Obsah
Dvaašedesátiletý chlap natočí video, jak dělá kliky v přírodě a skáče do jezera. Přidá krátký anglický text. A zveřejní ho přesně dva roky po tom, co do něj vrah Handlové vyprázdnil zásobník pistole.
Pět hodin na operačním stole, druhý zákrok, letecký transport, domácí péče — a pak návrat do horkého premiérského křesla. Zázrak v přímém přenosu. Ale též důkaz vnitřní síly a odhodlání. A nepochybně i pomoci Boží.
Kdyby to byl kterýkoli bruselský „Alenáš“, dostalo by se mu uznání napříč spektrem. Ficovi se ho ale samozřejmě nedostane. Protože Brusel čte symboliku tohoto videa jinak: Nepodřídil se. Dokonce si dovolil přežít přežít vraždu. Obojí je nepřijatelné.
Nepodvolený
Fico se vrátil do premiérského křesla volbami v roce 2023. Nikoli pučem, nikoli volebním podvodem — dnes obvyklou metoda dosazování páté kolony Bruselu do rozhodujících pozic ovládaných států.
Slovenský volič věděl přesně, co chce. Ficův program byl srozumitelný: Konec vojenské pomoci Kyjevu ze státních zásob, odmítání dalšího prodlužování protiruských sankcí bez kompenzace slovenskému průmyslu a energetice, priorita mírového řešení před pokračováním války s Ruskem.
Co následovalo, je učebnicový příklad toho, jak EU nakládá s vládami, které si dovolí mít zahraniční politiku vycházející z národních zájmů. Vždyť Fico zablokoval půjčku 210 miliard eur Kyjevu — a navíc s odkazem na Trumpovy mírové iniciativy. A vetoval 18. i 19. balíček protiruských sankcí – využil to jako páku k vyjednání výjimek pro slovenský průmysl a garancí energetice.
Ale také jel jako jediný unijní premiér do Moskvy na oslavy výročí Hitlerovy porážky 9. května. A je jediným evropským lídrem, který odmítl podepsat další ztrátu suverenity své země skrze takzvanou pandemickou smlouvu WHO. A nechal prošetřit průběh covidové vakcinace.
Má k tomu přitom vysoce racionální argumenty: energetická situace země, životaschopnost průmyslu, ekonomické zájmy pěti milionů obyvatel. Jenže Brusel s racionálními argumenty nepracuje. Dnes už jen za každou cenu udržuje svou totalitní moc a vydává politické „rozsudky smrti“ pro nepodvolené.
Obyčejný fašismus
V listopadu 2025 Evropská komise otevřela tzv. infringement proceduru (trestní tažení) proti Slovensku. Záminkou byla ústavní změna, která ve stanovených oblastech — rodina, zdravotnictví, věda, osobní status — nadřazuje slovenské právo nad unijní.
Slovenský parlament tím prostě zapsal do ústavy, že stát je v otázkách národní identity suverénní. V normálním svobodném světě nesporné. V bruselské tyranii zločin.
Poté přišly další „procedury“: zákon o ochraně whistleblowerů (leden 2026), debata o zákoně o zahraničních agentech omezující řízení neziskovek ze zahraničí.
V dubnu a květnu 2026 Evropský parlament odhlasoval rezoluci vyzývající k „aplikaci kondicionálního mechanismu“ (už ta orwellovská novořeč je sebeudavačská) — tedy ke zmrazení tzv. strukturálních fondů pro Slovensko. Řečeno zcela lidsky – ukradnout Slovensku peníze, jež mu v obludném mechanismu bruselského přerozdělování náležejí. V tomto případě jde přibližně o 15 miliard eur. Proti Orbánovi to skvěle zafungovalo. Už je po smrti. Fico žije.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Přímočarost této metody je pozoruhodná. Nesouhlasíš s naší politikou vlády korporací a neziskovek? Sebereme ti peníze, které ti jako členskému státu náleží. Nic jiného než otevřený mocenský nátlak. Obyčejný fašismus.
Bez obalu to formuloval německý kancléř Friedrich Merz, protože Brusel je ve skutečnosti Berlín: Německo zváží pozastavení unijního financování Slovenska, pokud Bratislava bude pokračovat v odchylování od „společné politiky bloku“.
