Podivná shoda mezi současnými plány EU na podporu válčící Ukrajiny, a prvními skrytými přípravami Rakouska-Uherska na rozpoutání I. světové války! Aneb, proč mají nyní pracující Evropané opět začít konzumovat méně “nezdravé mouky a masa”? A proč mohou spekulanti beztrestně drasticky zvyšovat ceny energií, bydlení a potravin? A proč se zase podporuje masová imigrace? A další šokující nápadně shodné detaily nynější politiky Bruselských komisařů a někdejších Habsburků.
Motto: „Šílenství je dělat stále totéž a očekávat různé výsledky.“ (Autor neznámý, velmi často mylně připisováno Albertu Einsteinovi, nejpravděpodobnější autor americká autorka detektivek Rita Mae Brownová)
V rámci svých skrytých příprav na I. světovou válku, už pár let před jejím vypuknutím, Rakousko-Uhersko několika úředně byrokratickými a finančně spekulativními státními opatřeními vyvolalo mimořádnou drahotu. A v jejím důsledku drasticky srazilo spotřebu masa a bílé mouky konzumovaných především rakouskou a českou nižší střední a dělnickou třídou. A maso a mouka se staly pro pracující a zaměstnance prakticky nedostupné. A pomocí masivní imigrace vyvolalo ve městech, která byla budoucími centry výroby zbraní a válečných potřeb, extrémní bytovou tíseň.
Dobový habsburský pro-vládní tisk přitom šířil různá doporučení, že dělníci a nižší zaměstnanci mají konzumovat méně “bílé mouky” a “nezdravého masa”, a pojídat více zdravých a levných “luštěnin”. A uskromnit se v bydlení. A nepodléhat různým štváčům, kteří zneužívají náhlé drahoty potravin, i bydlení ke svým buřičským agitacím, a rozvratnickým aktivitám. A další nesmysly.
A nikomu z tehdejších habsburských pisálků přitom nijak nevadilo, že tato extrémní předválečná drahota potravin přišla v době zcela mimořádných zemědělských úrod, a byla způsobena státními byrokratickými opatřeními na ochranu hlavně maďarských a rakouských potravinových spekulantů.
Viz: Stenografický záznam: -Zemský hejtman Vorarlberska, Adolf Rhomberg, 25. září 1911 na zasedání místního Parlamentu:
“Rozsáhlé a neustále rostoucí zvyšování cen nejzákladnějších potravin, které již v loňském roce představovalo hluboký a mimořádně závažný problém a těžce zatěžovalo zejména zemědělce, řemeslníky a dělníky, se od našeho posledního řádného jednání stalo ještě nesnesitelnějším, ba prakticky nedostupným pro všechny vrstvy obyvatelstva. Za pouhý rok se totiž nejen ceny masa, a pozoruhodně, navzdory velké a hojné úrodě obilí v Maďarsku, také ceny chleba a mouky ještě více zvýšily, ale v důsledku nejsofistikovanějšího navyšování cen lichvářskými kartely, kalkulovaného výhradně pro jejich vlastní maximální zisk, prudce vzrostly i ceny cukru, ropy (v textu záznamu použito slovo – Petroleum), a dalšího téměř všeho nepostradatelného spotřebního zboží, a to zcela neodůvodněným způsobem.”
Rhomberger přitom nebyl žádný tehdejší “pokrokový sociální demokrat”, nebo “anarchistický buřič”. Ale tehdy zcela konzervativní rakousko-habsburský křesťansko-sociální politik a příslušník vládnoucí habsburské elity. A přesto ve svých dalších poznámkách pečlivě analyzoval, že tyto násilné hladové nepokoje, a násilné nepokoje spojené s ničením veřejných majetků, vyvolané “náhlým zoufalým nedostatkem bytů v průmyslových centrech“, které byly způsobené masivním přistěhovalectvím, se najednou a současně objevily v Anglii i ve Francii a v celé tehdejší Západní Evropě. Tedy v zemích, které se právě tehdy začaly skrytě připravovat na rozpoutání I. světové války.
Naopak pro habsburští pisálci, tehdy ve svých článcích požadovali nejpřísnější tresty pro ty buřiče, kteří brutální zásahy vojska proti hladovým lidem při tehdejších hladových bouřích přežili, a byli chyceni. A tehdejší ministr vnitra von Hochenburger dokonce v tisku běsnil, když budou chycení buřiči a buřičské děti trestními soudy mírně potrestáni, osobně jim drasticky zvýší tresty. Za nejkřiklavější případ tehdejší zvůle se dnes považuje trest uložený Karlu Nowakovi. Ten dostal 6 měsíců nucených prací, za to že vojákům na náměstí řekl: “Pokud jste rozumní lidé, až bude vydán rozkaz ‚střílet‘, nebudete střílet po nás, ale do vzduchu.“. A byl proto odsouzen za: “za podněcování k neposlušnosti“. A je tak i dnes krásně vidět, že trestání za tzv. “podněcování” bylo už tehdy u byrokratů, zejména Rakušanů, mimořádně oblíbeno.
