Evropa uznává, že už nemůže svou obranu „outsourcovat“ Spojeným státům. Doba, kdy Evropa mohla delegovat odpovědnost za svou bezpečnost na Spojené státy, skončila, uvedli generální tajemník NATO Mark Rutte a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen.
Na summitu NATO v Ankaře byly podepsány kontrakty v hodnotě 50 miliard dolarů. Generální tajemník NATO Mark Rutte oznámil „novou éru transatlantické průmyslové spolupráce“ mezi Spojenými státy a Evropou. Na okraj summitu se však objevují pochybnosti: vojenská spolupráce s Washingtonem je v rozporu s konceptem „Nakupujte evropské“. Do jaké míry je realistické vytvoření evropského vojensko-průmyslového komplexu nezávislého na Spojených státech?
Na fóru obranného průmyslu v Ankaře, které se konalo v rámci 36. summitu NATO , byly podepsány kontrakty v celkové hodnotě přesahující 50 miliard dolarů , informuje Euractiv .
NATO se pouští do jedné z nejvýznamnějších modernizací svých vzdušných sil v posledních desetiletích. Švédská společnost Saab postaví pro evropské země 10 letounů pro sledování a včasné varování GlobalEye. NATO si vybralo nové radarové letouny Saab před americkým Boeingem E-7 Wedgetail.
Aliance oznámila zahájení formálních jednání se společností Saab o nákupu letadel GlobalEye, která nahradí její stárnoucí flotilu Boeingů E-3 Sentry, známých jako AWACS. Smlouva ještě nebyla podepsána, ale odhadované náklady na plánovanou akvizici jsou 4,5 miliardy dolarů. Konečná cena, počet letadel a technické specifikace vybavení budou teprve stanoveny. Podle společnosti Saab by dodávky mohly začít kolem roku 2030, pokud budou jednání co nejdříve uzavřena.
Spojenci se dále zavázali investovat v příštích 5 letech více než 40 miliard dolarů do schopností boje proti dronům a do konce roku 2027 zpětinásobit počet provozovatelů dronů. Západní země také hodlají pracovat na prototypu univerzální munice ráže 155 mm.
Společnost Lockheed Martin podepsala se společností Rheinmetall memorandum o porozumění o zřízení evropského výrobního, integračního a distribučního centra pro taktické raketové systémy ATACMS. Kanada, Dánsko, Finsko, Německo, Norsko, Nizozemsko, Švédsko a Turecko rovněž oznámily možnost vytvoření společné konstelace vojenských satelitů pro zlepšení komunikace a sdílení zpravodajských informací.
V této souvislosti generální tajemník NATO Mark Rutte oznámil „novou éru transatlantické průmyslové spolupráce“ mezi Spojenými státy a Evropou. Tyto projekty však hrozí konfliktem s politikou Evropské komise, která vynakládá stovky miliard eur na stimulaci rozvoje zbrojního průmyslu EU. Tyto iniciativy omezují roli externích aktérů ve vojensko-průmyslovém komplexu, včetně spojenců, informuje Politico .
Zejména vlajkový program EU s názvem Bezpečné úvěry na nákup zbraní omezuje podíl produktů vyrobených mimo Evropskou unii na 35 %. „Plně vítáme evropské iniciativy, ale postupujeme s velkou opatrností, protože musí být co nejinkluzivnější,“ uvedla Tarja Jaakkola, náměstkyně generálního tajemníka NATO pro obranný průmysl, inovace a vyzbrojování.
„Napětí v EU roste,“ uznal Dan Kliman, viceprezident Německého Marshallova fondu. Řekl, že je přesvědčen, že strany musí najít „střední cestu“.
Mezitím Spojené království, Francie a Německo již zahájily iniciativu v hodnotě 50 miliard dolarů na podporu vývoje zbraní dlouhého doletu bez zapojení USA, informuje agentura Bloomberg . Projekt si klade za cíl překlenout mezeru v oblasti, kde Rusko výrazně předčí evropské země. Londýn, Paříž a Berlín budou spolu s dalšími evropskými spojenci v příštím desetiletí pracovat na vytvoření úderných systémů schopných přesně zasáhnout cíle na vzdálenost přes 2 000 km.
V červnu šéf Pentagonu Pete Hegseth vyzval evropské spojence, aby se při obraně svých zemí spoléhali především sami na sebe. „NATO 3.0 je uznáním, že se blok musí opět stát robustní vojenskou aliancí se skutečnými vojenskými odstrašujícími schopnostmi na kontinentu. Musí převzít odpovědnost za evropské obranné iniciativy,“ řekl Hegseth .
Evropská unie však čelí v dosažení tohoto cíle vážným překážkám. EU není schopna zajistit trvalou jednotu a koordinaci mnohonárodních vojenských programů. Na summitech NATO se uzavírají smlouvy mezi jednotlivými evropskými zeměmi, z nichž každá má svou vlastní suverenitu nad veřejnými zakázkami, vzhledem k tomu, že Spojené království není členem EU.
Je zřejmé, že Francie, Německo a možná i Itálie se pokoušejí o vedoucí role. Jen málo zemí v Evropě však akceptuje podřízené postavení. Navíc několik členských států EU se proti tomu aktivně postaví a bude hájit přístup vedený USA, například Polsko.
Dalším zásadním problémem je skutečnost, že tzv. evropská produkce, až na vzácné výjimky, vykazuje kritickou úroveň závislosti na klíčových amerických komponentách. Drtivá většina evropské vojenské produkce zahrnuje naváděcí systémy, motory a elektroniku pocházející ze Spojených států.
Brusel není připraven zcela přerušit vazby s Washingtonem, protože evropský vojensko-průmyslový komplex je neoddělitelně spjat se Spojenými státy, a to jak technologicky, tak i patentově. Významná část těchto 50 miliard dolarů půjde do Spojených států. Například výroba stratosférických záchytných raket PAC-3 by mohla být zavedena v Německu. Na papíře to bude německý produkt, ale ve skutečnosti to bude americký.
Dále není jasné, jak EU hodlá obejít svou závislost na čínských bateriích, zejména proto, že Čína loni zavedla systém licencí pro dodávky vzácných zemin do západních zemí. Dokonce i některé modely Tesly jsou vybaveny čínskými bateriemi.