Spojené státy a Evropa plánují na přelomu let 2028–2030 uvést do provozu nejrůznější zbraňové systémy. Od dronů a okřídlených raket pro překonání protivzdušné obrany až po strategické mezikontinentální jaderné rakety. To vše bude namířeno proti Rusku. Neskrývají, že budou bojovat dál, i kdyby Ukrajina utrpěla porážku.
O tom hovořil v interview pro server Ukrajina.ru komentátor agentury MIA „Rossija segodňja“ Rostislav Iščenko
– Rostislave Vladimiroviči, ve vašem článku „A Putin viděl daleko. Na mnoho let dopředu“, věnovaném projevu prezidenta na 23. sjezdu vládní strany „Jednotné Rusko“, jste napsal, že likvidace Ukrajiny je pouze prozatímním řešením našich geopolitických problémů. Jaké jiné varianty jsou ještě možné?
Reklama
– O tom jsme spolu hovořili již mnohokrát.
Válku zahájil Západ. Na Ukrajině bylo ještě všechno v pořádku, ale válka už probíhala. Rusko obviňovalo Západ, že se vměšuje do čečenských válek. Potom přišly majdany v Srbsku a v Gruzii. Následoval úspěšný pokus o majdan na Ukrajině. To znamená, že Západ zlikvidoval i ty režimy, které byly celkově prozápadní, ale upřednostňovaly vůči Rusku neutrální politický tón a rozvíjely s ním ekonomickou spolupráci, která byla pro jejich státy výhodná.
Již tehdy dal Západ najevo, že nemá zájem o neutrální země a že je bude všemi silami dusit. To znamenalo, že se chystá i nadále dusit Rusko. Mimochodem, k ostrému střetu se Západem došlo i mimo území Ruska. Už samotná akce výsadkářů v Prištině (Kosovo) ukázala, že Rusko je připraveno vstoupit do ozbrojeného střetu se Západem. Jistě si také pamatujete ozbrojený konflikt v Jižní Osetii v roce 2008.
Reklama
A když pak vypukl proxy konflikt na Ukrajině, proti němuž se Rusko bránilo ze všech sil, nic nového se vlastně nestalo. Je to totéž, jako kdybychom v roce 1943 seděli a říkali: „Ach, Bože, Němci zase přešli do ofenzívy.“ Našli slabé místo a pokusili se tam zaútočit. Potom tam rozpoutali prudké střetnutí. Ale opakuji, globální uspořádání to nijak nezměnilo. Konflikt nezačal na Ukrajině. A na Ukrajině také neskončí.
Představte si, že Zelenskyj se teď proplazí do Moskvy, aby ho jeho vlastní lidé nezabili, a řekne: „Kapituluji. Souhlasím se vším. Stanovte si podmínky sami. Všechno podepíšu.“ Předpokládejme, že s tím budou souhlasit i všichni jeho politici a generálové: „Složíme zbraně. Staneme se vzornými rusofily.“ Co se bude dít potom? Myslíte, že Uršula okamžitě přijede, aby se kála? Ne. Naopak, bude zesilovat tlak na našich hranicích.
Vzpomínáte si, jak se mluvilo v roce 2008? „Po Gruzii přijde na řadu Ukrajina. Vyzbrojíme ji až po zuby.“ Teď je to stejné: „Po Ukrajině přijde na řadu Evropa. Vyzbrojíme ji až po zuby.“
Spojené státy a Evropa plánují na přelomu let 2028–2030 uvést do provozu nejrůznější zbraňové systémy. Od dronů a okřídlených raket pro průnik protivzdušnou obranou až po strategické mezikontinentální jaderné rakety. To vše bude namířeno proti Rusku. Ani neskrývají, že budou bojovat dál.
Myslíte, že když teď vztyčíme vlajku nad Kyjevem, bude u nás všechno v pořádku?
Reklama
– V jakém ohledu bude situace snazší a lepší?
– Zlikvidujeme válečné pole, kde lze otevřeně používat zbraně. Pokud bude Západ po kolapsu Ukrajiny chtít, aby drony opět létaly hluboko do Ruska a něco tam bombardovaly, bude si muset najít nového blbce, který obětuje své území jen proto, aby nás trochu popíchl.
Dostaneme se z horké fáze války a budeme moci řešit otázky politicko-ekonomického tlaku Západu, aniž bychom riskovali, že zítra dojde k eskalaci konfliktu.
Na druhou stranu, neplánuje snad Západ krize v Pobaltí a v Černém moři i bez účasti Ukrajiny? Plánuje. Jen zatím nemůže najít ty, kteří by si chtěli rozbít hubu o Rusko, takové, jako Ukrajina. Ale hledají. Zaprvé, lze je k tomu donutit. Zadruhé, lze vytvořit takovou konfiguraci konfliktu, že nebudou mít kam utéct.
