Zatímco si v Bruselu přijde na astronomické částky na platu i rozpočtech pro tým asistentů a řeší témata odtržená od běžných lidí, české školství dál upadá.
Pokud dnes někdo nesouhlasí s názory vládnoucí garnitury a odmítá žít podle Bruselem nadiktovaných not, dostane okamžitě nálepku „proruská sebranka“. Protože patřím mezi její hlasité odpůrce, jsem podle této logiky proruská sebranka i já. A to mi dává plné právo vyjadřovat se stejně otevřeně a bez servítků. Europoslankyně Danuše Nerudová je pro mě probruselská špína. Jemnější slovo neznám. Možná bych našla tvrdší výraz, ale tato špína už stejně teče přímo do bruselského kanálu.
Danuše Nerudová vstoupila do veřejného prostoru jako kandidátka na prezidentku se sliby o moderní, spravedlivé a vzdělané společnosti. Mluvila o reformě školství a budoucnosti pro mladé. Dnes sedí v Bruselu, daleko od českých studentů i denní reality našich občanů. Stala se přesným obrazem dnešní Evropské unie: ukázkou elity, která neprošla sítem skutečné demokratické odpovědnosti, ale přesto rozhoduje o našich životech. EU se dlouhodobě stává exitem pro neúspěšné české politiky – a Nerudová, spojovaná se skandálem s rychlokvašenými tituly pro cizince na Mendelově univerzitě, do tohoto konceptu zapadla dokonale. Místo vyvození sebereflexe přešla z akademického pochybení rovnou do teplého bruselského křesla.
Její politická kultura se naplno vybarvila na sociálních sítích i v mediálních vystoupeních. Pod křídly hnutí STAN, které má plnou pusu řečí o demokracii, ale podporuje nálepkování kritiků, Nerudová předvádí neuvěřitelnou dávku arogance. Každý, kdo má jiný názor, je pro ni „ruská pátá kolona“, která má „táhnout do Ruska“. Zapomíná však na to, že my jsme doma tady a máme právo na vlastní názor. Nikdo nás nebude vyhazovat z vlastní země jen proto, že odmítáme papouškovat bruselský narativ.
To, co Nerudová předvádí v televizních debatách, hraničí s válečnou hysterií. Její proklamace typu „Musíme zbrojit, Rus nečeká!“ vypadají, jako by chtěla zítra vyměnit důchody za tanky a jogurty za granáty. Přitom přehlíží základní realitu: české nemocnice a školství mlely z posledního, důchodci přepočítávají koruny na léky a my nakupujeme zbraně jako ve slevě v supermarketu, aniž bychom měli základní zázemí či funkční armádu. Není to obava o bezpečnost, ale agresivní marketingová kampaň zbrojařských firem.
Korunu všemu nasazuje její svérázný výklad dějin, když v televizním vysílání bezhlavě prohlašuje, že tuto zemi osvobodili výhradně Američané, a hotovo. Bez ohledu na historická fakta tak ohýbá realitu podle toho, jak se jí to právě hodí do krámu.
Zatímco si v Bruselu přijde na astronomické částky na platu i rozpočtech pro tým asistentů a řeší témata odtržená od běžných lidí, české školství dál upadá. Danuše Nerudová se stala symbolem všeho, co je v dnešní politice špatně. Nejde v ní o odbornost ani o výsledky, ale o schopnost být ve správnou chvíli na správném místě a bezohledně sloužit cizím zájmům.
Milena Doušková