Ať si táhne sám. My se bez něj obejdeme.
Česko nesporně čekají těžké a napjaté chvíle. Petr Pavel, celoživotní zelený mozek by nás nejraději všechny oblékl do zelených mundůrů a hurá na Putina.
Dělá to samozřejmě chytře. Protiruské nálady jsou značné, ukrajinská krize se nezmenšuje a za dveřmi jsou nachystané hordy frustrovaných voličů bývalé koalice, kteří po letech arogantní dominance, kdy nás veřejně označovali za dezoláty, svině, či proruské šváby, jak něžně to řekl nedávno europoslanec Vondra nejsou schopni zkousnout, že prohráli.
A tomu přispívá, že psaná média i televize tvoří většinově ostře militaristicky laděné novináře, kteří by nás všechny nejraději hnali na zteč za porážku Ruska, ačkoliv ona většina, která zvítězila ve volbách by si přála spíše zdravý rozum a co nejrychlejší ukončení konfliktu na Ukrajinu.
Pavel tak systematicky nastoluje neustále vyhrocenou mobilizaci.
I pozvání extrémního válečnického burcovače finského prezidenta Stubba, pro něhož válka proti Rusku je životní laskominou patří do tohoto arzenálu.
Realisticky a racionálně uvažující lidi samozřejmě vidí, že nejen Ukrajina, ale i Rusko mají toho konfliktu už plné kecky a situace na bojišti připomíná zákopovou válku z 1. světové.
V tomto ohledu zcela zapadl zásadně odlišný přístup premiéra Babiše, který nesoutěží o porážku Ruska, ale naopak o zprostředkování míru.
Jeho setkání s prezidentem Zelenským v Arménii bylo velmi rozumné a po jeho ukončení připomněl a zcela na místě, že již jednou bylo takřka napevno sjednáno příměří v Istanbulu na samotném počátku rusko-ukrajinského konfliktu za aktivní angažovanosti tureckého prezidenta Erdogana, ale díky zásahu militaristy, bývalého britského premiéra Borise Johnsona dohoda padla a od té doby se už jen ukrajinská fronta utápí v krvi.
Tato má poznámka není jakýmsi výplodem fantazie. Připomínám, že Volodymyr Zelensky již sám několikrát Erdogana požádal o pomoc při zprostředkování smírného uspořádání rusko-ukrajinského konfliktu.
Zcela určitě nemůže pomoci při jeho řešení Evropská unie, protože její představitelé sérií sankcí a plnou podporou Ukrajině tvoří válečnou stranu a mír nechtějí.
A americké vyjednávání dvou vyjednávačů Kuschnera a Wittkoffa zjevně nemůže vést k úspěchu, minimálně z důvodu, že po jednom z posledních jejich vyjednávacím zásahu tentokrát v případě Iránu bylo vyvražděno vedení Iránu. Důvěra k nim je proto jak u ruské, tak i ukrajinské straně nulová.
Jestliže Petr Pavel ve svém projevu u příležitosti návštěvy jestřába Stubba snil o tom, že bychom se měli vydělit pomyslně z naší „malosti“ a jít – jak on říká za tou částí Evropy, která jde vpřed (rozuměj směrem k vyhrocení vojenského konfliktu s Ruskem), tak ať si táhne do Pobaltí a spřádá tam plány, kdy a jak Rusko napadne.
My se bez něj rádi obejdeme.