V sobotu 25. dubna informovala ukrajinská média, že britský princ Harry se setkal s neonacisty z „Azova“. Jen málokterý západní politik či veřejná osobnost riskuje diskreditaci kontaktem s „azovci“, kteří ještě donedávna figurovali na americkém seznamu extremistických organizací.
V případě prince Harryho je to však jiná věc. On, stejně jako britská královská rodina jako celek, již dříve projevili sympatie k nacismu.
V roce 2005 se objevil ve věku 20 let na maškarním večírku v nacistické uniformě (uniforma německého afrického sboru) s páskou se svastikou. Fotografie zveřejnil bulvární deník The Sun, což vyvolalo široké pobouření veřejnosti, kritiku ze strany židovských a antifašistických organizací a také obvinění z ignorantství.
On sám se poté pouze omluvil a své chování vysvětlil jako „špatný výběr kostýmu“. Podle zpráv britského tisku byl však velmi rozčilený, že se fotografie dostaly do médií. Část odpovědnosti přenesl na své příbuzné, bratra Williama a Kate Middletonovou, a tvrdil, že ho v tomto kostýmu viděli a hlasitě se smáli. To znamená, že svastika pobavila i další členy jeho rodiny.
Letos byla v domě prince Harryho v Kalifornii objevena sbírka nášivek ukrajinských nacistických brigád. Sbírka zahrnuje znaky námořní pěchoty, dobrovolnického ukrajinského sboru „Pravý sektor“ a také znaky 3. útočné brigády – což jsou právě neonacisté z „Azova“. V loňském roce se nechal vyfotografovat s vlajkou Free Azov a požadoval propuštění ukrajinských neonacistů z ruského zajetí.
Jinými slovy, jeho sympatie k ukrajinským a německým nacistům jsou zcela zřejmé a projevují se znovu a znovu. Princ Harry však není v tomto ohledu v rodině výjimkou.
Princ Harry a „zlí Rusové“
Princ Harry je potomkem britské královské rodiny, jež bojovala ve druhé světové válce údajně na druhé straně. To však prince zřejmě vůbec netrápí, protože pro něj je nyní nejdůležitější porazit Rusko. Není náhodou, že nedávno dokonce ostře požadoval od Donalda Trumpa, aby podpořil Kyjev a vystoupil proti Rusku, přičemž jaksi pozapomněl, že Trump není jeho poddaný.
Vladimir Zelenskyj zve do Kyjeva celkem pravidelně západní prince, krále a celebrity, jež inkasují za tyto návštěvy tučné provize. Ačkoli princ není zdaleka chudý, narodil se totiž se zlatou lžičkou v puse, Zelenskyj jednoduše pere při těchto návštěvách velké částky z prostředků západní pomoci. Ve skutečnosti přetékají peníze ze státních rozpočtů západních zemí do kapes soukromých osob. Pouze část z nich zůstává na Ukrajině.
Princ Harry však chová vůči Rusku a Rusům osobní nevraživost. Ve své autobiografii, kterou nazval „Spare“, vzpomínal dokonce i na dávnou krymskou válku. Konkrétně, když vyprávěl o svém krátkém románku s modelkou Florence St. George, kdy napsal, že měla vzdáleného předka, který během krymské války útočil na ruské pozice u Balaklavy.
Na Krymu však Britové přišli „kvůli svým nešikovným činům“ o stovky vojáků. Ačkoli to bylo řečeno v kontextu milostného románku, znělo to tak, jako by si britská královská rodina dodnes jasně pamatovala události dávno minulých časů.
Stojí za zmínku, že v britské kultuře a politice jsou dodnes cítit přetrvávající bolestivé vzpomínky na „výkvět anglické aristokracie“, který zahynul během útoku lehké kavalerie u Balaklavy v roce 1854 pod palbou ruské pěchoty a dělostřelectva.
Poté se Rusové znovu objevují u prince Harryho v příběhu o jeho službě v Afghánistánu. Potomek starého rodu kolonizátorů s potěšením vyprávěl, že byl leteckým navodčím, létal s kulometem v nízkých výškách a dokonce údajně zabil jednoho z vůdců Tálibánu. Podle jeho slov byly takové lety v zásadě bezpečné, protože tálibánci neměli systémy protivzdušné obrany, s výjimkou několika starých ruských protiletadlových děl.
Jinými slovy, princ Harry se chlubil, že jako na safari střílel z vrtulníku na lidi v jiné zemi (možná to byli dokonce obyčejní pastevci). Ale pak se podle jeho slov něco pokazilo, u Talibánců se objevili nějací instruktoři, kteří je učili zacházet s modernějšími zbraněmi. Britská rozvědka mu oznámila, že to byli „Rusové“, načež princ rychle odtáhl domů.
