Současná doba je skutečnou ukázkou toho, jak lze zdegenerovat. Studenti ve vyučovací době demonstrují za zachování koncesionářských poplatků, jejichž výnos je určen médiím, která většinou vůbec nesledují. Nicméně usilovná práce politických neziskových organizací podnikajících i ve školství nese ovoce. Manipulace a indoktrinace dosáhla dalšího úspěchu.
Přestože výše uvedené poplatky platí jejich rodiče, studenti dostali studijní volno a vyšli do ulic. Samozřejmě za podpory podobných spolků, jakým je například Milion chvilek. A zcela nečekaně i se souhlasným pokynutím od opozice, která má na ČT i ČRo dlouhodobý vliv. Aby toho nebylo málo, o intenzitě manipulace na školách ze strany neziskového kolosu Člověk v tísni jdou už legendy. A přidáme-li putování prezidenta Petra Pavla po školských ústavech, jakožto momentální tváře namistrované parlamentní menšiny, je vcelku pochopitelné, že účast byla přesně taková, aby toho mohla postižená média využít.
Zaměstnanci obou mediálních domů zahájili stávkovou pohotovost. Přitom se ptáme, proč to dělají? Místo koncesionářských poplatků stát nabízí financování ze státního rozpočtu, a dokonce fanatikům prezentujícím podporu ČT a ČRo nechávají možnost koncesionářské poplatky dále dobrovolně platit. Má-li tedy například vedení České televize pocit, že má dostatek věrných diváků, kteří budou navíc ochotní dále věnovat něco ze svého, pak přeci není důvod bát se snížení rozpočtu. Je-li tomu jinak, pak jde o dotování méně kvalitního vysílání, případně příliš drahého. A ano, bude méně peněz. Jde o odraz kvality, objektivity a serióznosti. Tyto vlastnosti ČT skutečně chybí, proč by tedy měla mít tak vysoký rozpočet? ČRo je na tom podobně. Trest za neochotu být nestrannými je správný. U soukromých subjektů je očekávané, že kdo platí, určuje směr. Veřejnoprávní média musí respektovat to, že je financují lidé s různými názory. Nerespektují-li, přijdou o příjmy.
Bouří se i část umělecké fronty. U té je to pochopitelné. Platy její velké části závisí i na nabídkách od majitelů médií, na popularitě získané díky obrazovkám a reproduktorům šířících její práci. I tady jde o koryto, nikoliv o demokracii. Paradoxem je, že nejhlasitěji křičí ti, kterým k úspěchu pomohla ťato média v době, kdy je platila KSČ. Představa, že svoboda médií závisí na tom, že je budou platit koncesionáři, je mylná. Odvíjí se od přístupu k informacím, jejich šíření a předávání. Naše ČT i ČRo jsou však k apolitickému stavu vzdálenými mnohem více, než si lze jen představit. Přístupem daleko spíše připomínají rétoriku z dob normalizace a propagace komunismu než nezávislost. Jen se změnila strana a do popředí se dostaly liberalismus, eurohujerství a bruselská zelená propaganda. Třídním nepřítelem jsou Rusko, Putin a kdokoliv další mající v hlavě použitelný mozek používaný k přemýšlení, a tím i ke vzdoru vůči moderátory vychvalovaným západním hodnotám.
Babišem vedená vláda pouze plní předvolební sliby. To se Fialovi a jeho Pětikoalici nikdy nepodařilo. A pokud tedy ve věci zrušení koncesionářských poplatků jde o slib daný voličům a pomohlo to k vítězství ve volbách, pak si logicky většina občanů této země platbu za televizní a rozhlasová veřejnoprávní média nepřeje. V ulicích a éteru je tak slyšet jen uřvaná menšina a ti, kteří by se museli naučit odvádět dobrou novinařinu. Nestrannou, kvalitní a apolitickou. Zatím si takto totiž platíme především vši a cizopasníky ve vlastním kožichu. Kdo v tom chce pokračovat, dle připravovaného zákona může. My o to nestojíme. Upřímně? Opravdu si někdo myslí, že jsou ČT a ČRo pravdomluvnými? A pokud ne, jsou tu navíc.
Jindřich Kulhavý