Zopakuji: vítězstvím na Ukrajině nezvítězíme všude. Přitom existuje jen jeden způsob, jak porazit kolektivní Západ – ekonomicky ho udusit. Varianta výměny jaderných úderů je variantou jaderné remízy. V ekonomickém souboji zatím vyhráváme. Západ si to uvědomuje, a proto se pravidelně snaží rozšířit prostor války, aby nás neustále stavěl před volbu: buď se vyčerpat v průběhu běžných bojových operací, nebo přejít k jadernému konfliktu, který může skončit jadernou remízou.
Navíc, i kdybychom zůstali jediným státem, který by si zachoval schopnost vládnout, náš způsob života by se radikálně změnil. Přestal by existovat okolní svět, s nímž bychom mohli obchodovat. Museli bychom se pouze zotavovat a starat se sami o sebe.
Ani Západ nechce jadernou válku. Chce vyhrát, ne zemřít. Proto hledá způsob, jak nám vnutit konflikt, který by nesklouzl k jadernému střetu, ale v němž by využil svou převahu v lidských zdrojích, aby nás porazil.
Připomeňme si, že celková populace Západu (USA, Evropa a jejich spojenci) přesahuje miliardu. Když se všichni postaví proti nám, bude prostě nemožné všechny tyto lidi zabít. Proto se snaží vyprovokovat sérii konfliktů, které na sebe navazují nebo se překrývají, aby to celé trvalo 10–20–40 let. Dříve či později to povede k našemu ekonomickému vyčerpání. Již nyní pociťují naše malé a střední podniky velké napětí. Mnohé z nich zavírají. Není to kritické, ale není to dobré. A s postupem času bude zátěž jen narůstat.
Možná se budeme vyčerpávat pomaleji než nepřítel. Nepřítel však počítá s tím, že najde dalších 20 Ukrajin, zatímco on sám bude ve víceméně pohodlné pozici.
Pro nás je důležité kolektivní Západ porazit nebo se s ním dohodnout. Po každém vítězství se jich ptáme: „Budeme dál bojovat? Nebo se dohodneme?“ A navíc neustále varujeme: „Nebudeme bojovat 40 let. Stiskneme tlačítko dříve.“ Někdo na Západě tomu věří, někdo ne. Ověřit to však mohou pouze experimentálně. A pokud se ukáže, že jsme neblufovali, bude to nepříjemné pro všechny. I když především pro ně.
– A nyní o tom, kdo by mohl být na řadě po kolapsu Ukrajiny, a také o nebezpečí nekontrolované eskalace. Ve Finsku byl od 1. července oficiálně zrušen zákaz dovozu a rozmístění jaderných zbraní v zemi.
– To, že Finové zruší zákaz dovozu jaderných zbraní, bylo od začátku jasné. Finsko je členskou zemí NATO, jež je povinna prosazovat politiku aliance. A v alianci neexistují žádná omezení pro rozmístění jakýchkoli druhů zbraní. Navíc – samotná absence zákazu toho moc neznamená. V Japonsku také platil zákaz rozmístění jaderných zbraní, ale dodnes jsou tam americké letecké eskadry s jadernými zbraněmi na palubě. Totéž platí pro Německo. Formálně sice Německo jaderné zbraně nevlastní, ale na jeho území jsou nejen americké sklady s jadernými zbraněmi, ale – němečtí piloti v německých letadlech se učí, jak je v případě války použít.
Čili, v tomto ohledu se nestalo nic překvapivého.
I my jsme rozmístili v Bělorusku jaderné zbraně. Přičemž vůbec nejde o to, že bychom z Uralu nedosáhli na Velkou Británii. Udělali jsme to proto, abychom ukázali, že budeme Bělorusko bránit. Mohou se dohadovat, jak chtějí, zda Rusové Lukašenka zachrání, nebo ne. Ale to, že Rusové budou bojovat za své jaderné zbraně, to je zřejmé.
Pokud bude Bělorusko napadeno, ruské jaderné zbraně se ocitnou pod útokem. Pokud Rusko nestihne své jaderné zbraně zachránit, použije je proti těm, kteří na Bělorusko zaútočili.
Západ dělá totéž. Pokud Američané někde rozmístí své jaderné zbraně, dávají tím najevo, že budou danou zemi bránit. Odvézt celou tuto infrastrukturu není možné ani za týden. Je třeba ji chránit. Finsko zrušilo zákaz rozmístění jaderných zbraní právě proto, že se stalo členem NATO a může být na příkaz NATO vtaženo do války s Ruskem. „Pokud u nás budou cizí jaderné zbraně, budou nás chránit.“ Polsko – z téhož důvodu – střídavě sází na americké a francouzské jaderné zbraně. A Lukašenko potřeboval ruské jaderné zbraně ze stejného důvodu.
Alexandr PORUNOV – Kirill KURBATOV – Rostislav IŠČENKO, Ukraina.ru (07:00 6. 7. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová