26. duben, své jmeniny v kruhu blízkých slaví každý Oto, tedy i ten klempířský na ministerstvu. V České televizi se pak jméno Oto skloňuje víc než neposlušný žáček přes koleno trestajícího učitele. Řeč byla o změně financování veřejnoprávních médií. A Česká televize byla, jak je jejím zvykem, dokonale nestranná.
Pozvání do pořadu Události, komentáře týdne přijalo pět osobností veřejného prostoru. Diskusi orámovaly záběry z protestů studentů proti lascivnímu osahávání veřejnoprávních médií z oken Strakovy akademie. Slovo dostalo i vyhlášení stávkové pohotovosti, kterému si zaměstnanci České televize v záběru nadšeně zatleskali. Protože, jsem si jist, v trouchnivějících chodbách nostalgie České televize putují zkazky o poslední spacákové revoluci na přelomu tisíciletí, kdy si jedna část názorově vyhraněných zaměstnanců veřejnoprávní televize názorově a ideologicky zprivatizovala celou instituci. A taková privatizace se musí uchovat, udržet. Není jiného zbytí.
A aby k tomu Česká televize měla neprůstřelné argumenty i u veřejnosti, sezvala si a zorchestrovala diskusi pěti osobností v pořadu Události, komentáře týdne. Co řekly?
Kühnl: Není mi jasné, co tím ta vláda sleduje.
Kamberský: Neříkám, že se mají rušit poplatky, chraň pánbu.
Kocáb: Doufám, že ten odpor se bude stupňovat.
Mikulášová: Studenti mají strach ze ztráty svobody a demokracie. To, že vyšli do ulic v obraně veřejnoprávních médií, která jsou pilířem demokracie, není překvapivé, naopak se ukazuje, že jejich obava se naplňuje v praxi.
Janeček: Je jasné, že ta motivace je kontrola, to není v pořádku a já s tím nesouhlasím.
Kamberský pohovořil o tom, že debata nad rolí veřejnoprávních médií by měla proběhnout, přičemž vykřikoval hesla o tom, že zpravodajství a publicistika by měly dostat dvojnásobný rozpočet. Janeček zacykleně brblal o covidu a jak jej pořad Reportéři ČT manipulativně sestříhal, aby vypadal jako dezolát (a to Janeček není, není, vždyť sedí ve studiu a vyjadřuje veřejnoprávnímu molochovi podporu. Jak ten umí líbat prsten, to se nevidí.). Přesto oba horovali za zachování stávajícího stavu.
Tolik vyváženosti na jednom místě aby člověk pohledal. Moderátorka mohla před hosty rovnou předstoupit s otázkou, proč si myslí, že právě Česká televize je nejvyváženějším a nejnestrannějším médiem, které kdy planeta Země hostila na svém povrchu. Celá „debata“ (a ty uvozovky jsou zde zcela patřičné) vyzněla jako sněm potentátů sjezdu ÚV KSČ, kteří se pochvalně poplácávají po zádech nad úspěchy strany a vlády při pohledu na stagnující ekonomiku a znechucenou veřejnost rozkrádající pod pláštíkem noci i moci veřejné statky.
Kdyby si tam pozvali alespoň jednoho kverulanta, který by odvážně proti pěti oponentům (včetně moderátorky) razil vládní agendu, když ne rovnou zrušení České televize, to by byl svátek. Jenže jak se zdá, některé argumenty v té naší baště svobody a demokracie asi nesmí ani zaznít.
Ovšem když zaznívá více názorů, stává se debata (teď už bez uvozovek) zajímavou. Člověk má pak pocit, že jej hlásná trouba nenutí k souhlasu, ale k zamyšlení. A na tom je ta svoboda a demokracie postavená. Jen ne ta z České televize, jak je patrné.
Krásný 26. duben plný nestrannosti a názorové vyváženosti v České televizi. Mezitím Brnem znělo ohlušující ticho k 76. výročí osvobození Rudou armádou od německé okupace z 26. dubna 1945, zato spoustu hluku kolem usmiřování se Sudetoněmeckým landsmanšaftem, které má proběhnout za necelý měsíc. Mlčení o vybraných tématech a křičení o jiných. To vše v režimu – nezdolně a odhodlaně vytváříme názor diváků. My ten 26. duben nemít, tak si ho musíme snad vymyslet.
Štěpán Cháb, Krajské Listy