Připomenutí si příjezdu vojsk Varšavské smlouvy do Československa je v posledních letech příležitostí pro liberály zchladit si žáhu na jimi nenáviděných Rusech. Žijeme v době plné snah překroutit historii a trendem je obhajoba nacistických zločinů, zamlčování faktu, že Sovětský svaz byl nejvýznamnějším vítězem 2.světové války, přičemž osvobodil celou Východní a většinu Střední Evropy, díky čemu se kontinent rozdělil dle zájmů pokořitelů nacistů. Podobně se přistupuje i k dalšímu období včetně našeho roku 1968.
Pokud čekáte, že jako zásadní odpůrce nynějšího liberalismu budu obhajovat vstup vojsk Varšavské smlouvy na naše území, mýlíte se. Vnitropolitické problémy si má každá země vyřešit sama a jakákoliv invaze je většinou vměšováním. Jenže on ten rok 1968 nebyl jen naší situací, protože v Německu byly připraveny vojenské jednotky šířit kapitalismus i do Východního bloku a Kreml se svým tehdejším většinovým ukrajinským vedením s tím ještě nebyl úplně svolný. A protože nejblíže k nám měli Poláci a Východní Němci, také ukrajinské pluky, bylo rozhodnuto o společném vstupu na naše území. Ono těch reálných Rusů tady tolik nebylo. Nicméně v paměti národa mají zůstat především oni.
Po potlačení snah osamostatnit se a vzhledem k okolnostem, kterými byla vybavená armáda NATO za našimi západními hranicemi, tu Sověti částečně dalších více jak 20 let zůstali. Ale opět to nebyli pouze Rusové. Národů, z nichž byly jednotky u nás dislokované složené, bylo mnohem více. Mezi nimi třeba například rodina budoucích ukrajinských mistrů ringu Kličků. Ti všichni po tzv. Sametové revoluci odešli a Kocáb poté mohl ze své účasti na jejich na konec relativně dobrovolném odchodu slízávat smetanu dalších 30 let. Jen v euforii po konci socialismu byla jeho role značně přifouknutá. Ostatně něco podobného se týká i Václava Havla, který byl Nývltem knížete Schwarzenberga. Něco jako nyní Petr Pavel slouží zájmům Petra Koláře. Naopak se zapomnělo na aktivity Antichartistů, z nichž jedním z nejohebnějších je herec Zdeněk Svěrák.
Reklama
V dobách, kdy se řada umělců postavila proti těm zásadovějším, jsme doma poslouchali Hlas Ameriky i Svobodnou Evropu a táta komunisty nesnášel, což mělo logicky dopad na mou výchovu. Jediný ze třídy jsem nebyl jiskřičkou, pionýrem ani svazákem. Vysoká škola mi byla „nedoporučena“, takže jsem tehdy 3x „neuspěl“ v přijímacích zkouškách, dokonce ani tam, kde byl poloviční počet uchazečů, než potřebovali. I když jsem přijímačky vědomostně pokaždé udělal. Bouřlivý rok 1989 jsem započal účastí a zatčením na lednovém Palachovu týdnu a následným pozastaveným kariérním růstem v Domácích potřebách. Vedoucím prodejny jsem se stal až na přelomu let 89-90. Poté už jsem začal podnikat.
Kde byl v té době Petr Pavel? Rozhodně ve straně, přičemž prošel výchovou v rodině, kde mu bylo „objasněno“, že rok 1968 byl vyřešen vojsky Varšavské smlouvy v souladu se zájmy otce, na čemž byla postavena i jeho kariéra. Předseda místní organizace KSČ školen na zabíjení západního nepřítele, nejlépe v týlu. Vzdělání pod dohledem sovětských odborníků a schopnost infiltrovat tam, kde by byl nasazen. Po ztrátě velících důstojníků sám později využil získaných dovedností, vmísil se do velitelských složek pohrobka po mateřské zaniklé Československé lidové armádě a pronikl do nejvyšších pater NATO. Po dosažení možného vrcholu, kdy šlo spíše o politickou než vojenskou funkci, prošel školením na funkci prezidenta a po těsném vítězství ve volbách nad Andrejem Babišem nám dnes káže před budovou tendenčního Českého rozhlasu o historii. Cituji: „Veřejnoprávní média dnes opět čelí tlaku na omezení jejich svobody a nezávislosti, byť plíživějšímu, než jaký představovali rusky hovořící vojáci se samopaly…. Postavme se na jejich obranu, až to budou potřebovat.“
Rusky hovořící vojáci…nu i dnes se s dělníky z Ukrajiny dorozumívám rusky. Nemají samopaly (zatím), ale je jich tu mnohem více, než přišlo Rusů v roce 1968. Veřejnoprávní média mají svobody nadbytek, i proto mohou lhát, až se jim od mikrofonů práší. A chápu, že zrozený bezpáteřní liberál Pavel musící z důvodu absence páteře nosit zadek na kšandách chce veřejnoprávní média bránit. Protože bez jejich manipulací by nikdy Kolářovi sloužit na Pražském hradu nemohl. Pouze tak využil situace a opět ukázal svou obratnost při převlékání kabátů. Do stejné šatny pak můžeme přiřadit Svěráka, Vetchého a plno dalších ze všech sfér veřejného i soukromého sektoru. Ostatně, pokřivenost společnosti jsme vnímali i ze strany bývalého disidentu, z prostředí undergroundu a míst, kde by člověk čekal zásadní přístup k historii včetně Pavlova životopisu.
Reklama
Současní Rusové mají k bývalým Sovětům mnohem dále než Petr Pavel ke svému tátovi zarytému komunistovi. Nynější Ruská federace už zdaleka není Sovětský svaz a paradoxně ani KSČM už není stranou Klementa Gottwalda a hlásí se k demokracii mnohem více než probruselští a prozápadní liberálové. Ne, nefandím ani jedněm, preferují samostatnost, svobodu, názorovou nezávislost. Radši budu chudý s rovnou páteří, než bohatý a poslušný bez ohledu na dopady na ostatní. Petr Pavel schopný adorovat Zelenského, Leyenovou a další zmetky je pro mne synonymem slova křivák. A tak to i zůstane.
Jindřich Kulhavý