Dne 25. června nařídil ukrajinský prezident Vladimír Zelenský zahájení čtyřicetidenní ofenzivy, jejímž cílem bylo Rusko přinutit k ukončení války. Ve vzkazech zveřejněných na sociálních sítích oznámil, že „schválil čtyřicetidenní vlivovou operaci namířenou proti agresorskému státu, aby jej přinutil válku ukončit.“
Přepočítali se
Třetího srpna, v předvečer vypršení čtyřicetidenní lhůty, Zelenský přiznal, že kampaň svého cíle nedosáhla a Rusko k přijetí míru nepřiměla. Místo toho obvinil ruského prezidenta Vladimira Putina z příprav na prodloužení konfliktu s dalšími mobilizačními vlnami i novými útoky.
Namísto přiznání nezdaru, však Zelenský vyhlásil zdvojnásobení diplomatického úsilí, zpřísňování ekonomického tlaku a pokračování vojenských akcí, jejichž společným cílem je, dostat Rusko do situace, kdy bude souhlasit s jednáními za podmínek přijatelných pro Ukrajinu.
Čtyřicet dní mezi zahájením Zelenského „vlivové operace“ a jeho přiznáním, že Rusko se nepodařilo přinutit k jednání, prohloubilo propast mezi faktem a fikcí, mezi realitou a pohádkou, propast, již dnes registruje v podstatě každý, kromě zhysterizovaného ukrajinského prezidenta.
Čtyřicetidenní vlna dronových útoků navazovala na kampaň probíhající od května, během níž se množily útoky na dvě největší ruská města, Moskvu a Petrohrad, a zaznívaly skryté hrozby vůči dalším strategicky důležitým cílům, například prezidentské rezidenci na Valdaji (pod palbou ukrajinských dronů již byla v prosinci 2025) a Kerčskému mostu spojujícímu Krym s jihem Ruska.
Stal se pravý opak
Cílem těchto útoků bylo přinutit Rusko přesunout vzdušnou obranu k ochraně strategicky důležitých cílů a odčerpat tak protiletadlové systémy z ostatních oblastí. Zelenského čtyřicetidenní dronová kampaň pak měla využít vzniklé mezery v protivzdušném štítu a přenést „bolest“ války přímo mezi ruský lid.
Žádný z tlakových bodů, které Zelenský hodlal čtyřicetidenní kampaní aktivovat, nepřinesl nic, co by byť vzdáleně připomínalo kýžený výsledek. Ve skutečnosti se ve všech případech stal pravý opak.
Zelenský doufal v energetickou krizi způsobenou útoky na ruské ropné rafinerie. Prozápadní média sice jásavě oznamovala, že Rusko přišlo až o čtyřicet procent rafinační kapacity, skutečnost byla ale jiná. Ducha ruského obyvatelstva se nepodařilo zlomit, tím že by trávilo hodiny ve frontách na drahý benzín.
Ceny pohonných hmot v srpnu 2026 jsou naopak nižší než před rokem. Litr benzínu AI-95, nejrozšířenějšího druhu, stál v srpnu 2025 63,06 rublu (16,02 korun), dnes 61,71 rublu (15,68 korun). Fronty u čerpacích stanic prakticky neexistují.
Vysíláme zde
Nelze pominout ani načasování celé akce, pro Ukrajinu horší snad ani být nemohlo. Rusko jednoduše přesměrovalo ropu určenou do exportního potrubí, na domácí zpracování, právě ve chvíli, kdy globální poptávka tyto přebytky vstřebávala za rekordně vysoké ceny.
Zelenského tažení proti ruskému energetickému sektoru se tak výraznou měrou podílelo na tom, že ruské příjmy z ropy a plynu, tvořící zhruba pětinu celkových rozpočtových příjmů, vzrostly v červenci 2026 meziročně o více než šedesát procent.
Drtivá odpověď
Ukrajinská propagandistická kampaň měla stavět na obrazu, že Rusko bylo z Černého moře prakticky vytlačeno. Rozšíření dronových úderů do Azovského a Kaspického moře jej mělo dotvářet.
Výsledek byl opačný. Útoky způsobily ruskému námořnictvu zanedbatelné škody, zato vyvolaly plnohodnotnou ruskou odvetu, která Ukrajině přístup k Černému moři fakticky odřízla. Kyjev ztratil možnost vyvážet obilí i přijímat vojenský materiál od svých spojenců v NATO.
A nakonec tu bylo Zelenského nešťastné rozhodnutí přenést válku do ruských domovů útoky na sklady Wildberries, největšího ruského internetového obchodu. Hořící sklady sice dodaly proukrajinským médiím a spřízněným sociálním sítím vděčné záběry.
Nadšení přívrženců Kyjeva však rychle vyprchalo pod tíhou ruské odplaty, jež zasáhla celý ukrajinský komerční zásobovací řetězec a ohrozila samotnou životaschopnost civilní ekonomiky.
Objednávejte živou vodu zde
Zelenského dronová „vlivová operace“ neprobíhala ve vzduchoprázdnu. Byla součástí širší kampaně navázané na západní informační válku. Jejím záměrem bylo před volbami do Státní dumy naplánovanými na 20. září „znepokojit“ veřejnost. Vyvolat v Rusku občanskou nespokojenost, která by se projevila ve výsledcích voleb a narušila politické základy vlády prezidenta Vladimira Putina.
Jde o strategii zahraniční zpravodajské scény a jejích partnerů sahající už do let 2007–2008. Tehdy se pokusili v Rusku zopakovat vzorec společenského rozvratu, jenž na Ukrajině umožnil „oranžovou revoluci“ v letech 2004–2005.
Chybné úvahy
Táž strategie vedla politiku Spojených států v roce 2011, kdy spustili frontální útok na Jednotné Rusko s cílem zbavit je vedení ve Státní dumě a narušit Putinovu kandidaturu na prezidenta v březnu 2012.
Všechny tyto kampaně selhaly. A ta nynější selže rovněž. Pokoušet se oslovit ruskou veřejnost bez pochopení jejího charakteru je marné. Historici a „rusisté“ v záloze se opírají o dávno překonané historické precedenty. Připomínají revoluci z roku 1917 a kolaps Sovětského svazu za Gorbačova jako vzory, které hodlají v dnešním Rusku napodobit.
Jenže Vladimir Putin není car, ani zmatený sovětský byrokrat. Je to muž, který více než čtvrtstoletí stojí v čele ruského hnutí obnovy s znovuzrození. Zvrátil úpadek, jenž zasáhl jeho zemi a lid v posledních letech sovětské vlády i v průběhu desetiletí ruského rozvratu řízeného západními elitami, jež se snažily rozložit ruský stát a okrást jej o jeho zdroje.
Rusové roku 2026 nejsou Rusy roku 1917 ani roku 1992. Víra v opak je smrtelnou chybou těch, kdo stojí za „dronovou“ kampaní. V tom spočívá nebezpečí systémové rusofóbie. Zaslepenost, již plodí, brání lidem vidět Rusko, jaké skutečně je, a vede k politice odsouzené k nezdaru ještě dříve, než se uskuteční.
Čtyřicet dní, které otřásly Západem
Zelenského čtyřicetidenní válka byla od počátku odsouzena k nezdaru. A teď víme, jak ten neúspěch vypadá. Ukrajinu opustili její západní protektoři. Žádná protivzdušná obrana. Žádná licence na Patrioty. Žádné střely Patriot. Žádné „zázračné“ řešení. Západ tak uznal nevyhnutelnost strategické porážky Ukrajiny. V nadcházejících týdnech a měsících popřevratový banderovský režim sklidí, co zasel.
Ano, drony budou nadále útočit na ruskou infrastrukturu a zásobovat sociální sítě záběry černého dýmu. Jenže mezitím bude hořet Kyjev i další ukrajinská města. Ruská armáda bude postupovat dál. Ukrajinská společnost se ocitá pod drtivým tlakem: Žádný plyn. Žádná voda. Žádné teplo. Žádné jídlo. Taková je budoucnost Ukrajiny pod Zelenským.
Vysněné plné Moskevské náměstí, o němž blouznili politologové jako Gilbert Doctorow a jim podobní, se nikdy nenaplní. Plné protestujících jsou naopak ulice Kyjeva. Tam se nyní lidé dožadují politické změny. Rozpad Ukrajiny je nevyhnutelný. Není to otázka jestli, nýbrž kdy. A odpověď zní: dříve, než by kdokoli čekal.
Bylo to právě těch čtyřicet dní, které zpečetily osud Ukrajiny.
Čtyřicet dní, které otřásly Západem.