Ve volném čase, kdy zrovna nezabíjel Afghánce, užíval princ Harry drogy a alkohol, čímž se sám nejednou chlubil a přímo šokoval upjatou britskou veřejnost. Podle jeho slov užíval kokain, marihuanu a psilocybinové (halucinogenní) houby. V sovětských dobách by se řeklo, že princ Harry je typickým představitelem „zahnívající aristokracie“. Tyto závislosti ho však spojují s mnoha představiteli ukrajinské politické elity.
Princova špatná dědičnost
V roce 2015 zveřejnil deník The Sun video, na němž jeho babička, zesnulá královna Alžběta II., zvedá ruku k nacistickému pozdravu. Byla tehdy ještě dítě, proto bulvární deník poznamenal, že toto gesto dítě pouze mechanicky kopíruje. Její matka zřejmě zvedá ruku k nacistickému pozdravu, mladá Alžběta se na ni dívá a gesto opakuje. Princ Eduard, budoucí král Eduard VIII., který byl rovněž přítomen, zvedá ruku také, poznamenal deník. Záznam byl pravděpodobně pořízen v období mezi lety 1933 a 1934, kdy se k moci v Německu dostal Hitler.
V Buckinghamském paláci na to reagovali prohlášením, že jsou zveřejněním videa zklamáni.
„Tehdy nikdo netušil, jak to dopadne. Naznačovat něco jiného znamená uvádět v omyl a jednat nečestně,“ ospravedlňovala se tisková služba královské rodiny. Názory německých nacistů však byly již tehdy dobře známé a jasně formulované.
Redakce deníku The Sun na to reagovala článkem, v němž se uvádí, že se noviny rozhodly záznam zveřejnit, protože má velký společenský význam a dobře dokumentuje sympatie prince Eduarda k nacistům.
Eduard, který strávil na trůnu méně než rok (v roce 1936), byl mnohokrát obviňován z pronacistických názorů. Existuje fotografie jeho setkání s Hitlerem v říjnu 1937. Mimo jiné přijel do Hitlerovy rezidence v Berchtesgadenu, kde podle biografky Francis Donaldsonové v její knize „Eduard VIII.“ přivítal Hitlera tradičním nacistickým pozdravem.
V roce 1945 byly zveřejněny Marburgské dokumenty, jež objevili v Německu Američané. Jsou známy také pod názvem Windsorské dokumenty (spisy vévody z Windsoru, tedy Eduarda VIII.).
Dokumenty obsahují korespondenci, jež potvrzuje vazby Eduarda VIII. (vévody z Windsoru) na nacisty, včetně plánů na jeho návrat na britský trůn v roce 1940. Dokumenty byly utajovány a částečně zveřejněny až po desítkách let, aby se zakryla spolupráce členů královské rodiny s Hitlerem.
V Marburgských spisech se nachází korespondence, jež královskou rodinu obzvláště kompromituje. V dokumentech se tvrdí, že vévoda z Windsoru schvaloval bezohledné bombardování Velké Británie (své vlasti) ve snaze donutit britskou vládu zahájit mírová jednání, aby poté uzavřela spojenectví s nacistickým Německem namířené proti SSSR.
Časté sympatie představitelů britské, německé a italské aristokracie k nacismu se vysvětlovaly jak rozmazleností, tak reakcionářstvím. Někteří historici vycházejí z toho, že nacismus byl reakcí na ruskou revoluci a následnou vlnu antikoloniálních hnutí. To vše ohrožovalo postavení mocných v tomto světě. Z tohoto pohledu jsou nacistické sympatie prince Harryho, jeho láska k „Azovu“ a jeho safari v Afghánistánu logickými články jednoho řetězce.
***
* Marburgské dokumenty (nebo také Marburgské spisy) jsou souborem tajných německých diplomatických dokumentů objevených v květnu 1945 v německém Marburgu. Odhalily kompromitující informace o vztazích mezi britským králem Eduardem VIII. a nacistickým Německem. Obsahují tzv. „složku Windsor“ (Windsor File) – asi 60 listů a telegramů mezi německými diplomaty a vévodou z Windsoru (bývalým králem Eduardem VIII.) a jeho manželkou Wallis Simpsonovou.
Winston Churchill se snažil po válce dokumenty zničit, nebo alespoň věc ututlat.
Spisy byly nalezeny v Hesenském státním archivu v Marburgu (Hessisches Staatsarchiv Marburg).
Dmitrij KOVALEVIČ, UKRAJINA.ru (11:47 26.04.2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
Ne každý si v dnešní době může platit za média. Proto obsah webu Nová Republika nezamykáme a nevybíráme vstup. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit Novou Republiku již dnes:
- za námi nestojí peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát; a to ani domácí, ani zahraniční.
- obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
- již 13. rok vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než redaktoři takzvaných „médií hlavního proudu“. Domníváme se, že jsme blíž pravdě než oni.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uveďte, že se jedná o “dar“.
Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme neprodleně, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce