Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc navrhuje, aby se povinně uváděla státní příslušnost pachatelů trestných činů. V západní Evropě vidíme, že se to naopak neděje a čteme, že nějaký útok spáchal Brit, Němec nebo Belgičan, ale ve skutečnosti jde o migranta nebo potomka migrantů. Je i toto důvodem změny u nás?
Rozhodně. Už máme dost lhaní veřejnosti, které je odůvodňováno vzletnými důvody, že by to vzbuzovalo nějakou nenávist nebo předsudky ze strany našich občanů i obyvatel celé Evropy. Chceme s našimi lidmi hrát naprosto férovou a otevřenou hru. Podle mého názoru mají občané právo znát státní příslušnost pachatele jakéhokoli trestného činu. Zejména v době, kdy je tady vysoká migrace z Ukrajiny, odmítám hrát hru na schovávanou, kdy v médiích neustále čteme, že něco udělal Rus, Srb nebo Slovák, ale v momentě, kdy se jedná o Ukrajince, píše se obecně o cizinci. Naši občané už si v naprosté většině zvykli na to, kdo je ten cizinec. Z mého pohledu se jedná o velmi neférový přístup a občané si zaslouží, aby věděli, jaká je státní příslušnost pachatelů trestných činů.
Opozice se ale staví jasně proti.
Eva Decroix dokonce ten návrh označila za diskriminační a nelidský. Nevím, co je nelidského na tom, když o Ukrajinci řeknete, že je Ukrajinec. Opozice se evidentně bojí skutečnosti, že se naplno rozkryje rozsah kriminality ukrajinských migrantů. Vít Rakušan nám dlouhodobě předkládal svá čísla a tvrdil, že jsou Ukrajinci slušnější než Češi, což považuji za jednu z nejhrubších urážek našich občanů. Realita je někde jinde. Ze studie Institutu pro kriminologii, který zpovídal 61 expertů z NCOZ a Národní protidrogové centrály, vyplývá jednoduchý závěr. Ukrajinci ovládli organizovaný zločin v České republice. Obchod s bílým masem, obchod s drogami, obchod se zbraněmi. V poslední době je zde nový fenomén v podobě obírání lidí přes telefon díky předstírání, že je daná osoba bankovní úředník nebo policista. To jsou jevy, kterým zde dnes a denně čelíme. Občané musí mít plné právo vědět, jaké státní příslušnosti ti daní pachatelé jsou a vidět díky tomu, jaká je skutečná ukrajinská kriminalita v naší zemi.
Kde se vzala ta vysoká ochrana pachatele před ochranou oběti? V takových případech se argumentuje právy pachatele trestného činu apod.
Je to opravdu zvláštní jev, který se v posledních letech rozmohl v Evropské unii, kdy se orgány činné v trestním řízení velmi často chovají vstřícněji vůči pachateli než vůči oběti daného trestného činu. To je přece šílené a zcela absurdní. Vůči tomu budu vždycky bojovat. Dnes má oběť často nižší práva než pachatel daného trestného činu, což je z mého pohledu naprosto nepochopitelné. A jak se občas chovají příslušníci orgánů činných v trestním řízení vůči obětem, to jde úplně za hranici jakékoli pochopitelnosti. Tohle musí přestat.
Tento je vyvstává z Evropské unie, kdy strůjci sociálního zázraku africké migrace ve snaze zakrýt skutečnost, že kriminalita těchto osob je astronomická, snaží se skrývat pravdu. Není asi náhoda, že dvě země, které se nejvíc brání zveřejňovat státní příslušnost a národnost pachatele, jsou Francie a Německo. S občany se tu hraje falešná hra.
Jenže tahle vstřícnost vůči migrantům má potom konkrétní důsledky, protože ve Velké Británii teď rezonuje případ, kdy mladý student Henry Nowak byl pobodán migrantem, který vytáhl svou rituální dýku. Co se nestalo? Když přijela policie, migrant obvinil oběť tím, že na něj útočila rasistickými komentáři a policisté spoutali pobodaného člověka, který zemřel přímo na ulici. Na základě křivého obvinění vykrvácel spoutaný od policistů na ulici. To jsou věci, které v Evropě vidíme velmi často a za sebe říkám, že to nesmíme dopustit v České republice. Naši občané musí vědět, jaké státní příslušnosti daný pachatel je.
Prezident Petr Pavel opětovně lobboval za to, abychom se vzdali české koruny a přijali euro. Tvrdí, že tím bychom seděli u stolu, kde se rozhoduje, zatímco nyní sedíme za dveřmi.