Rakousko-Uherské soudy tehdy vynášely rozsudky nad pochytanými buřiči zcela bez důkazů, a práva obhajoby byla i podle tehdejších procesních práv nezákonně oklešťována. Stačilo jediné písemné hlášení “tajného policejního agenta Springera”, který u soudu ani nemusel svědčit, a svědectví řezníka Krause, že může pouze dosvědčit, že okno řeznictví bylo rozbito bezprostředně po rozbití okna v tramvaji, ale kým nijak netuší, a číšník Franz Frida, kterého tajný agent Springer ve svém hlášení označil za pachatele, byl odsouzen na 1 rok. Tehdy se vyneslo 90 rozsudků podle stejného scénáře. Hod kamenem = 1 rok. Důkazem byly takřka vždy pouze písemná hlášení “tajných anonymních policejních udavačů”.
Tehdejší demonstranti přitom často neměli ani na nájem postele v místnosti pro 8 spáčů, a byli proto majiteli nemovitostí organizovaně a právně děleni na noční podnájemníky, a denní podnájemníky, a všichni se v pronajatých postelích podle hodin střídali. Majitel tehdy mohl každého nájemníka bez udání důvodu okamžitě vyhodit, a ten se musel byt, a nebo pronajatou postel do 14 dnů opustit. (Veškeré spekulace s cenami potravin a masa prováděné rakousko-uherskou byrokracií těsně před začátkem války jsou historicky srozumitelně popsány v němčině zde, a autor je rakouský historik.)
Shoda těchto historických událostí probíhajících v Evropě těsně před rozpoutáním I. světové války se současnou politikou EU je však šokující.
Rakousko-Uhersko, aby financovalo své rostoucí zbrojní výdaje, od roku 1911 cíleně zvyšovalo inflaci, a spotřební daně, a omezovalo dovoz potravin, typicky masa z Argentiny. To vyvolalo tehdejší předválečné hladové bouře. Navíc Rakousko-Uhersko vnitřními opatřeními zvýhodňovalo export předražených maďarských potravin do Čech i Rakouska na úkor své vlastní české a rakouské zemědělské produkce. Důvodem byla vnitřní stabilita Maďarska a jeho vládnoucích šlechtických rodin ovládajících zemědělství.
EU včera zveřejnila tzv. Attalův plán, a podle něj se má EU rozdělit “na dvě různě rychle se rozvíjející části”, ale rozvoj té lepší vybrané části má být financován společnými dluhy celé EU. A zároveň má v EU dojít k fúzi firem v oblasti telekomunikací a finančních služeb. A zároveň mají být v EU odstraněny všechny obchodní bariéry v rámci celého bloku.
Po technické stránce je Attalův plán pouze ekonomicko-politický systém praktikovaný Rakouskem-Uherskem v době těsně před I. světovou válkou. Kdy průmyslově a finančně pokročilá, vybraná část Rakouska-Uherska, Rakousko ovládalo průmyslový trh slabší své části Uherska. Nyní má být v EU pokročilý průmysl rovněž soustředěn ve vybrané části EU. A ta má navíc ovládat i finančně nejvýnosnější části ekonomiky EU, (vybrané i nevybrané), finance a telekomunikace. Daně a zisky se tak budou soustřeďovat ještě více než dnes ve vybrané části EU, a společnými dluhy budou rovnoměrně zatíženy obě části EU. Shoda obou historických situací je naprosto dokonalá.
Pokud se týče Rakousko-Uherské krize bydlení vyvolané masovou imigrací do velkých měst, která se připravovala na růst válečné výroby, současnou dostupnost bytů napříč EU, vyvolaná imigrací převyšující už roky výstavbu nových bytů, netřeba nijak rozepisovat. Opět shoda. Navíc EU prý chystá další imigraci, podle experta.
O různých EU energo-šmejdech a dalších EU překupnících, včetně spekulantů s poplatky ETS-1 a ETS-2 jsem nepovažoval za nutné dnes podrobněji psát. Shoda s Rakousko-Uherskem opět dokonalá.
Robert Fico včera varoval, že válka na Ukrajině se hrozí vymknout kontrole. Shoda posledních plánů EU s posledními předválečnými přípravami Rakouska-Uherska na I. světovou válkou je také podivuhodně shodná. A to obojí nevěští nic dobrého.
Dnešní analýza je pouze první nástřel, podrobněji budu argumentovat asi u Petra Hájka, nebo u Petra Bureše, či na Svobodném rádiu. Dnes se mi totiž teprve kolem 2. hodiny ráno, ta naprosto dokonalá šokující shoda současných plánů a opatření nynějšího Bruselského komisariátu, a někdejšího Rakouska-Uherska, při jejich válečných přípravách oddělených 115 lety, najednou začala rodit v hlavě.