Jedna vlašťovka samozřejmě ještě jaro nedělá, ale nějakou zprávu o možném blížícím se tání přece jen nese. I když to nevylučuje, že vzápětí zahučí ještě ostřejší mrazy, a ona zahyne.
Senát Městského soudu v Praze, za předsednictví Jarmily Pavlátové, z větší části osvobodil skupinu Českoslovenští vojáci v záloze za mír. V tomto jednoznačně vykonstruovaném politickém procesu požadoval státní zástupce Martin Bílý – věrný dědic slavných tradic urválkovských politických procesů z padesátých let – pro obviněné vězení kolem deseti, respektive šesti a půl roku. Jako za vraždu.
Z tohoto hlediska je čin paní soudkyně jednoznačně statečný. I když jde teprve o nepravomocný rozsudek, protože prokurátor Bílý se proti němu na místě odvolal. Co bude následovat? Z toho lze mít samozřejmě oprávněné obavy.
Připomíná to totiž proces proti Andreji Babišovi a Janě Nagyové v absurdně vykonstruované nekonečné kauze Čapí hnízdo. Tam rovněž soudce pražského městského soudu – Jan Šott – dospěl ke stejnému závěru jako nyní Jarmila Pavlátová – tedy, že žalovaný (zlo)čin se „nepodařilo prokázat“. A obviněné osvobodil.
Pak nastala známá přehazovaná s pražským Vrchním soudem, k němuž se jiný malý Urválek odvolal. Ten vrátil případ Městskému soudu k novému projednání. A protože ho tento „nalézací soud“ znovu osvobodil, nakonec mu nařídil, že musí obžalované odsoudit a basta fidli, konec hrátek na nějaké hledání spravedlnosti. Na to už není čas.
Šlo o flagrantní popření nejen proklamované soudcovské nezávislosti, ale i základních pravidel fungování justičního systému. Takže i pár korporátních médií dalo v první chvíli „omylem“ hlas několika expertům, kteří se toho otevřeného ignorování práva (o spravedlnosti ani nemluvě) zděsili.
Ale klid, brzy média dostala správné noty, takže od té chvíle je opakovaně osvobozovaný Andrej Babiš pro ně opět sprostý zločinec, který se vyhýbá trestu jen díky poslanecké imunitě.
Soudní mafie
Už je to pár roků, co bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová otevřeně přiznala existenci zákulisní justiční mafie. Později ji sice donutili, aby „odvolala“ (aby se takzvaně za pravdivý výrok omluvila), ale její galileovské „…a přece se točí!“ veřejným prostorem nadále rezonuje.
Samozřejmě to platí dodnes – ba mnohem hůř. Justiční mafie je po dalších letech zdokonalování daleko silnější a mocnější. Takzvaným předběžným opatřením ústavního soudu, který se naráz vloupal i do svých vlastních pravidel (předběžné opatření nelze v tomto případě uplatnit), jen aby pomohl Petru Pavlovi a celé hradní klice k etablování dalšího mocenského centra, byl Rubikon totality překročen definitivně.
Již nelze mluvit o soudcokracii jako o něčem teoretickém. Je prostě tady. Prochází odshora dolů a napříč celou soustavou represívního státního aparátu. Během děsivých čtyř let okupace moci fialovou politickou mafií k němu totiž jeden z jejích kmotrů, STANař Vít Rakušan, připojil i vedení policie.
Rychle si najmenoval za policejního prezidenta Martina Vondráška – a ten už se postaral, aby kauzy jako masové vraždění na FF UK v Praze či Dozimetr a tak dále zůstaly mimo špičky STANu. O Fialových kampeličkách, bitcoinech a dalších vládních krádežích a šmelinách – často propojených na zkorumpovanou kyjevskou nacistickou juntu – ani nemluvě.
Příprava rošády?
Je pouze záhadou, proč současný ministr vnitra Lubomír Metnar (ANO) nadále nechává Rakušanova policejního prezidenta ve funkci? Pro některé nabízející se odpovědi nemáme dost důkazů, takže si je zatím necháváme pro sebe. Ostatně týká se to rovněž i našeho nepřestávajícího zájmu o objasnění pozadí děsivých manipulací zmíněného vraždění na UK. Doufali jsme, že se změnou vlády bude snazší dostat se k některým informacím, ale zatím je to stejné, jako bylo. Mafie drží basu.
Jedna naděje se však možná přece jen rýsuje: Andrej Babiš totiž – za tichého přihlížení Tomia Okamury – mezitím vykuchal ministerstvo obrany. Významnou část lukrativních – a tedy ve vládě mocensky zajímavých – pravomocí přesunul pod Karla Havlíčka, nejmocnějšího ze svých mužů na černou práci. A ministra Jaromíra Zůnu (reprezentanta SPD) tím učinil už zcela bezmocnou figurkou.
A před pár dny po něm veřejně vyjel, proč ho prý neinformoval o údajně vznikajícím projektu na unijní systém protivzdušné obrany – při zjevné přípravě na válku s Ruskem. Nechme stranou, že takový projekt je ještě o řád komičtější zlatokopeckou linkou na drancování státních rozpočtů a další zadlužování než projekt té takzvané Koalice ochotných, od nějž se Babiš chvíli předtím distancoval.
Podle našich informací si tím ale připravuje půdu k první vládní rošádě. Vymění prý s SPD ministerstvo obrany za vnitro. Zůna zůstane na obraně prvním náměstkem a Okamura obsadí – doufejme že tentokrát už skutečně svým člověkem – ministerstvo vnitra. Nevidíme šéfovi SPD do hlavy, možná jde skutečně o strategicky zajímavý přesun, ale faktem je, že „spolknutím“ obrany Babiš opět ve vládě posílí pozici ANO. Kompletně dostane pod kontrolu všechny silné páky.
Hluboce prorostlá chobotnice
Ve světle všech těchto skutečností lze nicméně konstatovat jistý pohyb pod povrchem části represívního státního aparátu, který si fialovci totálně podřídili a zprivatizovali. Musíme při tom vědět, že odchodem do opozice zdaleka neskončili. Nejde jen o stále fungující viditelné postavy jako je zmíněný policejní prezident.
I po částečném rozbití zkorumpovaných struktur na předsednictvu vlády provázaných s významnou částí takzvaných politických neziskovek, zůstává mohutný „hluboký stát“ (onen příslovečný Deep State) stále plně funkční. O nějaký úder proti němu se pokusili především Motoristé na ministerstvech zahraničí a životního prostředí, něco také započala SPD na obraně.
Je to ale běh na dlouhou trať. Ta chobotnice je fantasticky zbobtnalá a má vybudované pevné zázemí. Mnoho chapadel vede do Bruselu, další – spolu s částí korporátních médií včetně ČT a ČRo – jsou propojena s tajnými službami.
Což jen znovu zvedá otázku, kdo nahradí britsko-amerického agenta Michala Koudelku v čele BIS, až mu v únoru příštího roku skončí funkční období. Proč ho premiér po nástupu nové vlády neodvolal, je asi stejná otázka jako v případě policejního prezidenta. S tím rozdílem, že Koudelka je ještě mnohem nebezpečnější. Jenže pokud si připomeneme jeho „políbení prstenu“ v centrále CIA v Langley společně s Babišem (za jeho první vlády), je asi odpověď nasnadě.
Ale především – srdce té lehce oslabené chobotnice se nyní přesunulo na Pražský hrad. Tam ji spolu se zkorumpovanými soudy – tím Pavlem najmenovaným ústavním v první řadě – právě dodávají čerstvou transfuzi černé krve. Úzké propojení především na Rakušanův STAN už nikdo ani neskrývá. Generál Falešná přísaha nyní fakticky velí obrovské armádě nevolených – jmenovaných. Hradní gang tak skrze svou mluvící hlavu nestojí jen v čele opozice, ale celého Deep state.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Osvobození?
Pražský soud tedy Československé vojáky v záloze za mír v pátek zprostil obvinění. Abychom byli přesnější: Vedoucímu domobranců Ivanu Kratochvílovi uložil roční podmínku a pětiletý „zákaz organizování uskupení zaměřených na vojenský či polovojenský výcvik.“ Vladimír Štádler pak dostal půlroční podmínku za nezákonné ozbrojování. U ostatních obžalovaných včetně spolku samotného se „nepodařilo prokázat, že skutek spáchali.“
Jakkoli je rozhodnutí předsedkyně senátu Pavlátové nepochybně projevem osobní statečnosti, absurdní obžalobu tedy celou neodmítla. To po ní chtít, už by asi bylo moc. Tím ale nicméně žalovaný skutek nadále zůstává „naživu“. Vrchní pražský soud se na tom dost pravděpodobně otočí – a pošle politické obvinění malého Urválka zpátky Pavlátové k novému projednání.
Povšimněme si té metody: Vrchní soud (stejně jako v případě Čapího hnízda) může ve věci rozhodnout sám. To ale neučiní. Musel by se těmi případy zabývat – a dělat při tom právní kotrmelce jako brněnský Gang patnácti. Při pravděpodobném dovolání odsouzených politických obětí k Nejvyššímu soudu by jeho protiprávní eskamotérství mohlo vyjít najevo. Nejvyšší je totiž o něco blíž k ministerstvu (ne)spravedlnosti vedenému nyní Jeroným Tejcem za ANO.
Proč to riskovat? Prostě to vrátí a následuje několik let přehazované. Mezitím možná už bude v právním řádu připravovaný zákon, který dobře živenou justiční mafii na odvolacích soudech – ve vztahu k soudům nejnižším, „nalézacím“ – poněkud znehybní.
A tak vše nakonec uplyne do ztracena. Mafie se trochu ztiší a bude čekat, jestli po příštích parlamentních volbách nedostane lepšího spoluhráče. Takového dalšího fialového „dona Pabla Blažka“ a „capo di tutti capi“ Rakušana. Pokud se mezitím podaří znovu instalovat srdce chobotnice na druhé hradní funkční období, nepochybně se to celé oživí a rozjede naplno. To je celý princip oné západní „demokracie“, jež je ve skutečnosti soudcokracií stříknutou mediokracií: totalitní vládou nevolených, proti níž není dovolání.
Je tedy částečné osvobození Československých vojáků onou příslovečnou vlašťovkou ohlašující vzdálené jaro? Ano i ne. Je to asi tak, jako když zakladatel naší civilizace před více než dvěma tisíci lety vysvětloval apoštolům, že blížící se konec světa poznají podle jasných znamení: Když se nalévají pupeny fíkovníku, říkáte, že bude jaro – a máte pravdu.
Ty naše pupeny zemětřesení se ale navzdory některým osamělým vlašťovkám ještě ani zdaleka nenalévají. To už spíše vidíme znamení přibližujícího se konce našeho světa v jaderné apokalypse. Nicméně každá kapka naděje je balzám.
A třeba to jaro náhle jako zázrakem udeří.