Mnoho lidí věří jen tomu, co se jim hodí — a jen o tom také píše. Jejich názory nevycházejí z faktů, ale z přání, jak by měl svět vypadat. Říkám to proto, abych předešel nedorozumění: slévání íránské a ukrajinské války do jedné není nic „úžasného“ ani nic, po čem bychom toužili.
Jenže jsme v tom — a bude to nepochybně ještě horší. Titulky posledních dvou týdnů ukazují, jak se oba konflikty proplétají v jeden. A nejde přitom jen o předpokládanou zástupnou podporu — v případě EU a Ukrajiny dokonce přiznanou.
Důvody zůstávají v oblasti dohadů, jisté je jen jedno: Zelenský se s velkou radostí přihlásil k útoku na íránskou nákladní loď. Podle jedné z domněnek tím chtěl obměkčit Trumpa a získat ve Washingtonu přízeň či alespoň pozornost. Trump Zelenským hluboce pohrdá, zvlášť po jejich hádce v Bílém domě na začátku svého druhého mandátu. Nesmíme ale zapomínat: osobní sympatie a antipatie prezidenta se nutně nepřenášejí do americké zahraniční politiky.
George Bush junior Vladimíra Putina jen chválil — a Deep State zatím v zákulisí režíroval konečnou likvidaci Ruska. Útok na íránské plavidlo potvrdila západní média i RT: Írán odsoudil ukrajinský útok na nákladní loď v Kaspickém moři: jeden námořník zahynul, další byl zraněn. Ministerstvo zahraničí si kvůli útoku pozvalo úřadujícího ukrajinského chargé d’affaires.
Pach londýnských ulic
Ukrajinský vůdce Volodymyr Zelenský se v sobotu na síti X chlubil „velmi silnými výsledky“ dalekonosných úderů proti „plavidlům používaným k vojenským nákladním přepravám spojeným s Íránem, a také proti jedné válečné lodi“.
Íránské ministerstvo zahraničí útok odsoudilo: podle něj to „hrozí dalším rozdmýcháním a rozšířením plamenů války“. Vyzvalo ostatní země, aby k „tomuto nezodpovědnému činu ukrajinského režimu zaujaly odpovědný postoj“ a jeho vedení pohnaly k odpovědnosti.
Přibližně v téže době Íránci prohlásili: na Británii dosáhneme a klidně na ni udeříme. Rozšířili k tomu obrázek, který se příštím generacím může vrýt do paměti jako doklad stoupání po eskalačním schodišti k třetí světové válce — mapu s dosahem iránských zbraní.
Znovu to podstatné: Teherán chtěl dát najevo svůj dosah až na Spojené království. Souvisí to s americkým útokem na Írán z britské základny. Možná jde ale o víc. Spojené státy proti Íránu využily cizího území mnohokrát — a přece se zdá být k totální zkáze odsouzena jedině Británie. City of London je vskutku zvláštní místo.
V širším pohledu je válka na Ukrajině — a do určité míry i ta íránská — čím dál víc prosáklá pachem odporných londýnských ulic. Možná jde vůbec o poslední kolo „velké hry“, tentokrát v jednadvacátém století. Nikdo nebyl z využití Ukrajiny jako jednoho velkého sebevražedného dronu proti Rusku nadšenější než nosferatu, kteří se v neúnavném kolotoči střídají v Downing Street číslo 10.
Byl to Boris Johnson, kdo zatloukl poslední hřebík do rakve milionů životů, když v roce 2022 zničil jakoukoli podobu mírové dohody. Nezapomínejme ale: kolébkou sionismu, smrtelného nepřítele Íránu, bylo Britské impérium. A Britové Íráncům dodnes dluží nemalé peníze.
Fetující führer
V době, kdy vznikal tento text, nebyl za výbuch — či výbuchy — v průmyslovém areálu v Essexu obviněn nikdo. Bude-li si to však parlament a jeho vládci přát, může to být casus belli k plnému vstupu do války proti Rusku, Íránu, nebo oběma. A tedy počátek skutečné třetí světové války. Teherán přece Londýnu právě pohrozil.
Nepřátelé Ruska a Íránu — a Číny — jsou v podstatě titíž, to je zjevné. Jednotlivé konflikty přesto zůstávaly poměrně oddělené: až do úderu, který nařídil „fetující führer“, jak Zelenskému říká Dmitrij Medveděv. Kdo o geopolitice ví aspoň tolik, co lze pochytit na YouTube, viděl už dřív jistou měkkou, do přihrádek rozdělenou třetí světovou válku.
Západ upadá a monopolární svět se boří pod vlastní nezměrnou vahou. Každá „fronta“ — včetně těch, které se vyřešily rychle, jako Venezuela — ale zůstávala aspoň fakticky samostatná. Ano, na ukrajinské frontě udává tón EU, na perské Spojené státy, a v zákulisí se to jen hemží vzájemnými přesahy. Přesto šlo pořád o oddělené války.
Po kyjevském útoku na Írán to vypadá jinak: z úředně samostatných front se možná stane jeden dlouhý oblouk podél západní poloviny toho, co Mackinder nazýval „Rimland“ (Geopolitický pojem označující pobřežní pás Eurasie, obklopující oblast Srdce svět/Heartland – fakticky Rusko, jehož kontrola je podle něj klíčová pro ovládnutí světa – pozn. PP).
Nelze přehlédnout ani útok Zelenského režimu na dřívějšího podporovatele — Turecko. Erdoganova protiizraelská rétorika přitom jen přitvrzuje. Kyjevský úder na kaspickou ropnou infrastrukturu má zajímavý dopad: tvrdě zasáhl zdánlivě neutrální Kazachstán a Spojené státy. Poškozena byla nakonec kritická infrastruktura právě těchto dvou zemí.
A nezapomínejme na Bělorusko. Kam patří prezident Lukašenko, je zřejmé, a jeho země do války dosud nevstoupila — přesto Kyjev soustavně zabíjí nevinné civilisty v Bělorusku i v jeho okolí. Patří k tomu i dnes už notoricky známý případ autobusu plného dětí. Běloruská strana je přesvědčena o účelu toho útoku: měl ji vyprovokovat ke vstupu do války.
Na druhé straně velkého globálního zápasu zaútočili Saúdové na Húsíe. Ostatní prozápadní režimy Perského zálivu si začínají uvědomovat vlastní osud: prohrají-li Spojené státy, prohrají i ony. A tak se snaží íránským krokům čelit, jak jen dokážou.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Posvěcení monarchie
Eskalace probíhá všude po „Rimlandu“ — s výjimkou Tchaj-wanu a Korejského poloostrova. Pravděpodobně proto, aby Čína nepomohla svým zájmově blízkým sousedům příliš přímo, a hlavně příliš brzy. Ruský klepařský mlýn nicméně mele o padesáti tisících severokorejských dobrovolníků, kteří mají ve speciální vojenské operaci vyrazit do boje proti Kyjevu. To není eskalace na východě — ale rozhodně eskalace z Východu.
Na začátku speciální vojenské operace na Ukrajině zbývalo jen doufat a modlit se za změnu: Západ snad odejde do multipolární noci tiše a sám od sebe. Bohužel neodešel. Jde o vůli Zelenského, nebo jeho loutkovodičů? Nejasné. Kyjevské útoky na třetí strany v jeho válce s Ruskem však každopádně slévají dva velké zápasy v jeden.
Všichni si pamatujeme, jak Íránci nedávno hlasitě odmítli ruskou „pomoc“ při vyzbrojování. Ten postoj si teď zřejmě hluboce přehodnotili. Dostane-li Zelenskyj možnost útočit na Írán dál, probudíme se jednoho dne z pseudoválečné, měkké třetí světové do docela skutečné a betonově pevné.
Rozšiřování konfliktu s sebou nese nebezpečí: pravidla boje jsou v obou válkách docela jiná. Rusové chtějí na Ukrajině zachránit místní lidi — nemohou ji tedy prostě „zasypat jádrem“. Iránci jádro nemají, a tak si vyměňují rakety s americkým námořnictvem a jeho základnami v okolních zemích a k tomu útočí na zdroj sionismu v Izraeli.
Dvě zcela odlišné hry: jedna má zachránit místní obyvatele před vyhlazením fašisty, které vytvořil Západ, druhá je odpovědí na nevyprovokované sionistické bombardování. Ukrajina slouží jako zástupce, Írán bije americkou armádu a Izrael přímo. Podstatné je toto: bude-li Zelenského posvěcení anarchie — patrně naplánované a řízené z Londýna a odjinud — pokračovat, obě války se slijí v něco pro celé lidstvo skutečně obludného. Ze dvou konfliktů bez bezprostřední jaderné hrozby se stane jeden, v němž budou mít jádro připravené obě strany.
Regionální konflikty se právě slévají v třetí světovou válku — a dynamika té sjednocené války nemůže být nakonec jiná než jaderná.