Omlouvám se za výraz, ale tohle je tak připitomělé přirovnání, že ho opravdu mohl vymyslet snad jen Petr Pavel. Kdybychom přijali euro, k žádnému rozhodovacímu stolu nás to neposadí. Je to přesně naopak! V tu chvíli bychom se přesunuli na zadní sedadlo autobusu jménem Evropská centrální banka a nikdo se nás už na nic nebude ptát. Vždyť by to bylo přesně obráceně, než tvrdí. Nevím, jestli skutečně Petr Pavel tak hluboce nerozumí ekonomice a měnové politice, nebo jestli vědomě lže. U něho je možné obojí. Jeho argument je absolutní nesmysl a slyšel jsem ho v úterý ve sněmovně od Matěje Ondřeje Havla z TOP 09 zopakovat asi desetkrát. Je to pouhá reklamní fráze, která má lidi přesvědčit, že mít euro znamená spolupodílet se na rozhodování o tom, co s tím eurem bude. Na to zapomeňte. Evropská centrální banka si do toho v žádném případě nenechá mluvit.
Nemluvě o tom, že EU už dnes avizuje přechod na digitální měnu. V momentě, kdy přijmeme euro, zároveň se vzdáme hotovosti, protože Evropská unie se nás nebude na nic ptát. Našich pár europoslanců nebude mít žádné slovo. Představa, že se přijetím eura zvýší naše kompetence nebo naše právo o něčem spolurozhodovat, je naprosto lichá.
Proč by to tedy prezident Pavel tak zarytě prosazoval?
Jak jsem říkal, buď nám vědomě lže, anebo naprosto nerozumí ekonomice a měnové politice. Euro nám nepřináší žádné benefity. Podívejme se na tvrdá data. V roce 2008 neměla žádná členská země eurozóny horší rating než Česká republika. Dnes je to 71 procent zemí, které používají euro a mají horší rating než Česká republika. Například vůči dolaru si česká koruna vedla lépe než euro. Česká koruna nám zajišťuje naši vlastní měnovou politiku a rozhodování o tom, jestli tu platit v hotovosti budeme nebo nebudeme. To jsou zřejmá fakta.
A ještě ten nejdůležitější ukazatel závěrem. Ekonomiky zemí, které euro nemají, rostou rychleji než země eurozóny, které euro mají. Odstrašujícím příkladem může být Bulharsko, které přijalo euro a vzápětí se ocitlo v obrovském deficitu a čelí řízením ze strany EU. Euro přineslo Bulharům obrovské problémy. Všem zastáncům eura bych doporučil, aby se jeli zeptat do Chorvatska, jak jsou s eurem spokojeni. Pokud znají vulgární výrazy v chorvatštině, tak si jich užijí celou řadu. V Chorvatsku došlo po přijetí eura k zásadnímu zdražení všeho. Přitom předtím to byla oblíbená turistická destinace právě proto, že tam bylo levněji než v Itálii, Francii nebo Španělsku, v tuto chvíli svou pozici ztrácí, protože je stejně drahé nebo dokonce dražší než ty jmenované země. Euro je zkáza. Je to absolutní nesmysl a snaha nás vtlačit do této pasti musí být rezolutně odmítnuta.
I kdyby platil argument Petra Pavla u rozhodování u stolu, jak to jde dohromady s jinou jeho prioritou, kterou je vzdání se práva veta v EU? Tím se přece naopak vzdáváme možnosti rozhodnout a zarazit věci, které jednoznačně odmítáme.
Petr Pavel je loutka evropských zájmů, která prosazuje evidentně protičeské zájmy. Česká koruna nám dává mnohem vyšší ekonomickou stabilitu a možnost rozhodovat se o vlastní měnové politice, například podpořit exportéry, když je to potřeba. Koruna má mnoho a mnoho výhod. Petr Pavel je nechce. Právo veta chrání v EU menší státy. Zrušit právo veta chtějí ty největší státy jako Německo či Francie, protože jim překáží a vědí, že dokud tu bude, neprohlasují si, cokoli chtějí. Jakmile právo veta zmizí, Němci a Francouzi začnou totálně dominovat a my budeme už opravdu jen pasažérem autobusu někde na zadním sedadle. Všichni dobře vědí, že právo veta chrání menší státy před většími, tak proč bychom se ho proboha vzdávali? Vždyť to je další protistátní kousek ze strany Pavla. Můžeme dodat snad už jen jeho pomoc Lichtenštejnům v žalobách proti České republice a prohlášení, že by se ČR mohla včlenit do Spojených států evropských, což by fakticky znamenalo naprostou ztrátu suverenity.
Všechno tohle jsou záležitosti a programové cíle Petra Pavla, které jdou proti zájmům České republiky, proti naší suverenitě a fakticky směřují k zániku naší země a jejímu rozpouštění v nějaké evropské superříše. Pokud tohle občané nevidí a jsou ochotni tohoto člověka volit, patrně nemají rádi Českou republiku. Petra Pavla může volit pouze ten, kdo nesnáší Českou republiku.
Jindřich Rajchl, Parlamentní Listy a Pravý Prostor