Ursula von der Leyen před pár dny prohlásila, že Evropská unie je nejsilnější, jaká kdy byla, a současně nejkřehčí, jaká kdy byla. To je patrně nejdokonalejší bruselská věta letošního roku. Pokud se něco podaří, je to důkaz historické síly Unie, ale pokud se něco zhroutí, byla přece historicky křehká.
Je opravdu smutné poslouchat právě ji, která Evropskou komisi vede od roku 2019. Pokud ji člověk totiž poslouchá, tak má pocit, že byla včera zvolena, aby vyvedla Unii ze situace, do které ji nějaký neznámý bývalý šéf Komise vmanévroval.
Najednou se jasnozřivě postaví před veřejnost a oznamuje, že energie je v Evropě strukturálně drahá, že průmysl odchází, že obchodní deficit s Čínou dosahuje miliardy eur, že u některých kritických surovin jsme na Číně závislí z 80 až 90 procent, že vnitřní trh je rozdrobený, že kapitálové trhy nefungují, že elektrické sítě nestíhají, že evropské firmy dusí regulace a že je Evropa v klíčových technologiích závislá na Spojených státech.
Byrokracie proti byrokracii
Asi nejlepším příkladem je byrokracie. Tahle osoba, která je zodpovědná za neustálý přísun dalších předpisů a nařízení, nyní s vážnou tváří prohlašuje, že unii dusí byrokracie a navrhuje měnit ty předpisy, které sama vytvořila.
Leyenová ukázala na členské státy a tvrdí, že jejich národní vlády někdy evropské předpisy ještě vylepší další byrokracií. Jasně, ale CSRD, taxonomii, povinnou péči v dodavatelských řetězcích, emisní systém, digitální regulace ani záplavu chemické a environmentální legislativy si členské státy nevymyslely samy.
Stejně polovičatá je její energetická diagnóza. Po teroristické likvidaci Nord Streamu Rusko skutečně zavřelo plyn a uzavření Hormuzského průlivu skutečně Evropu zasáhlo. Jenže i Draghiho zpráva, na kterou se Leyenová sama odvolává, uvádí hlavně problémy evropského energetického trhu, vysoké daně a další náklady. Evropské firmy podle zprávy platí za elektřinu dvoj až trojnásobek amerických cen a za plyn čtyř až pětinásobek.
Řešením Leyenové je do roku 2040 zdvojnásobit podíl elektřiny na celkové spotřebě. Současně přiznává, že na připojení k evropským sítím už nyní čeká výkon odpovídající šestinásobku loňského přírůstku takzvaných obnovitelných zdrojů.
Jenže spolehlivá elektrifikace není totéž co instalovat další větrníky a solární panely. Pokud má právě z nich pocházet stále větší část výroby, potřebuje soustava zároveň dostatek klasických řiditelných elektráren pro hodiny a dny, kdy nefouká a nesvítí – a také výkon udržující stabilní frekvenci a napětí. Tyto služby dnes z velké části zajišťují jen jaderné, vodní, plynové a další synchronní „točivé“ zdroje.
Obchodní deficit s Čínou chce řešit využitím „všech dostupných nástrojů“ a založením Evropské korporace pro kritické suroviny, která je bude nakupovat a skladovat.
Jenže sklad není důl, rafinerie ani továrna, zásoby nenahradí vlastní průmysl a cla nevyřeší evropskou nekonkurenceschopnost, pokud si Evropa sama zdražuje energii, investice, výstavbu i výrobu.
Co takhle přirozenou inteligenci?
Ještě výmluvnější byla pasáž o tzv. umělé inteligenci. Leyenová nejprve řekla, že Evropa musí zůstat v závodě o ni. O několik minut později prohlásila, že vlastně nemusíme být těmi, kdo vyvinou špičkovou technologii, abychom z ní měli užitek.
To není strategie technologické suverenity, to je přiznání porážky, způsobené skrze špatný odhad světového vývoje. Zabalené s mašličkou do motivačního slovníku.
Evropa nemá rozhodující část nejvýkonnějších modelů, čipů ani cloudové infrastruktury, ale chce svolávat jejich převážně americké výrobce a přesvědčovat je, aby zpomalili vývoj. Abychom si to přeložili, kdo neběží v čele závodu, žádá vedoucí běžce, aby na něj počkali a dávali pozor na to, kam běží?
AI Act (bruselský Zákon o umělé inteligenci) nám prý umožňuje určovat globální pravidla této technologie. To jako fakt? Brusel dokáže regulovat technologie, které vyvíjejí jiní? Nebo se nám prostě jen vyhnou, protože unijní regulace jsou jen další položkou v nákladech?
Podobně vypadá takzvaná obranná nezávislost. Leyenová oznámila historicky první společný nákup amerických střel Patriot a hned další větou oznámila, že se musíme zbavit závislosti na tomto jejich jediném dodavateli. To je lepší než cirkusový klaun.
Následoval návrh vytvoření unijní obdoby článku 4 NATO, Evropské bezpečnostní rady a dalšího obranného nástroje. Jenže problém unijní bezpečnosti určitě není nedostatek rad plných úřednických hlav a jejich další a další zasedání.
Hasit oheň benzínem
A Ukrajině slíbila „nejsilnější podporu v historii“, více protivzdušné obrany a důslednější vymáhání protiruských sankcí. Ani jednou ale nezmínila jednání, příměří, diplomacii nebo politický výsledek, kterého chce Evropa dosáhnout.
To není strategie. Strategie musí obsahovat dosažitelný cíl a způsob, jak válku ukončit a po čtyřech a půl letech jejího politického plkání jsme se dozvěděli pouze to, že přijde další těžká zima.
V případě dronu v Lipsku zašla Leyenová ještě dál. Prohlásila za fakt, že prý útok provedli ruští operativci. Přitom i kdybychom vzali tu nejnižší laťku, tak i německá vláda výslovně uvedla, že jde o politickou „atribuci“ (připisování autorství) založené na jakýchsi nezveřejněných zpravodajských poznatcích, zatímco trestní vyšetřování a právní řízení neexistují.
Předsedkyně Komise, která ve stejném projevu varuje před dezinformacemi, by si měla být schopna i bez umělé inteligence uvědomit rozdíl mezi politickým závěrem tajných služeb a pravomocně prokázaným skutkem.
Stejný logický trik předvedla u migrace. Pochlubila se výrazným poklesem nelegálních příchodů za poslední dva roky, což je podle ní důkaz o funkčnosti migračního paktu. Ale vzápětí prohlásila, že tento migrační pakt teprve musí být plně zaveden.
Demokracie, opozice a Maďarsko
Nejhorší část jejího řečnění „o stavu unie“ se ale týkala demokracie. Leyenová postavila do jedné řady nacionalisty, odpůrce evropské integrace, ruské vměšování a dezinformace a oznámila, že ti všichni chtějí zničit evropskou jednotu (ona nějaká je?). Takže legitimní politický oponent se tím mění v bezpečnostní hrozbu a možnou loutku cizí mocnosti.
O Maďarsku pak řekla, že si jeho obyvatelé zvolili demokracii a Evropu, načež byly odblokovány miliardy eur. Zřejmě nechtěný efekt, že tyto věci spojila, působil až příliš průhledně – nedemokraticky.
Říká tím takřka přímo, že když voliči hlasují správně a zvolí si její představu o Evropě, peníze mohou téct. Když ovšem hlasují špatně, nastupuje Štít demokracie, boj proti kognitivní válce a ochrana před „nespolehlivými“ informacemi.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Pro koho „nepřátelský svět“?
Reálný problém podle ní představují i sociální sítě a jejich dopad na děti. Leyenová však nejprve tvrdí, že rodiče ztratili kontrolu, a vzápětí navrhuje, aby ji převzal Brusel a stanovil věkovou hranici i pravidla pro dětské účty.
Jak se bude věk ověřovat, kdo bude zákaz vymáhat a zda kvůli tomu budou muset svou totožnost dokládat i dospělí, už ale raději nevysvětlila.
Snad nejvýmluvnější bylo tvrzení Leyenové, že svět kolem Evropy je nepřátelský. Můžeme se hádat, zda Rusko skutečně představuje bezpečnostní hrozbu a nepochybně Čína i Spojené státy představují tvrdé mocenské soupeře. Žádný stát planety však Evropu nenapadá, pouze už odmítá bruselské poučování, sankční ultimáta a pravidla, na jejichž tvorbě se nepodílely.
Když s vámi stále větší část světa nesouhlasí, neznamená to, že je nepřátelský. Nejspíš jste jen ztratili kvůli rokům totální hloupostí jeho respekt.
Diplomatickou perlou je návrh udělat z Kanady prvního „přidruženého člena“ EU právě ve chvíli, kdy Ottawa vede obchodní spor s Washingtonem. Tím Spojené státy, na jejichž vojenských kapacitách evropská bezpečnost stále stojí, nepochybně nadchneme.
Strategická autonomie po bruselsku znamená přetahovat se s hlavním spojencem o jeho nejbližšího souseda a současně očekávat, že nás dál bude bránit.
Nejsilnější Unie v dějinách?
A tak je to s celým projevem. Když evropské předpisy dusí firmy, vznikne nový pakt proti byrokracii. Když chybějí suroviny, založí se nová korporace úředníků. Když chybějí zbraně, vytvoří se rada. Když nefunguje migrace, vznikne krizový rámec. Když se bouří voliči, vybuduje se demokratický štít. Když děti příliš dlouho sledují telefony, přijde Dětský zákon (KIDS Act). Když unii chybí společná myšlenka, svolá Kongres Evropy plný „nejbrilantnějších myslí“.
Každé selhání se stává argumentem pro další pravomoci, další instituci a další plán. Unie přitom nepotřebuje další kongres, který jí vysvětlí, jak je úžasná a nejsilnější v dějinách, potřebuje inventuru neúspěšných politik, levnou a spolehlivou energii, skutečně jednotný trh, obrannou výrobu, technologické firmy, kontrolované hranice a vedení, které nepovažuje politický nesouhlas za cizí vměšování… tedy potřebuje jiné vedení.
Nejsilnější Unie v dějinách? Unie, která kupuje americké Patrioty, používá americkou umělou inteligenci, shání čínské suroviny a chce opravovat regulace, které sama napsala, aniž by zrušila to, co ji skutečně oslabuje, není nejsilnější.
Je pouze neobyčejně sebevědomá při výrobě dalších strategií, které mají vysvětlit, proč ty předchozí selhaly.