Vlastně chci jen všem protiproudařům popřát požehnané krásné Velikonoce.
To by měla být jediná – poslední a první – věta tohoto poněkud netypického článku v netypický den (po netypické noci). Podmiňovací způsob téhle hned druhé ale napovídá, že to není tak jednoduché. To proto, že žijeme v docela podivném onemocněném světě. A přece plném naděje na lepší příští.
Něco ke dvěma miliardám křesťanů – zhruba čtvrtina z bytostí říkajících si lidé – prožívá dnes závratné tajemství vrcholící zázrakem. Věří totiž, že mimozemská bytost se vtělila do lidské a přinesla radostnou zvěst: Ten, který svět a nás v něm stvořil a k němuž se naši prarodiče zachovali zrádně, nás přesto neopustil.
Ba právě naopak. Nabídl nám – za určitých přesně definovaných podmínek – návrat domů. Tam, kde není smrt, nemoci a bolest, ale jen čistá láska, společenství a vzájemnost. Poprvé to nabídl před více než dvěma tisíci lety. Ze včerejška na dnešek to zopakoval.
Tehdy se to se ale vládnoucí moci pranic nelíbilo. Ani dnes. Mocní se domnívali (a domnívají), že to ohrožuje jejich výlučné postavení. A tak přišlo obvyklé schéma: Skandalizace, pronásledování – a nakonec zrada nejbližšího, soud s falešnými svědky a poprava. Nic nového. Jen kulisy se mění.
Jenže tehdy (právě tak, jako ze včerejška na dnešek) se stalo něco přesahujícího lidské chápání: Popravený a pohřbený se po třech dnech vrátil k životu. Demonstroval, co předtím předpověděl a slíbil.
Vytvořil pro své následovníky cestu úniku ze smrti.
Dokolečka dokola
Ti, co tohle dnes oslavují, mají právě proto tak velkou radost. Protože se opět událo něco, co po více než dva tisíce roků určovalo tvářnost civilizace, která na tom příběhu vyrostla a prosperovala.
Nesčetněkrát v dějinách se slova a činy zakladatele civilizace potvrdily. Když bylo nejhůř, pomohl těm, kteří mu důvěřovali. Bez ohledu na to, že jakmile se společenství z nejhoršího vybabralo, pravidelně na svého dobrodince opět zapomnělo. Chytráci a zrádci měli opět pré: majetek, moc k ovládání druhých – a plné břicho se jim stalo modlou. A pak zemřeli – a nic z té modly si s sebou nevzali. A tak pořád dokolečka dokola.
Žijeme ve fázi, kdy se blahobyt opět mění v nejistotu a úzkost. Dědici těch, kteří kdysi popravili nositele dobré zvěsti, se zase obávají o svou pozemskou moc. Tím spíš, že vyvinuli technologie, které jim (domněle) umožňují své majetky násobně rozmnožovat, právě tak jako nástroje k ovládání druhých.
Vtělenou bytost a její poselství prohlašují (opět) za nesmysl. A na důkaz se pokoušejí vlastními silami a prostředky činit podobné „zázraky“, jaké činil On. Přesně, jak to předpověděl. A kormidlují civilizaci k (rovněž předpovězeným) válkám a strádáním, jejichž hrůzy si žijící generace ani neumějí představit. Protože nemají vlastní zkušenost – a zprávám těch, kteří zkušenost měli, nevěří.
Hollywood
Mocní pro ně vytvářejí vlastní „zprávy“. A dávají jim „zázračnou“ podobu. Sice zcela virtuální, ale sugestivní. Třeba o „mimozemšťanech“, kteří prý žijí na vzdálených planetách a pomocí vyspělých technologií z nějakých důvodů – jednou dobrých, jednou zlých – občas navštěvují náš svět. Ale prakticky vždycky tyto „fake news“ končí stejně: Všemohoucí člověk se s tím popere – a zvítězí.
Protože přece…Člověk, to zní hrdě, že? No – jak kdy.
A když se zázrakem stane (zázraky se opravdu stále dějí, jakkoli mi za toto tvrzení někteří naši čtenáři opakovaně spílají), že jeden z nejmocnějších mužů současného světa – viceprezident USA James D. Vance – o údajných mimozemšťanech prohlásí, že jsou to ve skutečnosti démoni, strhne se poprask. Dokonce i v našich korporátních médiích po něm pokřikují, že vnáší do politiky „iracionalitu“ (jako by to řekl třeba Okamura).
Racionální přece je vést války, nebo je alespoň připravovat vůči nepříteli stejně smyšlenému, jako ti hollywoodští mimozemšťané. Takové, z nichž kouká zisk a rabování. Třeba proti Rusku, které se odmítlo západní „racionalitě“ podrobit, protože si včas vzpomnělo na dobrou zprávu oné Bytosti, která se vtělila, byla popravena – a přece nezemřela navěky.
J. D. Vance totiž patří k těm dvěma miliardám nositelům jiskry v srdci, kteří této zázračné noci oslavovali Jeho zmrtvýchvstání. Nikoli vzkříšení (ten rozdíl snad dostatečně vysvětlil náš dnešní předchozí článek).
A „zázrak“ spočívá v tom, že navzdory tomu démoni nezabránili, aby se dostal do tak vysoké a viditelné funkce, v níž jeho výroky zaznamenají lidé na celém světě. I ti, které zpracoval Hollywood, natolik, že svou jiskru v srdci už nevnímají – nebo se za ni dokonce stydí.
Co z toho všeho plyne? Naděje, samozřejmě. Ta, kterou nám přinesla právě tato zázračná noc. Jistě ne všem. Ale… mnohým určitě. Protože všechno nakonec dobře dopadne. Pro mnohé určitě.
Vlastně chci jen všem protiproudařům popřát požehnané krásné Velikonoce.