Květnový sjezd landsmanšaftu v Brně je podle Rudolfa Jindráka selháním české diplomacie. Dlouholetý český diplomat zaměřující se na německý region při té příležitosti zavzpomínal, čemu jsme ze strany Německa čelili v minulosti, a proč bychom si proto měli dávat dobrý pozor. Téma se v úterý dostalo i do Poslanecké sněmovny.
Málokdo má k agendě česko-německých vztahů říci tolik jako Rudolf Jindrák, který byl za posledních 35 let jako diplomat prakticky u všeho, co se mezi oběma sousedy na mezistátní úrovni řešilo.
V dubnu Jindrák vystoupil se svým slovenským protějškem v Praze Martinem Muránským na debatě Nadace Železná opona. Hlavním tématem diskuse byly sice možnosti obnovení Československa, ale došlo i na téma českého vztahu k Německu.
Jindrák se ve své profesi dlouhodobě pohyboval ve středoevropském regionu. Vzpomínal, jak na začátku devadesátých let jako mladý diplomat pracoval na nově otevřeném konzulátu v Mnichově.
Vzpomínal na návštěvu Václava Havla v roce 1991 v Bonnu. Jako československého prezidenta jej tam doprovázeli zemští premiéři Pithart a Čarnogurský, první z nich o tom už kdysi napsal v jedné ze svých knih, takže diplomat Jindrák nemusel zachovávat mlčenlivost.
„Václav Havel slíbil Helmutu Kohlovi, že se bude vracet občanství sudetských Němců, budou připuštěni do privatizace a že části těch, kteří se rozhodnou vrátit, bude vrácen majetek,“ zavzpomínal Rudolf Jindrák.
Helmut Kohl podle něj očekával, že tento slib bude splněn.
V polovině devadesátých let se začal řešit český vstup do NATO, o který velmi usiloval prezident Havel. A Američané, jak Jindrák vzpomínal, dali jako podmínku vyřešení sousedských záležitostí mezi Čechy a Němci.
„Tam začala vyjednávání o česko-německé deklaraci, která trvala dva roky, měl jsem tu čest je doprovázet a byla velmi těžká,“ vzpomínal. Právě on psal z jednání zápisy, které jsou utajeny na padesát let, podle Jindráka naštěstí.
Obává se, že až si to historici jednou přečtou, budou dost překvapeni. „Můžu prozradit, že původní německá vyjednávací pozice měla devět bodů. Osm z nich začínalo slovy, že Česká republika něco musí, nebo udělá. Šlo o práva sudetských Němců, majetky a tak podobně. A pak tam byl poslední bod: Spolková republika Německo vhodnou formou vyjádří politování nad tím, co se stalo během druhé světové války,“ vzpomínal Jindrák.
Jeho slova v podstatě potvrzuje i biografie Václava Havla od Daniela Kaisera, redaktora týdeníku Echo a diplomovaného germanisty. Kaiser věnuje Havlově roli v česko-německých vztazích celou jednu kapitolu, od „výkopu“ v podobě Havlovy omluvy hned po zvolení prezidentem, přes nástup Karla Schwarzenberga do role hlavního experta na Německo, Kohlovo navázání na vysídlenecké skupiny (nijak extra s nimi nesympatizoval, ale byly důležitou součástí jeho koalice) až po německou spekulaci, že na samostatnou Českou republiku budou moct zatlačit více než na společné Československo.
Vstřícný postoj nakonec odpískal sám Václav Havel ve svém projevu v pražském Karolinu v únoru 1995, kdy veškeré naděje sudetských Němců na návrat majetků označil za „bláhové“ a jejich návrat do Česka je možný pouze jako „hosté, kteří ctí místní zvyky“.
autor: Jakub Vosáhlo, Parlamentní Listy
Na snímku Rudolf Jindrák – šéf zahraničního výboru KPR (foto Hans Šembera)