Na Západě začínají pohřbívat „koalici ochotných“. Neformální klub zhruba třiceti zemí vzniklý na podporu Ukrajiny mimo struktury NATO a EU. Před rokem a půl se k ní připojily prakticky všechny klíčové státy kolektivního Západu, Spojené státy a Japonsko nevyjímaje. A teď začíná něco jako neoznámený smuteční obřad. Budoucnost uskupení prý visí ve vzduchu, vyhlídky jsou mlhavé. Co se to vlastně stalo?
Koalice vznikla poté, co se Donald Trump vrátil do Bílého domu, jako signál všem, Americe i Rusku, že Evropa (a velká část Západu) bude „stát za Ukrajinou až do konce“. Nikoli do konce Kyjeva, ale do porážky Ruska a přechodu Ukrajiny pod plnou kontrolu Západu.
K tomu měly sloužit větší dodávky zbraní a peněz Kyjevu, silnější sankční tlak na Rusko, a především záruky poválečné bezpečnosti Ukrajiny zahrnující plán na rozmístění vojenských kontingentů (pod falešnou značkou mírových sil) na jejím území, a to ihned po uzavření mírové dohody, nebo dokonce hned po začátku příměří.
Právě tento poslední bod byl klíčový a pro Rusko naprosto nepřijatelný. Tím se „koalice ochotných“ od počátku zařadila mezi odpůrce jakéhokoli mírového řešení konfliktu. Tento cíl byl totiž jednou z hlavních příčin války Západu proti Rusku na Ukrajině. Hrozba atlantizace Ukrajiny v jakékoli podobě, ať formálním vstupem do NATO, nebo přítomností západních vojsk na jejím území, byla tím, co přimělo Rusko v únoru 2022 zahájit bojové operace. Kdo na tom trvá i nyní, ten si vybírá válku, nikoli mír.
Takový „drobný omyl“
Už samo jméno uskupení odkazovalo na dřívější válku. Těsně před americkou invazí do Iráku v roce 2003 vznikla úplně stejná „koalice ochotných“. Tehdy chtěla „odstranit strašlivý teroristický režim“ Saddáma Husajna, jenž prý disponuje zbraněmi hromadného ničení (chemickými, biologickými, a potenciálně i jadernými).
Že šlo od začátku do konce o lež, bylo jasné už tehdy, ale Anglosasům to jako záminka stačilo. Výsledek známe: Irák byl rozbit a obsazen a celý region se na desetiletí ponořil do krvavého chaosu a válek. Tedy přesný opak toho, co si koalice údajně „přála“.
Tentokrát se koalice nepostavila proti Saddámovi vyčerpanému lety sankcí a porážek, ale proti velmoci. Proti Rusku, které nemá v úmyslu ustoupit, a které tři roky po zahájení bojů (kdy koalice vznikala) není možné ničím zastrašit. A to ani dodávkami západních zbraní. Ty na Ukrajinu proudily tak jako tak. Nebo hrozbou vyslání vojáků? To od počátku působilo jako blafování.
Evropané říkali, že k vyslání jednotek přistoupí jen po uzavření příměří a za amerických záruk. Rusko ale na žádné příměří za přítomnosti hrozby západních „mírotvorců“ nepřistoupí (je jasné, že by šlo jen o čas na doplnění vojáků a zbraní jako při tzv. Minských dohodách), a Washington záruky jejich bezpečnosti dávat nehodlá.
Hlavní úkol koalice byl tedy od začátku nesplnitelný, to ovšem nic nezměnilo na tom, že rok a půl se chystaly velkolepé plány do budoucna.
Časy se mění
Proč se tedy pohřeb konal až teď? Protože moc válkychtivých elit v evropských zemích je stále vratší. Iniciátory koalice byly Velká Británie a Francie. Právě ony měly dodat hlavní kontingenty „mírotvorců“ (ostatní státy, včetně Německa, Itálie a Polska, nechtěly nikoho posílat ani teoreticky).
Ať třicet tisíc, nebo deset tisíc vojáků, číslo je tu vedlejší, protože samotný úkol byl nesplnitelný. Nedávno se v Británii vyměnil premiér, odešel Keir Starmer, a všichni si náhle připomněli, že brzy dojde k mocenské změně i ve Francii.
Už v dubnu proběhne první kolo prezidentských voleb a druhé kolo (v květnu) může vynést do Elysejského paláce Marine Le Penovou, která rozhodně nemá v úmyslu „stát za Ukrajinou až do konce“ a může dokonce vyvést zemi z vojenských struktur NATO.
Koalici ochotných chybí lídr
Macron je dnes „chromou kachnou“, nový britský premiér Andy Burnham postrádá zahraniční zkušenosti (byť si hned na začátku sjednal schůzku se Zelenským a potvrdil všechny sliby). Koalice tedy nemá vůdce. Kdo by jím mohl být, ptá se s rostoucím znepokojením nejen britský tisk.
Německý kancléř Merz? Ten má čím dál víc problémů uvnitř vlastní strany i koalice. Po zářijových zemských volbách může Friedrich o místo přijít úplně. Italka Meloniová? I ta má příští rok volby. Navíc Itálie posílání vojáků odmítá. Vhodný kandidát na lídra prostě chybí. Osud koalice je tedy otevřenou otázkou.
Ve skutečnosti jde o uměle vytvořený problém. Nejde o lídry, ale o samotné ideje a cíle, kvůli nimž „koalice ochotných“ vznikla. Západ vojska na Ukrajinu nikdy nepošle. Sebevětší ochota tu nepomůže. To je třeba přijmout a přestat se pokoušet budovat novou válečnickou Dohodu – tentokrát proti Rusku.
Evropa, kontinentální i ostrovní, se musí připravit nejen na výměny vlád, ale i na hlubokou proměnu elit a ostrý zápas o moc.
Ten brzy vypukne naplno.