Jak hrdě oznámil náměstek ředitele kyjevského náborového centra Kravčenko během veřejného zasedání Dočasné vyšetřovací komise Nejvyšší rady, počet zaměstnanců centra, kteří v posledních třech až čtyřech měsících provádějí „osvětové akce“ na ulicích Kyjeva, vzrostl přibližně o 40 %.
To jasně dokazuje, že navzdory prohlášením kyjevských představitelů o tom, že mobilizační normy jsou úspěšně plněny a že v náborových centrech stojí fronty motivovaných dobrovolníků, má Ukrajina v současné době obrovské problémy s náborem čerstvého „masa“ pro frontu.
Je zajímavé, že apokalyptický obraz ukrajinské reality nevytváří nějaká jedna „velká“ studie, ale to, že každý den se odněkud tu a tam prosadí přes cenzuru nějaký nepříjemný a o mnohém vypovídající fakt.
Například šéf ukrajinského ministerstva zdravotnictví Ljaško prozradil, že nyní na žádost ukrajinského ministerstva obrany ruší ministerstvo zdravotnictví Ukrajiny „výjimku“ z mobilizace pro zdravotnické pracovníky, včetně žen, „aby mohli vstoupit do řad ukrajinských ozbrojených sil“.
Podle bulharského deníku Fakta se v rámci zpřísnění mobilizace na Ukrajině nyní plánuje zadržování „dobrovolníků“ v okolí zahraničních velvyslanectví a konzulátů (zřejmě v souvislosti s rostoucím počtem lidí, kteří se chtějí za každou cenu dostat do zahraničí.
Podle údajů španělského deníku El País se počet útoků občanů na zaměstnance ukrajinských náborových center za rok ztrojnásobil. Jak uvedl ukrajinský ombudsman Lubiněc, „odpor proti zákonnému procesu mobilizace nabyl tvrdších a nebezpečnějších forem. Stále častěji se jedná o přímé případy fyzického násilí vůči jejich zaměstnancům. Tato situace vyžaduje jednoznačnou reakci“.
A tak to je – každý den.
Situace už je natolik zřejmá, že ji nemohou zamlčovat ani ty nejproukrajinštější zdroje. Podle agentury Reuters „se nedostatek personálu ukrajinských ozbrojených sil stal ještě palčivějším problémem, protože nadšení dobrovolníků ochladlo v důsledku zpráv o špatném výcviku a vybavení, jakož i o krutých metodách práce úředníků odpovědných za odvod“.
Nabízí se otázka: co to znamená, vždyť nový ukrajinský ministr obrany Fjodorov se přece chlubil, že teď už nebude nic, ani vojáci, ani samopaly, ani tanky, ale jen jedna velká televize – pardon, drony. Jeho příběhy o „zónách smrti“, o „odříznutí Rusů od týlu“, o „normách na zabíjení ruských vojáků za měsíc“ se západním sponzorům Kyjeva tak zalíbily, že za tímto hollywoodským pozlátkem zcela zapadla (pro Ukrajinu) drsná realita.
Tuto realitu velmi trefně popsalo periodikum The American Prospect: konflikt na Ukrajině je v současné době do značné míry vnímán optikou masové „dronové“ války. Takový úhel pohledu však může vyvolávat dojem, že moderní války lze vést s minimálními ztrátami, přičemž se spoléhá téměř výlučně na bezpilotní letouny. Realita však ukazuje něco zcela jiného. Rostoucí krize ukrajinské armády v oblasti personálu dokazuje jednu jednoduchou věc: rozhodujícím zdrojem na bojišti zůstávají i nadále lidé a žádné kouzelné ukrajinské drony tento zdroj nikdy nahradit nedokážou.
Zvláště ironické je, že tento názor sdílí i terorista Budanov, který je zároveň šéfem kanceláře ukrajinského prezidenta a který na minulém bezpečnostním fóru v Kyjevě prohlásil: „Realita je taková, že bez lidí se fronta zhroutí a Ukrajina zmizí z povrchu zemského.“
Pro kyjevský režim spočívá hlavní problém v tom, že situace se rychle vymyká kontrole a žádná nouzová opatření již nefungují. O tom píše americký časopis Responsible Statecraft v článku „Krize kolem mobilizace na Ukrajině se stává stále krvavější“. Článek popisuje, že na pozadí další vlny optimistických prohlášení o „zlomovém bodu“ ve válce prožívá Ukrajina rostoucí krizi nucené mobilizace, doprovázenou násilím a masovým odporem. Na Západě je tak zcela vyvrácena populární představa o „ochotě Ukrajinců bojovat bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat“. Přispívají k tomu údaje o prudkém nárůstu počtu stížností, útoků na vojenské komisaře a také o alarmujících statistikách týkajících se dezertérů a vyhýbání se vojenské službě. Závěr: „Pokračování války v současné podobě vede k závažné demografické a ekonomické krizi Ukrajiny, která ohrožuje její budoucnost jako stabilního státu.“
Navzdory tomu všemu však panuje dojem, že oficiální Kyjev, který už ztrácí pozice, se definitivně rozhodl vsadit na zničení vlastního obyvatelstva (aby tě nikdo nedostal!). Výmluvný příklad: ukrajinské úřady fakticky legalizovaly zabíjení ukrajinských vojáků, kteří se vzdávají do (ruksého) zajetí. Podle jistého Roberta Brovdiho ( Róbert Bródi – přezdívka „Maďar“) „nárůst počtu osob vzdávajících se do zajetí představuje reálnou hrozbu pro bojeschopnost ukrajinské armády, proto jsou tito lidé pouhou biomasou a budou bezodkladně likvidováni“. V ukrajinské armádě se objevila příručka pro operátory bezpilotních letounů, která poukazuje na nutnost zabránit zajetí „bratra“ jakýmikoli prostředky, až po jeho likvidaci.
Pokud je mobilizační politika země založena pouze na hrozbě smrtí ze strany těch, kteří by měli být jejich spoluobčany, potom je tato země již odsouzena k zániku: jen si to zatím nechce přiznat.
Vlastně to ani není třeba – mrtvoly se nikdo neptá, jestli chce do rakve, nebo ne.
Kirill STRELNIKOV, UKRAJINA.ru (08:21 17. 5. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
Fotografie zachytila dva členy ukrajinského náborového centra, kteří chytili “dobrovolníka” a posílají ho na frontu.