14. května se odehrálo historické setkání prezidentů Si a Trumpa, řešily se zásadní globální otázky na Blízkém východě. Zajímavé bylo, že nikoho nezajímal postoj Evropské unie. Ze strany orgánů EU však stále slyšíme o globální roli Evropy. Je podle vás reálné, aby EU vystupovala jako globální hráč?!
Evropská unie jakousi roli na světové scéně má, je to vedlejší role, někdy spíše „štěk“. Evropská unie má stále velký potenciál, ale ztrácí autoritu. Její priority se míjejí s prioritami hlavních hráčů, její vnímání se míjí s realitou. Jestliže například ministři zahraničních věcí Spojeného království, Francie a Německa předávají v Moskvě ultimativní požadavky za nichž má Rusko přijmout kapitulaci, je to směšné. To je asi nejhorší, co může politika potkat.
Vrcholní politici mají odhadovat vývoj a hledat pro občany vlastní země co nejpříznivější východiska. Ale jakou autoritu mohou mít politici předkládající ultimáta, která nemohou vynutit?
Reklama
Jakou autoritu mohou mít politici, kteří se snaží zatáhnout svoji zemi do války bez vyhlídek na vítězství, jakou autoritu mohou mít, když podporují Green Deal likvidující hospodářství a s ním sociální podmínky občanů? Jakou autoritu mohou mít, když nedokáží zabránit imigraci?
Jakou podporu veřejnosti mohou mít, když omezují občanská práva? Můžeme si položit otázku, jestli neschopní politici jsou příčinou nebo důsledkem úpadku. Myslím, že platí obojí. Je pravda, že popularita Vladimíra Putina velmi poklesla, asi z 80% na 65%, ale popularita premiérů Německa, Francie a Spojeného království nedosahuje ani 20%.
Světová role EU je jedním z hlavních argumentů pro další centralizaci pravomocí na úrovni Bruselu, o které se v posledních týdnech také veřejně hovoří. Asi lze pochopit, že o globální roli EU sní politici v zemích, které kdysi globální vliv měly. Ale proč by tato nabídka světové role měla lákat Česko?
Reklama
Ne, centralizace má zabránit rozpadu. Tlak na centralizaci přece vzniká vždy, kdy se vliv začíná drolit. Snaha o centralizaci pokračuje salámovou metodou od počátku. Od počátku byla snaha vytvořit z mezinárodní organizace založené smlouvami federaci s minimálním vlivem členských států. Mylně se vykládá, že je to důsledek Lisabonské smlouvy. Ne, Lisabonská smlouva je důsledek dávno trvajícího záměru. Česko nebylo přijato, aby si polepšilo, ale aby mohlo být krmelcem Evropy a nemohlo uplatňovat politiku nežádoucích azimutů.
Lidé jako Petr Pavel (samozřejmě včetně lidí v pozadí), mají zájem na nesamostatnosti Česka v naději, že je Brusel, Berlín a Washington udrží u moci. Jako dříve vliv záležel na počtu a postavení přátel v Moskvě. V Česku se problém, kam se přimknout, řeší asi od 10. století, většinou to ale vyřešili za nás.
Váš kolega, europoslanec Farský, dokonce zpracoval projekt, jak by se EU měla poučit z centralizace Spojených států a budovat silné společné instituce jako je měna nebo armáda. Je taková možnost „Spojených států evropských“, o kterých nedávno promluvil prezident Pavel, na stole jako reálná, nebo jde spíše o přání?
Je to přání těchto lidí, pokud by získali dostateční vliv, budou přání realizovat. Zatím takový vliv nemají, i když snahy o centralizaci mají stále v Evropském parlamentu mírnou většinu. Ovšem v okamžiku, kdy by takové změny byly opravdu na stole, jsem přesvědčen, že by tvrdě narazily.
Jako deklarace je to přehlédnutelné, jako plán připravený k realizaci je to nestravitelné. Je to podobné jako se vstupem Ukrajiny do EU. Pokud je to deklarace, většina to podpoří, pokud by to hrozilo, dopadne to jako s přijetím Turecka.
V Evropské unii máme menší vliv, než měli Češi v Rakousko-Uhersku. Neměli svůj stát, ale měli diplomacii, která se velmi odchylovala od cílů mocnářství. Dnes si skoro nikdo nedovolí se odchýlit od deklarovaných cílů EU nebo třeba NATO. Neplatíme dost cizím zbrojovkám, a je kravál.
Reklama
Někteří hlupáci si myslí, že jsou vlivní, když opakují fráze odezírané z úst von der Leyenové. Asi by se hodil aforismus Stanisława Jerzyho Lece: „Když trpaslík dosáhne vlivu, stává se tajtrlíkem.“.
