Toto je nejděsivější otázka ohledně Putina – a Trumpa. Ruský prezident je zahnán do kouta. To ho činí ještě nebezpečnějším. (Foto: Shutterstock)
Ruský prezident Vladimir Putin, který vždy trpí paranoiou z nepřátel, se letos na jaře možná cítí zahnán do kouta. Jeho armáda uvízla na mrtvém bodě na Ukrajině, a to navzdory obrovským ztrátám. Zdá se, že není schopen pomoci Íránu, jednomu ze svých mála spojenců. A jeho nejlepší přítel v Evropě, maďarský premiér Viktor Orbán, právě dostal kopačky.
Diskuse, které oživují redakční radu, doručované do vaší schránky každé úterý
Nejhorší problémy jsou pravděpodobně teprve před námi. Ruská ekonomika je, navzdory dočasnému přílivu peněz z prudkého nárůstu cen ropy, v troskách. Evropské národy sílí a jsou stále rozzlobenější, přičemž síly NATO jsou rozmístěny od Bílého moře v Arktidě až po Černé moře na jihu. A válka na Ukrajině se vleče dál s malou šancí na rozhodující vítězství, po kterém Putin tak touží.
Kdybyste byli Putinem a cítili se tak obklíčení, možná byste začali přemýšlet o další válce – proti Evropě – i když se v Ukrajině stále plahočíte vpřed. Možná byste si dokonce kladli otázku, zda není čas zaútočit brzy – než se evropské národy plně přezbrojí, než Ukrajina vyvine nové zbraně, které mohou zasáhnout ještě hlouběji do Ruska, a zatímco váš kámoš prezident Donald Trump je v Bílém domě a zachází s NATO jako s boxovacím pytlem.
Mrazivá představa budoucího konfliktu mezi Ruskem a Evropou je tématem důležité, avšak málo zmiňované studie, kterou v březnu zveřejnil Eugene Rumer, bývalý důstojník americké národní zpravodajské služby pro Rusko a nyní vedoucí výzkumný pracovník v Carnegie Endowment for International Peace. Název zprávy vystihuje její poselství: „Válečnické a obléhané: Rusko po válce s Ukrajinou.“
Zde je Rumerovo varovné varování: „Poté, co Rusko napadlo Ukrajinu pod falešnou záminkou, že musí zabezpečit své západní křídlo, je připraveno vyjít z války méně bezpečné, více rozhořčené a pro Evropu mnohem hrozivější než před válkou. Jeho vnímání hrozby bude vrhat dlouhý stín na Evropu.“
Rumer a jeho kolegové z Carnegieho nadace vysvětlili v rozhovorech tento týden, proč i přes chaos způsobený konfliktem s Íránem zůstává pro Západ trvalou bezpečnostní výzvou válka na Ukrajině. „Vycházím z hlubokého přesvědčení, že Evropa je pro Rusko nejdůležitějším bojištěm. Právě tam se soustředí Putinova energie,“ řekl mi Rumer. Dokud bude Putin naživu, bude Ukrajina „nedokončenou záležitostí“, dodal.
Michael Kofman, další vedoucí výzkumný pracovník institutu Carnegie a snad nejzkušenější vojenský analytik ukrajinského konfliktu, poznamenal, že Rusku se loni nepodařilo dosáhnout průlomů, o které usilovalo, a do roku 2026 vykročilo špatnou nohou. V březnu utrpělo 30 000 až 35 000 mrtvých a těžce zraněných, přičemž pravděpodobně ztratilo více vojáků, než kolik jich dokáže měsíčně nahradit. Letos, jak řekl Kofman, „bude Putin bojovat o to, aby udržel stejné tempo jako loni.“
Ukrajina ohrožuje Putina právě proto, že chce být součástí Evropy. To z ní dělá špičku toho, co on vnímá jako evropské kopí. „Z pohledu Kremlu, jak opakovaně uvádějí vysoce postavení ruští představitelé, je Evropa ve válce s Ruskem,“ píše Rumer. Zatímco Putin vede „hybridní“ kampaň skrytých sabotážních akcí proti spojencům Ukrajiny, Evropa tento vzkaz chápe. Rusko „by mohlo být připraveno použít vojenskou sílu proti NATO do pěti let,“ varoval loni generální tajemník NATO Mark Rutte v projevu v londýnské Chatham House.
