NASA a Program výzkumu vysokofrekvenční aktivní polární záře (HAARP) ukončily experiment, jehož cílem bylo odrazit rádiový signál od asteroidu a získat tak více informací o jeho nitru. (Foto: Wikimedia)
Výzkumné pracoviště HAARP v Gakoně začalo vysílat cvrlikavé signály dlouhé vlnové délky k asteroidu 2010 XC15 v úterý 27. prosince ve dvě hodiny ráno a pokračovalo v jejich vysílání bez přerušení až do plánovaného konce dvanáctihodinového experimentu.
Špičkový geofyzik a vládní lékař obviňují globální geoinženýrský program z úmyslného zhroucení zemské biosféry
Přestože se očekává, že analýza dat potrvá několik týdnů, výsledky tohoto experimentu by mohly pomoci úsilí o obranu Země před většími asteroidy, které by mohly způsobit značné škody, uvedla v prohlášení Aljašská univerzita ve Fairbanksu, která provozuje HAARP.
„Pochopení složení vnitřku asteroidu, zejména asteroidu dostatečně velkého na to, aby mohl na Zemi způsobit velké škody, může zvýšit šance na účinnou obranu. Znalost rozložení hmoty uvnitř nebezpečného asteroidu by mohla vědcům pomoci zaměřit zařízení určená k odklonění asteroidu od Země,“ říká Mark Haynes, hlavní řešitel projektu a inženýr radarových systémů v Laboratoři proudového pohonu NASA v jižní Kalifornii.
Světové ekonomické fórum chce blokovat sluneční paprsky pomocí vesmírných bublin
Experiment také sloužil jako test pro zkoumání asteroidu většího než 2010 XC15. Asteroid Apophis, blízkozemní planetka, která byla objevena v roce 2004, by měla proletět blízko Země v dubnu 2029. Přiblíží se k Zemi na vzdálenost asi 20 000 kilometrů, tedy blíže než mnoho geostacionárních družic obíhajících kolem planety.
Apophis je vzhledem ke své velikosti a blízkosti k Zemi klasifikován jako potenciálně nebezpečný asteroid (PHA).
Starší reportáž americké televize z doby, kdy chemtrails ještě nebylo tabu
Jeho průměr se odhaduje na 1 100 metrů a původně se předpokládalo, že bude pro Zemi představovat riziko v roce 2068, ale od té doby vědci jeho dráhu lépe odhadli a nyní pro planetu nepředstavuje riziko nejméně po dobu jednoho století.
Na experimentu se podílela také zařízení Long Wavelength Array Univerzity Nového Mexika v Socorro v Novém Mexiku a zařízení Owens Valley Radio Observatory Long Wavelength Array v Bishopu v Kalifornii.