Na Středním východě hoří rafinerie a ropná pole, Hormuzský průplav je zablokovaný a stovky tankerů, naplněných ropou a zkapalněným plynem se nemohou posunout k zákazníkům, USA mají před doplňovacími volbami… a v této situaci pronese šéfka Evropské únie (z Božího dopuštění), Ursula von der Leyenová, následující výrok : „ Evropa nebude nakupovat ruský plyn ani v případě energetické krize. Máme jasný cíl a jsme odhodláni ho dosáhnout. Budeme i nadále transformovat náš energetický sektor a posouvat ho směrem k zelené energii vyrobené v Evropě.“
Podobnou úroveň ideologické slepoty a prusko-zupácké zabejčenosti v zeleném šílenství bychom po příslušných ústavech Evropy hledali jen těžko. Nebude proto na škodu si zopakovat, jak jsme k dnešku vlastně dospěli. Ještě v roce 2019 odebíralo Německo, Uršulina rodná země, z Ruska na 55% své spotřeby zemního plynu. Pak přišla válka na Ukrajině a s ní nové slovo – diverzifikace. Je třeba diverzifikovat dodavatele uhlovodíků, abychom nebyli závislí na Rusku a ten zlosyn Putin nás nemohl vydírat.
Takže jsme, jako EU, diverzifikovali. Namísto dosavadní spolupráce s civilizačně blízkým a evropsky smýšlejícím Ruskem, jsme se vrhli do smluv se středověce uvažujícími teokraciemi Blízkého a Středního východu. Což je oblast, kde nás, jako nevěřící psy zrovna nemilují a navíc, se tam válčí téměř permanentně. Ale nešť. Něco koupíme od Saudů, něco z Kataru (to je ta země, co nejvíce podporuje islamizaci Evropy), no a zbytek z USA. Bude to sice 3 – 4 krát dražší, než jsme měli z Ruska, ale to víte, hodnoty…
Pak ovšem přišla loňská Trumpova akce „cla“. Layenová vyrazila do presidentova soukromého golfového resortu Turnberry ve Skotsku, počkala v baru, než pan president dohraje… a pak se zavázala , že Evropa na dovoz z USA svá cla neuvalí. Trump poté, na oplátku, snížil svou hrozbu 30% cla na 15 % pro vývoz z EU. Podmínkou ovšem bylo, že EU nakoupí v Americe za 750 miliard dolarů tamější ropu, LNG a jaderné technologie, a to v příštích třech letech. Von der Leyenová tuto dohodu prezentovala, podržte se, jako „strategickou reakci na snížení závislosti EU na ruských fosilních palivech“ A bylo po diverzifikaci. Stali jsme se závislými na rozmaru velkého, oranžového otce z Washingtonu.
Tato nová závislost na „uhlovodících svobody“ z USA (ať už je Američané pořizují kdekoli a jakkoli) má jeden háček. Který se projevil právě teď, v důsledku potíží v Perském zálivu. Ceny ropných produktů stoupají. I v USA. A Trump má na krku „midterm election“. Voličstvo je nespokojené, ceny u pump lezou nahoru, známky slibovaného oživení a hospodářské prosperity nikde. Co může v takové situaci Trump udělat, aby se nálada voličstva zlepšila? Správně! Pod vhodnou záminkou zatrhnout export plynu a ropy, a vytvořit tak v USA přetlak nabídky. Aby šly ceny paliv dolů. Jo, jo, Evropani, nepomohli jste mi v Hormuzu, tak tu máte!
Podle údajů, převzatých z The Telegraph, činila cena plynu v polovině letošního února 29 eur za megawatthodinu. Bank of America uvádí, že by „letos v zimě mohla dosáhnout 500 eur, pokud Hormuzský průliv zůstane uzavřen po dobu 10 týdnů, což se klidně může stát. To by překonalo rekordní úroveň zaznamenanou po ruské invazi na Ukrajinu a znamenalo by to totální ekonomickou nouzovou situaci pro Evropu, Velkou Británii, Japonsko, Jižní Koreu a jižní Asii.“ A o moc lepší by to nebylo, ani kdyby se Trumpovi nějakým kouzlem podařilo Hormuz brzy odšpuntovat. Stejně bude tamějších ropných produktů po dlouhou dobu nedostatek. Rozbitá plynová pole, těžce poškozené rafinerie a přístavy…
Takže si to shrňme – z jedné strany jsme si nákup ropy a plynu zakázali. Na další straně je válka a po nějakou dobu asi bude. Třetí strana má doma problémy a klidně nás hodí přes palubu, aby doma vytvořila, alespoň na čas, zdání té slibované láce a prosperity. A my už potřebujeme nakupovat na příští zimu. Protože strategické zásobníky plynu se plní zhruba 3 měsíce. Nejpozději v červnu je tedy čas začít tlačit nakoupený plyn pod zem. Kontrakty se, pochopitelně, uzavírají o nějaký ten měsíc dříve. Právě teď.
No a do toho nám Leyenová veřejně a drze prohlásí, že ani v krizi, která po celé EU právě nastává, ruské suroviny kupovat nebudeme. Že to rozhodla i za nás. Basta! I když tam, na východ, máme funkční rouru (a Němec taky) a ruský dodavatel minulý týden vyhlásil , že by proti novému kontraktu s evropskými odběrateli neměl zásadní námitky.
Ale my nechceme. Nebo, přesněji, chtít nesmíme. Ani v krizi. Protože hodnoty… Jenže „evropskými hodnotami“ v baráku nezatopíš, pole s nimi nepohnojíš a takové auto, které by na „evropské hodnoty“ ujelo alespoň metr, ještě nikdo nevynalezl.
*
LUBOMÍR VYLÍČIL, Pravý Protor