Fico odpověděl rovněž bez okolků:„Co kancléř řekl, je nepřijatelné v moderní Evropě. Kdo věří, že přestanu vyjadřovat svůj názor, velmi se mýlí.“ Setkání s Merzem se nakonec neuskutečnilo — německá strana tvrdila, že žádné plánováno nebylo. Fico tvrdil, že bylo, ale Němci ho zrušili. Kdo působí věrohodněji?
To jsou ty „evropské hodnoty“!
Demonstrace opozice proti Ficově vládě (od prosince 2024 do května 2025 a znovu od listopadu 2025) měly jasnou organizační a finanční infrastrukturu napsanou v zahraničí:
USAID, NED (než to Trumpova vláda zatípla) a řada dalších nadací s vazbami na Sorosovu Open Society Foundations pumpovaly do slovenským neziskovkám desítky milionů dolarů pod obvyklými nálepkami „podpora demokracie“ a „rozvoj občanské společnosti“.
Ukrajina, Bělorusko, Gruzie, Moldávie, Rumunsko, Bulharsko a především Orbánovo Maďarsko – všude tentýž vzorec: financuj aktivistické struktury, vytvoř tlak korporátních a veřejnoprávních médií, mobilizuj pouliční protesty, vyvolej předčasné volby po pádu vlády – a dosaď na vládní či prezidentské posty místní opory páté kolony Bruselu.
Fico tento mechanismus pojmenoval veřejně. A připravil zákon o zahraničních agentech, který neziskovky přijímající zahraniční financování nutí k transparentnímu označení svých protektorů. Brusel zákon okamžitě označil za „ruský“ — a tvářil se, že neví, že ve Spojených státech tentýž zákon (FARA) existuje již od roku 1938 — a Rusko jej pouze „zrcadlově“ nedávno aplikovalo. Totéž právě jen díky SPD a Jindřichu Rajchlovi probíhá u nás.
Instalace Trójského koně
Přesně stejnými metodami nakonec odstranili Viktora Orbána a nahradili ho Péterem Magyarem.
Tento bývalý významný člen Orbánova Fidesu vstoupil do maďarské politiky až v roce 2024 s programem, jehož klíčovým bodem byl opak Orbánovy (a Ficovy) suverenistické linie. A tak Brusel ukradl maďarské peníze (takzvaně je zadržel), čímž ještě prohloubil ekonomické problémy země způsobené energetickou krizí – způsobenou Bruselem. A pak tiše spolupracoval se Zelenským, jenž odstřihl maďarsko od ruských energií.
Dal také otevřeně najevo, že uvolní sevření, jen pokud bude vládnout jeho agent Magyar. Povedlo se. Pro Maďary byla bližší podvolená košile než Orbánův suverenistický kabát. Ficovo Slovensko tak nyní zůstává posledním členem rozprášené visegrádské skupiny s otevřeně suverénním kurzem.
Magyar svou bruselskou (berlínskou) roli okamžitě prokázal i dalším konkrétním krokem. V prosinci 2025 totiž slovenský parlament přijal zákon, který kriminalizuje veřejné zpochybňování Benešových dekretů.
Magyar proti tomu okamžitě zaútočil. Dal najevo, že destrukce výsledků druhé světové války – nejen v Německu opět tak populární při přípravě útoku na Rusko – je i jeho programem. Ostatně Maďarsko bylo Hitlerovým spojencem, právě tak jako ukrajinští Banderovci.
Tento manévr odhaluje, čím Magyar skutečně je: Dalším Trójským koněm Německa (Bruselu) vtaženým do nebezpečně se rýsující spolupráce visegrádského středoevropského „bloku odporu“. Polský koník Tusk už totiž silně pokulhává, a brzy ho nejspíš opět nahradí suverenistický PiS (Právo a spravedlnost), který má už svého prezidenta.
Babišův kámoš?
Když nedávno Andrej Babiš vyhrál volby, Fico byl mezi prvními zahraničními státníky, kteří mu gratulovali. Slovenská vládní garnitura — po třech letech Fialovy bruselské vlády — vydechla s viditelnou úlevou.