„Neklamme se, všichni jsme nyní na východním křídle,“ řekl Rutte.
Rusko tento týden zvýšilo tlak na Evropu, když jeho ministerstvo obrany varovalo, že by mohlo zaútočit na evropské země, které dodávají drony na Ukrajinu, mezi něž patří Německo, Velká Británie, Švédsko, Itálie a Nizozemsko. Evropané by si měli ověřit „adresy a umístění“ společností dodávajících tyto drony, zasyčelo Rusko.
Dmitrij Medveděv, bývalý ruský prezident, který se nyní zdá být specializován na vojenské výhrůžky, zveřejnil na platformě X výhružný příspěvek, v němž uvedl, že prohlášení ministerstva obrany představuje seznam cílů: „Kdy se údery stanou realitou, záleží na tom, co bude následovat. Spěte dobře, evropští partneři!“
Putin je člověk, který rád riskuje, jak ukázala jeho invaze na Ukrajinu. Co když se rozhodne, že se mu uzavírá příležitost vyzvat NATO a nastolit nový řád? V nejzlověstnější pasáži své zprávy Rumer píše: „Pokud je Putin skutečně odhodlán vnutit kontinentu svou vizi evropské bezpečnosti, může dojít k závěru, že čas není na jeho straně, protože Evropa se rychle zbrojí, a zahájit útok proti některému z pobaltských sousedů, aby dokázal, že článek 5 Severoatlantické smlouvy je v podstatě mrtvým písmenem.“
Co by Trump udělal, kdyby Putin zaútočil na evropskou zemi? Pro mě je to ta nejděsivější otázka. Trump tráví tolik času haněním NATO, že Evropané již pochybují o důvěryhodnosti amerických bezpečnostních záruk. Jeho poslední protinatoovské tirády se zaměřily na odmítnutí pomoci Spojeným státům a Izraeli ve válce s Íránem. Než Rutte tento měsíc navštívil Washington, Trump označil NATO za „papírového tygra“, kterého se „Putin nebojí“.
Trumpova administrativa dokonce své váhání zformulovala písemně. Strategie národní bezpečnosti vydaná v listopadu se zasazovala o nestranný přístup Spojených států při vyvažování rostoucího napětí mezi Ruskem a Evropou. „Řízení evropských vztahů s Ruskem bude vyžadovat značné diplomatické úsilí ze strany USA, a to jak za účelem obnovení podmínek strategické stability na eurasijském kontinentu, tak za účelem zmírnění rizika konfliktu mezi Ruskem a evropskými státy,“ uvádí se v dokumentu. Není divu, že Evropané mají obavy.
Jednou z nejodpustitelnějších věcí, které by Trump mohl v zahraniční politice udělat, by bylo opustit americké spojence z NATO v Evropě v okamžiku, kdy čelí rostoucí a zjevné hrozbě z Moskvy. Jak píše Rumer: „Transatlantický rozchod předtím, než Evropa vybuduje svou konvenční obranu a vyřeší problém odstrašení jaderných hrozeb ze strany Ruska bez jaderného deštníku USA nad sebou, by vytvořil příležitost pro Vladimira Putina, aby sledoval své ambice.“
Evropa v noci slyší sirény. Trump je tak zaujatý svým seznamem stížností proti NATO, že se zdá být hluchý k tomu, co by mohlo být největší krizí jeho prezidentství. Pokud se jednoho dne historici zeptají: „Kdo ztratil Evropu?“, co na to odpoví Trumpovi pasivní poradci pro národní bezpečnost?
David Ignatius