Již nějakou dobu je středem pozornosti blížící se summit NATO v Ankaře. Česká společnost je už víceméně automaticky rozdělena na dvě poloviny. Jedna doufá, že vládní letoun odletí bez hradní loutky a druhá si zase přeje, aby Pavel vládě ukázal svou moc podepřenou politickou justicí, médií a komedianty.
Skandální přístup Ústavního soudu (opět vedeného bývalým komunistou) a jeho vměšování se do politiky, nikoliv nestranné, je zásadním ukazatelem stavu České republiky. Přidejme agresivní vyjadřování jeho bývalého předsedy Rychetského na podporu někdejšího kolegy z KSČ Pavla a eskalaci napětí kolem veřejnoprávních médií podobně směřovaných jako Ústavní soud, či nesmyslné handrkování o nepotřebné euro.
V tu chvíli je vcelku jasné, že vláda nebude mít na růžích ustláno. Opozice neguje vše, co vládní koalice tvoří, a navíc tím odvádí pozornost od svých kriminálních kauz. I když policie došetřuje bitcoiny a parlamentní komise vedená JUDr. Rajchlem rovněž, ve vládě hledají miliardy zmizelé ze státního rozpočtu, média mezitím usilovně zametají stopy a vytvářejí dojem, že největším problémem současnosti je Macinka ve Strážnici.
Petr Pavel byl sice justičním kotrmelcem dodatečně akreditován na ankarský summit, ale delegaci povede Andrej Babiš a program bude tvořen dle představ jeho týmu. Co tam bude dělat opoziční vůdce, to netušíme, ale může získat další zážitek do sbírky, tentokrát však ne úplně tak příjemný, o to více však zapamatovatelný.
Hájit zájmy zbrojařů
Voliči by si měli uložit do paměti způsob, jakým se snažil za každou cenu hájit zájmy zbrojařů a válečných štváčů. A stejně tak si uvědomit, jakou šarádu předvedli nejváženější představitelé justice. Už jednou jsem celou tuto partičku kolem Pavla a Koláře nazval mafií a stále si za tím stojím.
Hysterie soudruha prezidenta a tlak na účast v Ankaře v pozici lídra je více než podivná. Jak už mnozí z různých zdrojů sbírajících informace podchytili, summit je velmi důležitým odrazovým můstkem pro majitele zbrojovek, ve hře mají obrovské množství peněz. Generál Pavel má své závazky a za služby jemu již dříve poskytnuté, musí odvádět slíbenou práci.
Dokud byl ve funkci premiéra Fiala, mohlo si hradní duo dělat cokoliv. Výměna stráží ve Strakovce však musela hradní cosa nostru vyděsit a nyní dochází na potřebu zmobilizovat veškeré dostupné kontakty, na kterých Kolář dlouhá léta pracoval.
Ústavní soud patří mezi ně stejně, jako média a část zmanipulované umělecké scény, stejně jako Milion chvilek. Linii představovanou prezidentem udržuje při životě i politický „neziskový“ sektor. Všechny tyto komponenty pracují proti vládě a vytvářejí nejen nenávist vůči ní, ale i rozkol ve společnosti.
Zkorumpovaní „morální“ obři
Je evidentní, že jsme svědky války. Ta na Ukrajině je v tomto případě momentálně podružná. Máme ji u nás. Proti sobě stojí minimálně dvě mocenské platformy. Neokomunisticko-liberální v čele s Pavlem, Rychetským a nově i Baxou, se zásadní podporou vyměklé probruselské ODS a mafiánských STAN či TOP 09, anarchistických Pirátů a již od Luxe přizpůsobivých lidovců.
Mají na své straně mainstreamová média, a zcela ovládají i ta veřejnoprávní. Na ruku jim jde justice, vedení policie (stále ji řídí Rakušanův „pobočník“), politické neziskovky, neboť ty dnes přicházející o plná koryta a jsou schopná obloukem i přímo financovat spolky typu Milionu chvilek. Umělecká scéna je závislá na dotacích a tváří se, že svou intelektuální úrovní převyšuje plebs, který ji však živí.
Potřeba z pódií vykřikovat své názory a tvářit se jako morální hlídač, je přímo obludná. I v době covidové většina z nich spolupracovala s vakcinační mafii a nyní se proti stejným politikům vymezuje. Ta prodejnost je evidentní.
Euroskeptická SPD
Proti nim stojí pragmatičtěji uvažující křídlo tvořené Babišem (nedělejme si iluze, že mnohem lepší), doplněné radikálnějšími Motoristy občas dohánějícími Babiše k obavám, nejdou-li do všeho buď tvrdě nebo trochu umíněně. Nicméně jsou na stejné vlně týkající se Green Dealu (naštěstí), míry poklonkování Ukrajině a snaze nějak vytvořit platformu schopnou s Bruselem spolupracovat.
Pouze SPD jde jinou cestou, má jiné představy a je mnohem realističtější, uvědomující si, že Evropská unie byla idealistickým projektem nyní přeměněným v nástroj Západu coby beranidlo proti Rusku.
Vnímání poměrně širokospektrální SPD je blízké euroskeptikům a těm, kteří Rusko považují nikoliv za hrozbu, ale spíše záruku světové rovnováhy. Paradoxně jim je nejblíže STAČILO, jehož aktivita je však utlumena na minimum. Jako by je volební prohra zlomila.
Jde o cizí zájmy a prachy
Přesto právě díky parlamentní většině Strakovku obrazně obývá Babiš se svou vládou a nenechává na sobě štípat dříví. Souboj mezi ním a Hradem pokračuje a všichni s napětím očekávají, co se bude dít v Ankaře. Tam už na alibismus nebude čas a budeme doufat, že otevřený souboj Pavel nevyhraje.
Byl by to úplný konec, třeba jen náznaku fungování parlamentní demokracie. Pavel si hraje na krále, opozice a komediální scéna na zdroj pravdy a lásky, média na pohádkáře. Ústavní soud připomíná ÚV KSČ a Milion chvilek zase jeho Revoluční odborové hnutí. Prezident nyní odhodil konečně masky a vidíme jeho pravou tvář mafiána zbrojařů a cizích zájmů proti nám všem.
Za vším je jen boj o prachy a neregulovanou moc.
Jen ne každému to zatím dochází.