I Babiš totiž v kampani mluvil v suverénistickém kurzu. Kritizoval slepé následování bruselské linie, katastrofu uměle stvořeného grýndýlu, zdůrazňoval české a středoevropské zájmy. Veřejnost mu pro to dala silný mandát. Včetně spolupráce se Slovenskem.
V březnu 2026 se konalo společné zasedání českých a slovenských vlád ve Studénce — poprvé po třech letech. Babiš setkání označil za „skvělé“, Fico za „hlas zdravého rozumu“. Zazněla slova o energetické spolupráci, o přílišné dominanci bruselské agendy, o potřebě hájit středoevropské zájmy.
A pak… nic.
Žádná společná pozice k energetické politice. Žádná koordinovaná reakce na Merzovy hrozby Slovensku. Žádné veřejné zastání se Bratislavy, když na ni ukazoval Berlín. Žádná ostrá reakce na Magyrovo zpochybňování Benešových dekretů. Žádné prohlášení, které by naznačovalo, že Praha a Bratislava táhnou za jeden provaz v zásadní otázce — jak daleko sahá unijní pravomoc zasahovat do suverénní zahraniční politiky členského státu. Nic.
Babiš po odstranění Orbána totiž pochopil, že otevřená solidarita s Ficem ho bude stát politický kapitál v Bruselu, od kterého potřebuje „potvrzení“, že není „ve střetu zájmů (specifický bruselský klíč k Babišově poddajnosti).
A tak zvolil strategii formálního přátelství bez obsahu: setkání proběhlo, fotografie existují – ale jinak ticho po pěšině. To je maximální odvaha, na kterou Babišem řízená vládní politika momentálně má. A nenahradí ji ani odvážná Okamurova gesta, když jako nový šéf sněmovny přijel za Ficem.
Co tě nezabije…
A tak je to tady: Evropský parlament v Bruselu hlasoval o zmrazení slovenských fondů. Nepomůže, že slovenský Inštitút finančnej politiky zveřejnil data, která oponují třeštění korporátních médií o Ficově ničení Slovenska. Čísla ukazují, že v roce 2024 se na Slovensko ze zahraničí vrátilo téměř 27 000 Slováků. Odešlo méně než 20 000. Poprvé od vstupu do EU je tak slovenské „migrační saldo“ kladné.
Prostě proto, že Slovensko má za Fica nízkou nezaměstnanost, dostatek pracovních míst a — na středoevropské poměry — relativně stabilní ceny energií. Jen proto, že Fico spolu s Orbánem odmítl diktát o okamžitém ukončení ruských energetických dodávek.
Patnáctého května 2026 Robert Fico zveřejníl tweet a video. Dvě věty. Žádný dramatický projev, žádná tisková konference. Jen mužný vzkaz těm, kteří mu v Bruselu jdou po krku: „Today I’m celebrating my second birthday. Remember: what doesn’t kill you makes you stronger“ (Slavím své druhé narozeniny. Co tě nezabije, to tě posílí).
Dva roky od atentátu, rok a půl od „infringement procedur“, rok od Merzovy hrozby, rok od slovenských strukturálních fondů v ohrožení, měsíce od bruselské rezoluce o zmrazení 15 miliard eur. Fico dělá kliky a plave v jezeře.
V pozadí stojí Andrej Babiš, který mu v kampani sliboval, jak se těší na spojenectví se slovenským kámošem. Zbylo z toho, že s ním jednou poobědval ve Studénce. Pak zmizel za bruselský plot.
A tak alespoň za Protiproud chceme pogratulovat. Slovákům k jejich statečnému vůdci, který to ještě nevzdal. Přesto – či možná spíš právě proto – že před dvěma roky pohlédl na okamžik do míst, kam unijní fašisté posílají nepodvolené. Ale vrátil se. Tak jako se nyní Slováci vracejí domů. Protože těžce zkoušená a Bruselem torpédovaná slovenský ekonomika funguje. Vláda navzdory všemu také ještě drží.
A „navrátilec“ Fico slaví druhé narozeniny…