Třetí světová válka visí na vlásku a může se rozšířit po celé Evropě. Zbytečná jsou tvrzení typu „vždyť už probíhá“ a „účastníme se jí“. Mám na mysli reálnou účast vojenského bloku, jehož jsme součástí, ve válce s Ruskou federací. Ve válce na území našeho státu. Rozsah a výsledek tohoto střetu by ovlivnily osudy lidstva na celé generace. Neexistuje žádná záruka, že by náš národ takový střet biologicky přežil. Od této hypotetické války nás dělí pouze hrubá provokace jedné ze stran, které se na ní podílejí.
Všichni jsou konfliktem na Ukrajině již značně unaveni. Tato válka, bez ohledu na to, od kdy počítáme její začátek, trvá již déle než první světová válka. Předsedkyně francouzského Národního sjednocení Marine Le Pen varovala, že přímý vstup NATO do války na Ukrajině by znamenal třetí světovou válku, zatímco alternativou by mohl být konflikt trvající desítky let, který nazvala stoletou válkou. Francouzští suverenisté označili tento konflikt za „skutečnou řež“ a doufám, že přehnali svůj odhad, že v něm již padly dva miliony lidí.
V Polsku prakticky nikdo nemluví o nutnosti míru, zato prakticky všichni mluví o válce. Podle mého názoru se pro drtivou většinu polského establishmentu „válka stala samozřejmostí“. Z čeho to vyplývá? Podle mého názoru z velké části splácejí dluhy. Západní stipendia, školení, granty a známosti jim umožnily udělat kariéru v Třetí polské republice. Nic není zadarmo – jak říká Janusz Gajos ve filmu „Egzekutor“. Tím pádem prakticky nikdo nezpochybňuje bezhlavé zadlužování naší země na celé generace, aby se za astronomické částky nakupovaly zbraně a z velké části se předávaly Ukrajině.
Reklama
Těch několik kritiků bezmyšlenkovitého zbrojení a zastánců míru s Ruskem je označováno za zrádce, nespokojence a „ruské poskoky“. To se přece týká bývalého premiéra Leszka Millera, prof. Grzegorze Kołodky, prof. Anny Raźny, prof. Marie Szyszkowské, redaktora Jana Engelgarda, europoslance Grzegorze Brauna, poslance Romana Fritze, analytiků Leszka Sykulského a Krzysztofa Podgórského či nestora polské pravice Janusze Korwina-Mikkeho. Kritiku schytávají dokonce i sportovci a umělci, kteří neprojevují patřičný válečnický zápal.
Trvá to nepřetržitě již více než čtyři roky. V poslední době se však rétorika vládnoucích kruhů i médií výrazně zostřila. Válka se odehrává na několika úrovních, včetně té propagandisticko-informační. A obě strany tyto nástroje využívají, i když zcela neúměrně. Domnívám se však, že tentokrát může jít o něco mnohem většího než jen o použití sociotechnické strategie zvané „řízení strachu“. Prohlášení předních politiků v Evropě, a zejména v Polsku, vyvolávají obavy z reálného konfliktu evropské části NATO s Ruskou federací. Není pochyb o tom, který stát je hlavní překladištěm zbraní na Ukrajině a kde se nachází nárazníková zóna. Polsko je státem, který by měl být opatrný.
Znepokojující je skutečnost, že do Polska přijel zakladatel Geopolitical Futures a tvůrce modernizované koncepce Tří moří George Fridman. Státní tajemník a vedoucí Úřadu pro mezinárodní politiku v Kanceláři prezidenta Polské republiky Marcin Przydacz mu zorganizoval setkání se zástupci médií, politiky, analytických center a světa vědy a byznysu. Diskuse se podle jeho sdělení týkala budoucnosti transatlantických vztahů, evropské bezpečnosti, politiky USA a role regionu v utvářejícím se mezinárodním řádu v souvislosti s rusko-ukrajinskou válkou. Může se jednat o pokus vtáhnout prezidenta Karola Nawrockého, který není zcela přesvědčen o všech „ukrajinských argumentech“, do proválečného povozu. Před tímto jestřábem a atlantistou již před mnoha lety varoval v časopise „Tygodnik Ojczyzna“ redaktor Bogusław Jeznach, který se v těchto záležitostech dobře vyzná.
Reklama
U příležitosti 87. výročí agrese SSSR proti Polsku* zveřejnil premiér Donald Tusk záznam projevu k Polákům. Tusk prohlásil: „I dnes říkám s plnou silou – nenecháme se zastrašit (…) Nehledáme válku, ale pokud se někdo odváží na nás zaútočit, setká se s ráznou odpovědí. Naší i našich spojenců.“ Šéf ministerstva obrany Władysław Kosiniak-Kamysz zhodnotil, že kroky Ruska vůči členským státům NATO mají systémový charakter, nikoli ojedinělý. Dodal, že máme co do činění s agresí vůči NATO, s agresí vůči Evropské unii, s agresí vůči Polsku, se systémovou agresí, nikoli s ojedinělou (…) situace je nejnebezpečnější.“ To jsou slova, která by měla vzbudit náš neklid.
Premiér Donald Tusk zašel ještě dál a ve svém projevu v Sejmu prohlásil: „Existuje reálné riziko, že drony mohou vletět na území členských států NATO, aby oslabily motivaci aliance (…) Existuje reálné riziko, že na území některého ze států na východním křídle mohou vletět drony nebo střely, dokonce způsobit škody, a oficiální výklad bude takový, že se jedná o naprostou náhodu a že není důvod k reakci “. Premiér také tuto otázku spojil s „narůstajícími vlnami západního pacifismu“ a vytkl naivitu světovým lídrům, včetně administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa. To se shodovalo s analýzou Institutu pro východní studia (ISW), který prostřednictvím médií formuje myšlení Poláků. Podle analýzy ISW, kterou citoval deník „Rzeczpospolita“, patří mezi možné reálné scénáře omezené ruské letecké, raketové či dronové údery nebo pozemní operace proti jedné z pobaltských zemí. Rusko by podle ISW mohlo rovněž zkusit obsadit malou část území NATO.
To je velmi znepokojivé. Každý rozumný člověk si v tuto chvíli vzpomene na slova bývalého polského prezidenta Andrzeje Dudy, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se v roce 2022 pokusil vtáhnout Polsko do války s Ruskem. Záměrnou záminkou mělo být zabití dvou Poláků raketou Rusů v Przewodově. Ukázalo se, že se tehdy jednalo o střelu vypálenou ukrajinskou protivzdušnou obranou. Proukrajinský Duda v rozhovoru s novinářem Bogdanem Rymanowskim řekl: „Od samého začátku se snaží vtáhnout všechny do války. To je zřejmé, je to v jejich zájmu, a nejlépe by bylo, kdyby se jim podařilo vtáhnout do války země NATO. Je zřejmé, že hledají ty, kteří by na jejich straně aktivně bojovali proti Rusům. Děje se to od prvního dne.“ Je dobré mít tuto záležitost na paměti. Provokace jsou možné ze strany kteréhokoli z účastníků a v jakémkoli směru.
Šéf polského ministerstva zahraničních věcí Radosław Sikorski vyzval NATO, aby organizovalo intenzivnější vojenská cvičení v blízkosti ruské Kaliningradské oblasti. Toto prohlášení zaznělo během každoroční konference Yalta European Strategy v Kyjevě, kterou pořádá nadace ukrajinského oligarchy Viktora Pinčuka. Sikorski uvedl: „Kdyby nás Rusko napadlo a my bychom přijali výzvu, domnívám se, že bychom Rusko porazili poměrně rychle. Ve vzduchu máme nad Ruskem drtivou převahu.“ Šéf polské diplomacie odhadl, že členské státy NATO disponují celkem přibližně 2 500 letadly. Zdůraznil, že převaha nad ruským letectvem by zůstala významná i bez započítání sil Spojených států. To samozřejmě vyvolalo reakci Moskvy.
Ruská strana tradičně popírá, že by chtěla válku se zeměmi NATO. Zároveň však udržuje, ba dokonce posiluje svůj dřívější postoj v ukrajinské otázce. Šéf ruského ministerstva zahraničních věcí Sergej Lavrov prohlásil: „Rusko opakovaně říkalo, že nemáme v úmyslu útočit na západní státy a nemáme o to zájem. Pokud však Evropa, která pravidelně hovoří o přípravách na válku s Ruskem, zaútočí na Ruskou federaci, bude to již zcela jiná válka a bude velmi krátká“. Dodal také, že rozmístění západních vojenských kontingentů na Ukrajině by Moskva považovala za vyhlášení války.
Reklama
Náměstek ruského ministra zahraničních věcí, Aleksandr Gruško: „Upřímně řečeno, nechci komentovat výroky Sikorského, protože se domnívám, že by je měli komentovat lidé v bílých pláštích (…) Je překvapivé, že ministr zahraničních věcí pronáší taková prohlášení, která opět eskalují napětí a představují hrozbu pro samotné Polsko. Vypadalo to, že jako ministr zahraničních věcí byl placen, aby dělal vše, co je v jeho silách, pro posílení bezpečnosti Polska.“
Poradce ruského prezidenta Vladimíra Putina Nikolaj Patrušev poskytl rozhovor týdeníku „Argumenty a Fakty“, v němž se rovněž vyjádřil k slovům šéfa polské diplomacie. Řekl: „V případě, že by se Polsko zapojilo do vojenských akcí proti Rusku, naše země nasadí celý arzenál sil a prostředků, které má k dispozici, a polský stát přestane existovat během dvou, tří dnů.“ Dodal, že: „Šéf polské diplomacie zjevně amatérsky hodnotí vojenskou sílu naší země a nechce pochopit, že během speciální vojenské operace ruské ozbrojené síly nevyužívají svůj potenciál v plné míře.“
Místopředseda výboru pro obranu v Dumě Alexej Žuravlev uvedl, že k hypotetickému obsazení Varšavy „postačí dvě brigády ruské armády“. Rovněž vyjádřil názor, že k tomu, aby Radosław Sikorski upustil od pokusů porazit Rusko, stačí, aby „ruský stíhací letoun přeletěl v blízkosti polského vzdušného prostoru“.
Ještě dál ve svých názorech zašel vlivný ruský novinář a propagandista deníku „Komsomolskaja Pravda“ Aleksandr Koc. Podle něj polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski tím, že hovořil o porážce Ruské federace, předložil konkrétní hodnocení situace ve Varšavě a Bruselu. Podle něj se nejedná o rétorický obrat v diskusi, ale o válečný plán. Uvedl: „To znamená, že tam již byla naplánována vojenská operace proti nám, byly vypočítány síly a prostředky nezbytné k jejímu provedení, byly stanoveny termíny a určeny prioritní i sekundární cíle. Dospěli také k závěru, že s námi si poradí během jednoho a půl měsíce.“ Koc dodal, že pokud Evropská unie zaútočí na Ruskou federaci, stejně se „promění v obrovský kráter“.
Určité obavy tentokrát vyvolává také návštěva americké delegace v Bělorusku. Do Minsku přijel zvláštní zástupce amerického prezidenta Donalda Trumpa John Coale. Podle sdělení Američana byly během setkání s běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem projednány „mezinárodní otázky, bilaterální záležitosti a další témata společného zájmu“ a „byla uzavřena prozatímní dohoda“. Čeští analytici naznačovali, že americká delegace možná chtěla přesvědčit Bělorusko k dalekosáhlé neutralitě v případě případného konfliktu evropské části NATO s Ruskou federací. Podle některých komentátorů mohl americký zástupce také naznačit, že se jeho země bude snažit co nejvíce distancovat od případného konfliktu. Nevím, do jaké míry je to reálné, ale tuto hypotézu nelze v současné době vyloučit.
Znepokojení vyvolává také řada dalších otázek, které „Myśl Polska“ představuje ve svém denním zpravodajství. Týkají se jak Polska, tak i dalších zemí Evropské unie. Zde je několik příkladů.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen oznámila spuštění programu společných projektů evropského a ukrajinského obranného průmyslu s využitím zbývajících prostředků z programu SAFE. V fondu by mohlo být až 20 000 000 000 eur dodatečných prostředků na zbrojení. Z informací deníku „Rzeczpospolita“ vyplývá, že polské úřady předají Ukrajině několik raket pro systém Patriot. Před několika dny zástupci ukrajinského ministerstva obrany oznámili, že hodnota polského daru pro Ukrajinu dosáhne 50 000 000 eur a bude zahrnovat prostředky protivzdušné obrany.
Polská armáda zahájila posilování infrastruktury využívané pohraniční stráží na hranicích s Ukrajinou. V Dorohusku, Medyce a Korczové vznikají pozorovací a strážní stanoviště a ženisté při stavbě opevnění využívají systém HESCO Bastion. O této záležitosti informoval na svých sociálních sítích mimo jiné vojenský expert Krzysztof Podgórski. Vojenská náborová centra (WCR) zase zahájila rozesílání mobilizačních karet. Tento dokument určuje, kde a v jakém čase se má daná osoba dostavit v případě vyhlášení mobilizace nebo vypuknutí války. Samotný fakt obdržení takové karty samozřejmě neznamená, že vojenská mobilizace již začala. I to však vyvolává jisté obavy. Mobilizační karta může být zaslána: vojákům v záloze s příslušnou kvalifikací a odborníkům z klíčových oborů, mimo jiné z medicíny, logistiky, informatiky či spojovnictví.
Tajná německá jednotka již Ukrajinu podporuje. Tým působící v utajení v německém ministerstvu obrany se stal klíčovým mechanismem poskytování vojenské podpory Ukrajině – informuje server Interia s odvoláním na deník „Financial Times“, který citovala agentura UNIAN. Jednotka Sonderstab Ukraina může uzavírat zbrojní smlouvy během dvou týdnů, čímž obchází složitý právní proces v Německu. Jedním z nejdůležitějších výsledků činnosti této jednotky bylo financování ukrajinského systému protivzdušné obrany IRIS-T.
Zároveň německý ministr obrany Boris Pistorius nařídil povinné přesunutí části vojáků, aby mohla být plně zformována brigáda Bundeswehry v Litvě – o této skutečnosti informovalo 14. září jeho ministerstvo. Rozkaz se týká několika set vojáků. Německé ministerstvo obrany zdůraznilo, že díky dobrovolníkům je v současné době obsazeno téměř 80 procent pozic v 45. obrněné brigádě „Litva“. Rozmístění jednotky v Litvě představuje reakci berlínské vlády na změnu bezpečnostní situace v Evropě. Podle čínského tisku má být na místě dislokováno téměř 5 000 německých vojáků a 200 civilních zaměstnanců.
Jak uvádí agentura Bloomberg, německé úřady provádějí revizi infrastruktury a systému zdravotní péče, aby posoudily jejich schopnost fungovat za válečných podmínek. Podle německých ozbrojených sil musí Německo v případě války mezi Ruskem a NATO počítat s přijetím až přibližně tisíce raněných denně.
Někdy i drobné a zdánlivě nevýznamné informace v současné době vyvolávají znepokojení. Jak informuje portál Kresy, dánské ozbrojené síly zahájí výcvik farních kněží pro případ rozsáhlé války v Evropě. Jeden ze zvažovaných scénářů předpokládá nutnost organizovat pohřby až pro 10–20 padlých vojáků denně. Vojenské kaplany jsou školeni v oblasti vojenské pastorace, mezinárodního humanitárního práva a otázek týkajících se fungování armády.
Na rozdíl od názorů samozvaných „lovců ponožek“ jsme hermeticky uzavřeni před vlivem informací a propagandy Ruské federace. Nevíme, co se v Rusku skutečně děje. Jen málo poctivých novinářů se tam dostane a přináší informace bez propagandy – takovou výjimkou je v poslední době redaktor portálu Strajk Maciej Wiśniowski. Jeho reportáž z pobytu v Rusku, zveřejněná v týdeníku „NIE“, rozhodně nelze nazvat optimistickou.
Švýcarský tisk před několika dny napsal, že 3 000 kilometrů východně od Moskvy, mimo dosah Ukrajiny a NATO, se staví obrovský moderní komplex určený k výrobě a skladování raketových komponentů. Objekt má být vybaven pokročilým systémem ochrany před útoky dronů.
V dokumentárním filmu režiséra Vladimíra Solovjova s názvem „Světový řád 2018“ (rus. Миропорядок 2018) říká ruský prezident Vladimír Putin: „Pokud se někdo rozhodne zničit Rusko, máme plné právo reagovat. Ano, pro lidstvo to bude globální katastrofa, pro svět také. Ale jako občan Ruska a hlava ruského státu chci položit otázku: k čemu nám je takový svět, pokud v něm nebude Rusko?“
V únoru tohoto roku vydalo ruské ministerstvo zahraničních věcí prohlášení o riziku „přímé vojenské konfrontace mezi jadernými velmocemi“. Ruská politika předpokládá ochranu Ruska a jeho spojenců před agresí potenciálního protivníka a v případě vypuknutí ozbrojeného konfliktu – zabránění eskalaci válečných operací a jejich ukončení za podmínek přijatelných pro Ruskou federaci.
To vše nám vykresluje velmi znepokojivý obraz budoucnosti. V Evropě není země, která by měla mít větší zájem na ukončení války než Polsko, které v případě zhoršení vojenské situace bude jako první vystaveno jejím důsledkům. Právě my, Poláci, bychom měli spolu s Čechy a Slováky lobovat v celé Evropě za mír. Bohužel v Polsku neexistuje žádná seriózní politická síla ani na pravici, ani na levici, která by měla odvahu jasně říci: „Nebudeme umírat za cizí zájmy“. A nejde tu jen o samotnou Ukrajinu – protože v zájmu jejích obyvatel je rozhodně mír –, ale o zásadu nahlížet na politiku skrze prizma prospěchu pro náš národ. Jde o to řídit se zdravě chápaným národním egoismem.
Łukasz Jastrzębski, Myśl Polska
**
*) 87. výročí agrese SSSR proti Polsku – autor připomíná 1.9.1939, den, kdy polská vláda utekla z území Polska, polská armáda byla rozdrcena a její zbytky ustupovaly na východ a polský stát přestal existovat. Tyto okolnosti jsou před dnešní evropskou a americkou veřejnosti tajeny, aby falšování historie za účelem lží a pomluvy byl Sovětský svaz přirovnán k nacistickému Německu. Hitlerovské Německo bylo ale jediné, které zahájilo 2. světovou válku právě přepadením Polska v 6.hodin ráno 1. září 1939 . Rudá armáda 17. 9. 1393 bez boje obsadila východní území tehdejšího Polska, na kterém převažovalo obyvatelstvo hovořící rusky a ukrajinsky a bylo před 1. světovou válkou součástí Ruského Impéria. Viz. Curzonova linie. Řekli bychom, Rusko si vzalo svoje zpět. Autorova formulace vychází z všeobecné polské mantry a stupně prosycení dnešního Polska nemocí, zvanou rusofobie.
-vd-