V posledních dnech a týdnech předvádí Západ válečnickou hysterii, která už není politikou, ale psychiatrickou diagnózou. Vypadá to, že se naprostá většina veřejně činných osob prostě zbláznila. Osoby, nikoli osobnosti, ty už naopak téměř nejsou.
Západ se zmítá v krizích, které tyto osoby dosazené do vlivných postavení způsobily. Avšak místo toho, aby se pokoušely zachránit, co ještě lze, volají po válce s Ruskem. Po napadení největší země světa s mohutnou armádou zocelenou a vycvičenou několika roky zástupné války s NATO. Státu s patrně největším a nejmodernějším jaderným arzenálem na světě.
Západ nejprve připravil, financoval a vyvolal krvavý státní převrat na Ukrajině, při němž dosadil k moci jediný reálně existující režim v Evropě, který se nezakrytě hlásí k německým nacistickým tradicím.
Ukázalo se, že vítězství Rudé armády a amerických spojenců v druhé světové válce rozdrtilo Hitlerův pokus o světovládu jen zdánlivě. Zrůdná ideologie se pouze stáhla a zapouzdřila jako rakovinný nádor, jenž sedm desetiletí skrytě přežíval. Čekal na vhodné podmínky. Když se dostavily, pozornost otupěla a pamětníci válečných hrůz odešli na věčnost, začal nenápadně metastáze. Nyní smrtící choroba znovu propukla naplno. Protože zapomínáme.
Dnes při zpětném pohledu už víme, že Velká válka vyvolaná v minulém století Německem a jeho (nejen kontinentálními) spojenci ve skutečnosti dodnes neskončila. Dobýt Rusko (poté Sovětský svaz, a nakonec opět Rusko) je fatální utkvělou představou Německa a Anglosasů – jakkoli se v určité chvíli z taktických důvodů stali na čas ruskými spojenci.
Po krátké pauze (dvacetileté) po první porážce Německo na největší zemi světa opět zaútočilo. To už v jeho čele nestál císař Vilém II. pruský, ale Adolf Hitler. A protivníkem nebyl Romanovec car Mikuláš II., ale Josif Vissarionovič Džugašvili s přezdívkou Muž z ocele, Stalin. Ale po strašlivém průběhu s desítkami miliónů mrtvých, to nakonec dopadlo stejně – pro Německo ještě hůř.
Válka tím však neskončila, pouze „ochladla“. Zrádný Churchill naštěstí marně přesvědčoval Roosevelta, aby Západ před pádem Berlína spolu se zbytky německých armád zaútočil na svého spojence z nutnosti – oslabený Sovětský svaz. Tentokrát už bez Hitlera, který se Západu vymkl zpod kontroly. Válka se tedy změnila „pouze“ na „studenou“ a přítomnost jaderných zbraní na obou stranách ji v této podobě na čtyři desetiletí zakonzervovala. Pokračovala však jinými metodami:
Vnitřní zradou (Gorbačov – Jelcin) pak málem Západ dosáhl svého cíle bez boje. Jenže na poslední chvíli se v málem již kolonizovaném Rusku opět objevila silná osobnost, Vladimír Putin.
Vysíláme zde
Ohřívání
Západu však tou dobou už osobnosti došly. Přesvědčen, že nyní má skrze určující velmoc na západě Atlantiku světovládu na dosah i bez Hitlera, ztratil motivaci a neprodukoval je. Přesněji řečeno: ti kteří ve skrytu rozhodují, je už nepotřebovali. Mechanismus předstírající demokracii a výběr pomocí „svobodných“ voleb je tam nepustil. Stačili symboličtí panáci – typicky černoch Barack Obama.
Právě za jeho panování (2009 – 17) – po úspěšném divadelním „převratu“ z 11. září 2001 a v něm pramenící, ač nakonec neúspěšné invazi do arabského světa coby prvního kroku ke světovládě – byl donucen ke změně taktiky. Náhradní rozhodnutí znělo: nejprve je třeba dobýt Rusko (podle Mackinderovy světovládné anglosaské teorie „Srdce světa“).
To již bylo obklíčeno ze severu a z východu bývalými spojenci – nyní už, navzdory slibům a zárukám při sjednocení Německa, členy NATO. Zbýval ovšem rozhodující jižní „měkký podbřišek“ – Ukrajina.
Plán počítal s tím, že po této přípravě a umístění amerických raket (včetně jaderných) na Ukrajinu by Rusko ztratilo všechen svůj technologický náskok v jaderných nosičích – a prakticky by bylo donuceno bez boje kapitulovat. Ohřát tedy vychladlou polévku po Gorbačovovi a Jelcinovi jinou cestou.
Fašismus a nacismus
Tam směřoval převrat na Majdanu z roku 2014. Americká administrativa tehdy ještě plně kooperovala s podřízeným Bruselem – jenž plně kooperoval s podřízenými „guberniemi“.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Společně připravily převrat s plným vědomím, že se k moci dostane jediná připravená skupina na západní Ukrajině – onen dosud dřímající a jediný autentický zapouzdřený rakovinný vřed hitlerovského nacismu v Evropě – banderovská rusofobní „elita“.
Nezklamala. Její útok a etnické vraždění ruskojazyčného obyvatelstva ve východních provinciích, jež puč odmítlo, bylo prvními skutečnými výstřely obnovené čtvrté fáze Velké války.