EU se čtyři roky snažila být aktivní kolem konfliktu na Ukrajině. Dokáže podle vás EU najít nějaké řešení pro Ukrajinu, když se čtyři roky snaží být zde aktivním hráčem?
Jistě, už přece řešení našli, zbrojení, sankce, nemluvení s Ruskem, výkřiky, že musí být poraženo vojensky, a navíc Rusku navrhují ultimáta a ukrajinský režim podporují z našich peněz a dodávají mu zbraně. To není podpora Ukrajiny, ta bude jen déle krvácet. Na její krvi EU ve skutečnosti vůbec nezáleží. Problém je, že nalezená řešení se míjejí s realitou a také s objektivními zájmy obyvatelstva, pokud by na nich záleželo. Objevují se ovšem „populisté“, kteří říkají lidem to, co chtějí slyšet. Ale byli by schopni to i realizovat, pokud by se dostali k moci?
Mít aktivní hráče na úrovni okresního přeboru na mistrovství nestačí.
Komisařka Kallasová odmítla návrh Vladimíra Putina, aby se vyjednavačem mezi Ruskem a Ukrajinou stal někdejší německý kancléř Schröder. Dokázala by podle vás EU najít někoho, koho by akceptoval Vladimír Putin?
Nedokázala. Ukrajinský režim může existovat jen pokud dál vede válku a Rusko nedosáhlo svých cílů a nechce se jich vzdát. Můžete moderovat jednání mezi těmi, kteří chtějí, ale nedosáhnete ničeho, pokud nechtějí. Proto ani Putin nemůže navrhnout někoho přijatelného pro Zelenského. Je příliš mnoho vlivných lidí, kteří se Zelenským stojí a padají.
Návrhy se snadno odmítají, když jsou zjevně nepřijatelné. Nepřijatelné návrhy mohou být součástí ultimáta, ale na to nemá EU „karty“. Kallasová je na nepřijatelné návrhy odbornice. Tomu odpovídají výsledky.
V Bruselu jsou nadšeni z nové vlády v Maďarsku, ale současně se rozpadla prounijní vláda v Rumunsku a v Bulharsku vyhráli volby vyložení euroskeptici. Očekáváte v důsledku těchto změn nějakou novou politiku v Bruselu?
Zatím ne, nejsou to nejvlivnější země, Brusel je stejně pružný, jako bylo Rakousko-Uhersko. Připouštějí to, co už dávno každý vidí, ale trvají na tom, že jejich cíle a prostředky jsou bezchybné. Ano, je třeba zvýšit konkurenceschopnost, ale na Green Dealu se nesmí změnit nic. Vydávají různé „soubory opatření ke zdokonalení…“, ale v praxi jsou změny nanejvýš kosmetické. Ursula von der Leyenová je zárukou.
Předsedkyně Evropské komise aktuálně jako zásadní téma řeší, od jakého věku by evropské děti měly mít přístup k sociálním sítím. Jak se v Bruselu dívají na to, co předsedkyně řeší, nebo respektive asi spíše neřeší?
Kam to vede je veřejné tajemství. Myslím, že se to dá stručně zodpovědět aforismem Gabriela Lauba: „Kde je vrchním velitelem frajtr, tam je základem strategie leštění holínek.“
Kdyby šlo jen o neschopnost, bylo by to jen smutné. Jenže ona a její tým škodí občanům, a to by mělo být alarmující. Zatím není, ozývají se jen jednotlivé hlasy, za nimiž není dostatečný vliv.
Jaká jsou jiná aktuální témata, která se teď v Bruselu řeší?
Je toho spousta, poslanci jsou ambiciózní a iniciativní, úředníci pilní.
Největšího ohlasu tento týden dosáhlo hlasování, v němž prošel návrh, že občané třetích zemí, kteří pobývají v Evropské unii nelegálně mají být repatriováni. Stanovisko se zdá být samozřejmé, ale ve skutečnosti je to revoluce. Že král je nahý neřeklo dítě, ale většina europoslanců.
Prošlo to díky změně postoje většiny lidovců. Takzvaná „pravice“, konzervativní, patriotická a suverenistická tleskala ve stoje. Naproti tomu „Levice“, Zelení, socialisté a progresivisté skandovali „Vaše hanba!“ Druhý den se poslankyně Kellerová dokonale zesměšnila, když si na plénu stěžovala, že toto „vítězství“ večer oslavovali AfD a konzervativci na střeše budovy „Havel“. Předsedající se zeptala, v čem je porušení pravidel Evropského parlamentu. Kellerová dodala, že byli hluční. V čem je porušení pravidel opakovala předsedající? „Pili…“ Do smíchu v plénu opakovala: „Pili hodně a byli hluční…“.
Ivan David – europoslanec za SPD, FB
*