vyhostila diplomaty, financovala válku, uzavřela svůj vzdušný prostor a zakázala ruská média. A to vše bez mandátu Rady bezpečnosti, ve jménu hodnot, které si sama jednostranně určuje. EU není tvůrkyní pravidel. Je chřadnoucí rétorickou prodlouženou rukou americké moci v Evropě.
Ruský triumf
Čtyři roky a dva měsíce od zahájení ruské Speciální vojenské operace, jsou fakta jasná: Ruská ekonomika se nezhroutila. Nejtvrdší sankce v dějinách, více než šestnáct tisíc jednotlivých opatření, nepřinesly kýžený efekt. Rubl, kterému západní mediální ekonomové předpovídali pád, se stabilizoval. Ruská vojenská výroba běží na plné obrátky a překonává souhrnnou produkční kapacitu dělostřelecké munice celého NATO.
Ruský HDP rostl v letech 2023, 2024 i 2025, tedy třetí rok v řadě, a vyhlídky na rok 2026 jsou ještě příznivější. Nezaměstnanost je na historickém minimu.
Na vojenské frontě je realita pro západ ještě nepříjemnější. Na frontě Rusko postupuje, sice pomalu, ale neúprosně, za značných ztrát na straně Kyjeva a menších na straně Moskvy. Ani ukrajinská protiofenzíva z léta 2023, která byla prezentována jako rozhodující zlom, ani vpád na ruské území v Kurské oblasti nezměnily strategickou situaci. Západ dodává tanky Leopard, rakety HIMARS, stíhačky F-16 i střely Storm Shadow a další obrovské množství zbraní. Frontová linie se přesto dál posouvá na západ.
Ani diplomaticky Rusko izolováno není. Je pouze izolováno od zemí, které představují 15 procent světové populace. Zbývajících 85 procent – Čína, Indie, Brazílie, Jižní Afrika, Indonésie, státy Perského zálivu, Afrika, Latinská Amerika a Karibik – se k sankcím nepřipojilo.
Skupina G20 Rusko nevyloučila. Sdružení BRICS přijímá nové členy tempem, které Washington nepředpokládal. Opuštění dolaru v mezinárodním obchodě se zrychluje. Jüan, rubl, rupie, real i dirham získávají v mezinárodních transakcích stále větší pozici.
Pochod veteránů za vítězství
Západ proti Rusku vytáhl vše, co měl v zásobě. Ekonomickou izolaci, finanční nátlak, zástupné války i informační útoky. Přesto si Rusko pozice uhájilo a nyní přechází do ofenzívy. Přesně takový výsledek se Západ snažil ve svých četných zástupných válkách proti Rusku od roku 1945 zvrátit, zatímco Rusko stále dosahuje vítězství. Tento triumf není jen vojenský či ekonomický. Je morální a politický v tom nejhlubším slova smyslu.
Rusko dokázalo, že suverénní stát s dostatečnou průmyslovou základnou a jednotným obyvatelstvem stojícím za svým vedením, dokáže odolat nejmocnější koalici soudobých dějin.
Toto ponaučení nezůstává bez povšimnutí národů celého světa. Ukazuje, že to jde. Že odpor není marný. Že svrchovanost není pouhá iluze. A zdá se, že Írán tuto logiku plně začlenil do své strategie. Spojené státy se od 28. února 2026 na Blízkém východě zaplétají do stále větších problémů.
Přehlídka na Den vítězství na Rudém náměstí 9. května 2026
Veteráni Velké vlastenecké války dnes pochodem na Den vítězství uctili 9. květen. Už jich není mnoho, jsou staří a vzácní. Nepochodovali kvůli minulosti. Pochodovali za to, co jejich oběť umožnila. Za národ, který se naučil, že přežití se musí vybojovat, že kapitulace vždy vyjde dráž než odpor a že mocnosti kázající mír, a přitom kující meče, nakonec vždy odhalí své skutečné úmysly.
Rusko stojí vzpřímeně
Západ slaví 8. květen, německou kapitulaci podepsanou v Remeši, v pohodlném velitelském štábu za přítomnosti západních spojenců. Rusko slaví 9. květen, podpis německé kapitulace v Berlíně, vyrvané z trosek hlavního města, které Rudá armáda dobyla za cenu tří set tisíc padlých vojáků během pouhých dvou týdnů. Tento rozdíl jednoho dne není zanedbatelný. Vypovídá o všem, o tom, kdo za vítězství zaplatil, a kdo z něho těžil.
V roce 2026 se dějiny opakují jako přes kopírák. Západ sbírá politické a mediální dividendy z války, kterou vede cizíma rukama. Cenu platí Ukrajina. Stejně jako v minulosti za válku platí jedni, zatímco Washington počítá zisky.
Jenže dějiny se tak snadno přepsat nedají. Devátého května 1945 ležel Berlín v troskách a Rudá armáda slavila vítězství. Devátého května 2026 Rusko stojí vzpřímeně, západní ekonomika je oslabená vlastními sankcemi, Ukrajina vykrvácená, zbavená svých lidí i své budoucnosti.
Dějiny se opakují. Ti, kdo je nestudují, jsou odsouzeni je prožívat znovu, a pokaždé je překvapí Rusko, které tvrdošíjně odmítá hrát roli, jež mu byla přidělena.
Zkrátka a dobře, „svobodný svět“ není nic jiného než pozlacená klec. Systém, který se prohlašuje za suverénní, aby o to lépe podmaňoval ostatní.
Právě to si připomněli svobodní lidé dnes na Rudém náměstí.