Člověk je vrcholem potravinového řetězce, lídrem v inteligenci a jednoznačným predátorem. Je tedy evidentní, že byl přírodou předurčen k boji. I když za dobu své existence ztratil některé instinkty, které jiným druhům zůstaly zachovány, je stále dostatečně vybaven vlastnostmi dávající mu náskok před zbytkem všeho živého.
Bohužel současná společnost vychovává místo bojovníků převážně sraby. Aspoň v našem teritoriu. Vynecháme-li pár rváčů z MMA a podobných organizací, několik výjimečných sportovců a dravých manažerů, možná část ozbrojených složek (zde je třeba rozlišovat odborníky na boj od idiotů, kterým zbraň u pasu dává nezaslouženou moc a sílu), zbytek lidstva až tak připraven na konflikt není. Většina lidí totiž na jakýkoliv odpor rezignovala, a to i tam, kde se to dotýká jich, jejich dětí či celé rodiny. Přiznejme si, že to už je extrém. Sáhněte lvici na mládě a radši umře, než by dopustila jakékoli ublížení potomkovi.
Přenesme se do dnešní reality. Svět ovládá určitá vrstva extrémně bohatých lidí. Pokud majetek nezdědili, ale budují ho třeba i více generací, jedná se pravděpodobně o schopné jedince. Dále jim napomáhají sice již o něco méně šikovní, nicméně stále dostatečně zdatní lidé. Po nich následují politici, novináři a v pyramidě následují už ti, které známe, potkáváme či s nimi pracujeme a žijeme. Existuje více vrstev společnosti, ale my si vystačíme s tímto. Jestliže se ta úplně horní vrstva nachází ve sférách, kam lze těžko dohlédnout, pak ti pod nimi jsou už hmatatelní a politici již naprosto reální. A nejrozšířenější skupinou jsou, jak to u pyramidy bývá, ti dole. Hierarchii jsme si vysvětlili, nejde o nic převratného.
Reklama
Veškerá síla lidstva jde odzdola. Práce, výroba a produkce nejsou bez prostých lidí možné. Až poté lze otevřít obchody, spustit kolotoč peněz, z nichž vznikají moc a bohatství. Přesto ti, kteří vše následné umožňují, strádají nejvíce. Ale jsou posledními, kdo by se vzepřel. Je to z nedostatku vůdců majících schopnosti vést odboj? Pravděpodobně ano, protože každý nově narozený a zároveň schopný se chce dostat automaticky o stupeň výše a v tu chvíli, kdy se mu to podaří, ztrácí kontakt s reálným prostředím, ze kterého vzešel. A s tím i ochotu rebelovat. Jeho charakter degraduje a za vidinu úlitby v podobě bohatství a moci vymění vše včetně svého já. To vidíme především u těch, kteří stoupají v žebříčku důležitosti a vnímáme to především u politiků. Pragmatismus nahradí dosavadní idealismus.
Situace kolem summitu NATO je toho ukázkou. Všichni tuší, co se v Ankaře bude dít. Je velmi pravděpodobné, že půjde o velmi důležitý posun ve sféře zbrojení, tím i o přerozdělení velkého množství peněz. Díky velmi podrážděné světové atmosféře a ukázce progresu, který zaznamenali Rusové, Ukrajinci a Čína se Severní Koreou, se NATO probouzí a má pocit, že je třeba být lépe připraven na válku, chci-li ji rozpoutat. Sklady byly vyprázdněny, technologie zestárnuly, a plebs je pořád natolik produktivní, že ho lze nadále využívat, okrádat, danit. Peníze tedy jsou, a když nebudou, zvýší se daně, odvody. Pořád mají lidé dost majetku, který se dá pokrátit. Zvláště tehdy, když se dav udržuje ve stavu, kdy se nebrání. Případné rebely lze eliminovat povýšením nebo potrestáním.
Ústavní soud je elitářský justiční klub jmenovaný politiky. Tím je dané, pro koho pracuje. Ten současný byl jmenován prezidentem, tedy mu slouží. Babiš jakožto premiér má možnost se mu vzepřít, nesouhlasit s rozhodnutím, podat odpor. Důležitější názor, než je ten Rychetského (mimochodem spojence Pavla a Koláře) přednesl Cyril Svoboda, tedy spolutvůrce dnešní Ústavy. Stejně tak je třeba dávat větší váhu nezávislým znalcům ústavního práva nezainteresovaných na chování Ústavního soudu. Ti všichni považují současný stav za skandální, nepřípustný a vydání předběžného rozhodnutí za naprosto neadekvátní. A právě nyní narážíme na neochotu vlády se vzepřít už jen tomuto aktu. Ptáme se proč? Má se čeho bát, nebo jen nemá sílu, kterou by mít měla?
Reklama
Petr Pavel je gauner dlouho připravovaný na post prezidenta. Kolář skutečně nic nepodcenil a umetl cestičku dokonale. Sám je v pozadí a diriguje orchestr tvrdící muziku. Jeho Nývlt je poslušný, nepříliš inteligentní, ale zase ne tak tupý, aby nepochopil, co má dělat. Sám toho moc nevymyslí, ale naučí se nazpaměť dostatek frází. Plní dobře úkoly, k tomu byl vychován a vycvičen. Je dostatečně chamtivý, uspokojí ho ale i zážitkový způsob života. To vše z něj dělá ideální postavu a loutku. Trochu mu škodí jistá a těžko skrývaná arogance, také sklon k autorativním přístupům, dokáže to však maskovat hereckou maskou, která ale spadne, když se mu nedaří. Jenže lid je vcelku jednoduše oblafnutelný, takže se tyto vlastnost dá překonat. Zvláště, když má Kolář po ruce i podvolená či uplacená média vytvářející dostatečně populární image. Spřátelený zbrojní průmsl má na korupci peněz dost, takže lecos lze překlenout.
Situaci nás všech se nezlepší, nebudeme-li schopni se postavit tomuto systému. Pokud se nám nevrátí instinkty, ochota riskovat, budou dále vládnout světu Gatesové, Leyenové, Kolářové a Pavlové (všimněte si té pyramidální struktury), nad nimiž stojí ještě úplná šlechta. Na tu asi nedosáhneme, ale ti další už jsou likvidovatelní. V bojích umírali i králové. A ti nynější vládci vědí, proč davu brání mít zbraně. Ne, nevybízíme k zákeřnostem, i když i ty fungují na obě strany a po tisíciletí (Hus, Heydrich, Kennedy, Kirk, Palme…), ale k důslednému odporu, který se nezastaví před zlem. V Praze se defenestrovalo už před mnoha stoletími a dokázalo to splnit účel. Kdyby se Evropanům vrátily instinkty, Leyenová by nežila (těch mrtvých po vakcinaci je mnoho), Stejně tak Zelenskyj, Starmer či třeba My to zvládneme Merkelová, 2/3 Evropské komise by seděly na doživotí, většina politiků by oblékala tepláky a s nimi i ti, kteří je korumpují. Petr Pavel by jezdil na motorce a šetřil na další cestu ze skromného důchodu. Jde jen o to, aby lidem došlo, že nejsou otroci režimu, který nestvořili, pouze ho financují a podvolili se mu.
Jindřich Kulhavý