Obsah
V Baltském moři se nyní nachází zhruba dvacet válečných lodí NATO, které se připravují na údery proti Rusku a na sabotáže podmořské infrastruktury. Zatím se to děje v rámci pravidelného cvičení BALTOPS, jež USA a Severoatlantická aliance v tomto regionu pořádají každoročně už více než půl století.
Podezřelé okolnosti
Šlo by nad tím mávnout rukou, nebýt několika znepokojivých indicií. Připomeňme si, že podle tvrzení věhlasného amerického investigativního novináře Seymoura Hershe bylo právě cvičení BALTOPS 2022 Američany využito jako zástěrka, pod jejíž rouškou nastražili výbušniny pod plynovod Nord Stream.
A přestože Washington Hershovu verzi rozhořčeně odmítá, stojí za zvláštní pozornost, že jednou z hlavních součástí válečných her NATO v tomto regionu se v posledních letech stal právě nácvik sabotáží proti podmořským kabelům a plynovodům, či případné odstraňování následků obdobných diverzí ze strany protivníka. Právě proto v cvičení připadá významná role takzvaným týmům podmořského stavitelství NATO (Underwater Construction Teams, UCT).
Měli bychom mít na paměti, také ještě jednu podezřelou okolnost. Štábní etapa cvičení BALTOPS 2026 proběhla v polské Gdyni ve dnech 1. – 3. června. A přesně v téže době, ráno 3. června, podnikly „ukrajinské“ bojové drony, využívajíce vzdušného prostoru pobaltských zemí NATO, útok na Petrohrad. A ráno 4. června vyplulo oněch dvacet válečných lodí NATO z Gdyně (a to je pouhých sedmdesát kilometrů od Kaliningradské oblasti).
Válka pod jiným titulkem
Všechna světová média načasování útoku na poklidný Petrohrad spojila s tím, že tam právě začínalo mezinárodní ekonomické fórum. Spíše však šlo o první etapu vojenského cvičení NATO přiblíženého reálným bojovým operacím proti Rusku. Není totiž nejmenších pochyb o tom, že údery na ruskou baltskou infrastrukturu byly pečlivě monitorovány, analyzovány a koordinovány zeměmi aliance, tedy organizátory tohoto cvičení.
Najdou se i další pozoruhodné shody okolností, které člověka nutí zamyslet se nad povahou nové fáze války Západu proti Rusku. V předvečer útoků na Petrohrad se na webu vlivného listu Forbes objevil článek amerického generála ve výslužbě Davida Deptuly, děkana Mitchellova institutu pro letecká a kosmická studia. Otevřeně v něm vyzývá k neprodlenému zavedení faktické námořní blokády Ruska v Baltském moři.
Navrhuje ji ovšem pojmenovat ji jinak: „Cílem by nemělo být vyhlášení formální blokády ruských přístavů, což by s sebou neslo zbytečná právní a politická rizika. Washington by tuto kampaň neměl nazývat ani karanténou. Přesnější formulace zní: ‚Iniciativa k zajištění bezpečnosti letecké a námořní dopravy pobaltských zemí a k dodržování sankcí.“
Už se neskrývají
Americký generál si tedy myslí, že stačí blokádu nazvat „iniciativou“ a Rusko sklapne podpatky, třebaže si je vědom, jak se k takovému kroku Západu Moskva postaví: „Kritici budou namítat, že Moskva může jakoukoli podobnou kampaň označit za válečný akt – a Moskva to klidně může učinit. Rusko od samého počátku války používá rétoriku eskalace, aby zastrašilo Washington a Evropu a přimělo je k sebeomezování. Jenže s touto dynamikou je třeba skoncovat.“
Dál už Deptula raději nezachází. Doufá, že Rusko námořní blokádu prostě nazve „aktem války“ (čímž ostatně i bude) – a… nic víc! Jako by právě Írán (disponuje nesrovnatelně menšími možnostmi než Rusko na Baltu a v Atlantiku) celému světu neukázal, čeho jsou schopny přímořské státy, když na agresi vůči sobě odpoví blokádou obchodních námořních tras. To si snad západní stratégové vážně myslí, že Rusko neodpoví ještě exponenciálně rozhodněji?
Generál Deptula není bezvýznamný mluvka. Úzce spolupracuje s kyjevským režimem a udílí mu rady ohledně vedení bojových operací proti Rusku. A v předvečer ukrajinských úderů na Petrohrad ve vysílání ukrajinské televize rozváděl, jak důležité je prý udeřit na ruskou ropnou infrastrukturu v Baltském moři.
Přitom analytické instituty Západu nejednou poukazovaly na cvičení BALTOPS jako na důležitou součást kampaně za vojenské zadržování Ruska. Máme tu tedy celou řadu příznačných shod okolností.
Co na této „logice“ západních stratégů nejvíc zaráží, je víra, že Rusko neodpoví dramatickou eskalací. Deptula v tom není sám. Boris Johnson, autor teze o „boji do posledního Ukrajince“ v nedávném komentáři pro Daily Mail píše: „V každé fázi zazníval tentýž argument: budeme-li Ukrajinu vyzbrojovat aktivněji, riskujeme ‚eskalaci‘ ze strany Putina. Tento argument je absurdní. Co ještě může Putin udělat?“
Oni si tedy doopravdy myslí, že Rusko vyčerpalo svůj arzenál eskalačních prostředků. Tváří se, že nepochopili strohé varování ruského ministerstva obrany, že továrny, jež v Evropě vyrábějí zbraně pro Ukrajinu, jsou ruskými legitimními cíli! Dodnes ani z taktiky Íránu (útok na sousední země formálně se neúčastnící konfliktu – ale se základnami útočníka) nevyčetli, jak může Moskva odpovědět na takzvané ukrajinské drony útočící na Rusko z Pobaltí?
Jen ojediněle se ze Západu ozývají rozumnější hlasy. Například Norský list Steigen varuje, před důsledky pokusu o blokádu: „Uzavření výjezdu z Baltského moře pro Rusko je ve skutečnosti krok k rozsáhlé válce.“
Budou se divit
A veterán britské žurnalistiky Peter Hitchens na stránkách Mail on Sunday varuje před rizikem opravdové velké války. „Pokud k tomu dojde, nebude se nám to líbit,“ upozorňuje a dodává: „Mějte se na pozoru před tímhle popostrkováním k válce!“
Tyto ojedinělé hlasy však zanikají v záplavě šíleného povykování a’la Boris Johnson. Zmíněný komentář začal provařený britský expremiér líčením, jak radostně pobíhal po pokoji a vykřikoval nacistický pozdrav „sláva Ukrajině!“ To když se dozvěděl, že „ukrajinské“ drony udeřily na civilní objekty v Petrohradě právě v den, kdy se tam nacházely zahraniční delegace.
To píše člověk, který rovněž na Ukrajinu často jezdí a cítí se tam v bezpečí. Chce Johnson opravdu vědět „Co ještě může Rusko udělat?“ Pro začátek třeba jednou provždy skoncovat s dosud bezpečnou „politickou turistikou“ takových Johnsonů na Ukrajině. „Proč zrovna my?“ budou pak ječet, ačkoli to byli oni, kdo Rusku rozvázali ruce k mnohem tvrdším úderům odplaty.
Nikoli Rusko, ale Západ vykročil vzhůru po eskalačním žebříku. Hitchens má stoprocentní pravdu:
Ruská odpověď se Západu líbit nebude.