Dělo se tak ovšem už za zásadní změny proti její druhé fázi (tzv. druhé světové válce): Převážná část Evropy byla po řadě postupných kroků již plně kolonizována Německem v podobě Evropské unie – bez jediného výstřelu. Telecí věk započal.
Jediný rozdíl proti Hitlerově „evropské integraci“ spočíval v tom, že ke slovu tentokrát přišel „mírnější“ model: Mussoliniho fašistický korporátní stát – zprvu za udržování některých formálních znaků demokracie. Bratrský nacismus s „nadčlověčenstvím“ přenechali kyjevským banderovcům – soudruhům ve zbrani a v chamtivosti.
Již pátým rokem probíhá tato fáze neskončené Velké války, jež aktuálně opět balancuje na hraně propasti války celosvětové, jaderné.
Kdy katastrofa? Kdykoli!
Tuto napohled notoricky známou sekvenci kroků vedoucích k současnému napjatému stavu je nutno stále znovu připomínat: Hlavní mantrou západní propagandy je úporná snaha zaměnit příčinu za důsledek.
Západ válku vyvolal a nadále do ní vrhá prakticky všechny zbraně, všechny peníze, všechny zpravodajské informace. Už dlouho ne jen na pozemní frontě, kde zjevně prohrává, ale navádí „kyjevské“ střely hluboko do ruského území. A dováží na bojiště stále více svých letadel a dalekonosných raket. Krok za krokem. V tupé naději, že zvolna „ohřívá ruskou žábu“, která si všimne, že umírá, až bude pozdě.
Jenže to se fatálně mýlí. Nekvalitní ťulpasové, kteří dnes stojí či sedí na rozhodujících místech mají proti sobě nejen mimořádnou osobnost v podobě prezidenta Vladimíra Putina, ale především celé vzdělané a zkušené vedení země s nejlepšími analytiky a diplomaty o jakých se Západu ani nemůže snít. Sergej Lavrov tu školu symbolizuje a reprezentuje.
Objednávejte živou vodu zde
Jenže oni spíš svůj omyl jenom předstírají. Vědí, jaká je situace, jaké je rozvržení sil. Ale svou propagandistickou goebbelsovskou strategií, lhaním o údajných ruských „hybridních útocích“ a absurdně přestřeleným zbrojením chtějí pouze „ohřát“ do válečné hysterie veřejnost – nebo alespoň tu její vystrašenou část, která krachující západní „elitě“ ještě věří.
A protože krize, které tato skupina beznadějných „osobností“ způsobila – finanční, hospodářská, energetická a v neposlední řadě mravní – se nyní jako blesky před bouří křižují ve zničujícím mixu, nevědí, jak z toho. Válka se jim jeví jako jediné možné „řešení“. Tlačí proto napětí už ne na hranu, ale za ni. A doufají, že Rusko přece jen učiní nějaký dramatický krok, který jejich katastrofální selhání „ospravedlní“.
Pasáci v telecí době
Tisíce lidí přijely tento víkend na „Dny NATO“ v Mošnově. Pozorují létající stroje jako zábavné divadlo. Stroje, které řídí piloti podléhající rozkazům. Aby bylo už dokonale jasno, po německé předsedkyni Evropské komise se politickým šéfem NATO stane německý generál. Pudlík, který si obnovené hitlerovské ostruhy vysloužil svou okázalou rusofobií.
Ten, „který se nezakecá“, bude nyní v čele. Němec bude zprostředkovaně velet pilotům, jimž s telecí tupostí radostně mávají jejich budoucí oběti. A naslouchají přitom nadšeně slovům ještě horšího bezectného pasáka telat z Pražského hradu.
Otevřít stránky Sebeobrany
V té chvíli si Andrej Babiš si navlékne tričko s „příkladným“ anglickým nápisem NO WAR, protože NE VÁLCE v češtině mu přijde jednak málo světácké, ale především – moc odvážné. Takhle je to přece jen trochu „odfiltrované“.
A řeční do videa, že musíme zabránit Třetí světové, když předtím na pražské konferenci zbrojařů ujišťuje, jací jsme odhodlaní bojovníci za NATO. A přes Okamurovy opatrné protesty navyšuje výdaje na zbrojení z vykradené státní kasy proti Putinově Rusku, které je prý agresorem, jak do omrzení opakuje. Jeden by si řekl, že už si to snad i myslí – pokud by ho podezříval, že si myslí vůbec něco svého. Kdepak „svatá prostota“! To opravdu s Duchem nesouvisí.
Ostatně přidávají se i církevní hodnostáři, pokud chtějí být na výsluní telecí doby. Neslýchaný rusofobní válečnický „dopis“ biskupa s příznačným jménem Holub se skandálně četl v mnoha kostelech, jež vedou stejní černokopytníkovi lemuři. S Kristovou církví mají společného pouze to, že jsou zfetovaní „satanovým kouřem“, který se již dlouho vznáší nad Vatikánem.
Ti všichni pasou svá telátka, pro něž je válka jen propagandistická „zábava“, která se odehrává toliko na obrazovkách televizí. Že tady byla poměrně nedávno – a že pokračuje jen zatím jinými prostředky, takže na jejich domy, byty, dílny a kanceláře ještě bomby fyzicky nepadají – to tihle dospělí nedospělci už vůbec nevnímají.
Jsme v jejich rukách? Mnozí. Mnozí však věří, že jsme v rukách Páně. Co z toho pro naši napohled bezvýchodnou situaci plyne?
Velké tajemství Velké naděje. Její součástí však může být i dopuštění.