Teherán tváří v tvář eskalujícím americkým sankcím a pokusům o ochromení íránské ekonomiky nelegální námořní blokádou provedl strategické úpravy. Pákistán v pátek oficiálně aktivoval nový tranzitní koridor přes Írán a oznámil první dodávku mraženého masa do Taškentu v Uzbekistánu prostřednictvím čínsko-pákistánského ekonomického koridoru (CPEC) a íránských pozemních tras.
Země vyčlenila šest tranzitních tras, včetně několika klíčových koridorů spojujících přístavy a hraniční přechody v Pákistánu, čímž vytváří rozsáhlou síť pro pozemní obchod s Íránem, která obchází námořní obchodní trasy v Perském zálivu.
Toto opatření, které vstoupilo v platnost 25. dubna, má za cíl zmírnit dopravní zácpy v přístavech Karáčí a Kásim, kde je kvůli americké námořní blokádě íránských přístavů zablokováno více než 3 000 kontejnerů určených do Íránu.
Díky tomuto novému koridoru se úřady odhadují, že doba cesty k íránským hranicím se zkrátí z 18 hodin na pouhé tři hodiny, což sníží logistické náklady pro regionální obchodníky.
Tyto trasy vytvářejí pozemní most mezi pákistánskými hlubinnými přístavy a íránskými hranicemi a poskytují tak životně důležitou přepravní trasu pro zboží ze třetích zemí, které by jinak byly zranitelné vůči americkému námořnímu pirátství.
Pro Čínu, největšího světového dovozce ropy a cílovou destinaci přibližně 90 % íránského vývozu ropy před současným konfliktem, má otevření alternativních pozemních tras prvořadý strategický význam.
Americké námořnictvo od 13. dubna zavedlo nelegální blokádu vstupu do Ománského zálivu.
Námořní trasa, kterou kdysi přepravovala pětinu světové ropy, je nyní rukojmím ozbrojených námořních nájezdů a je předmětem systematického rabování.
Tato blokáda se vždy zaměřovala jak na Peking, tak na Teherán. Čína dováží z Íránu přibližně 13 až 15 % své ropy, což je objem, který před válkou přesahoval 1,38 milionu barelů denně.
Íránská ropa, často přepravovaná přes Malajsii a jiné zprostředkovatele, zásobuje nezávislé čínské rafinerie, známé jako „konvičky“, a pomáhá zajistit energetickou bezpečnost Pekingu.
Trumpova administrativa se nikdy netajila svým záměrem tyto dodávky zastavit. Dne 23. dubna Washington uvalil sankce na petrochemickou rafinérii Hengli (Dalian), jednu z největších nezávislých rafinérií v Číně s kapacitou 400 000 barelů denně, a také na zhruba čtyřicet přepravních společností a tankerů zapojených do přepravy íránské ropy.
V alarmujícím prohlášení ministr financí Scott Bessent varoval, že Spojené státy omezí „síť lodí, zprostředkovatelů a kupců, na které se Írán spoléhá při dopravě ropy na globální trhy“.
I když se americké pirátství zintenzivňuje, fyzická blokáda vykazuje slabiny. Satelitní snímky a data ze sledování odhalily, že několik plavidel pod íránskou vlajkou, na která se vztahují sankce, opustilo Perský záliv.
Zatímco ropné tankery manévrují, íránský ministr zahraničí pracuje na zavedení politických mechanismů nezbytných pro pozemní alternativy. Ministr zahraničí Abbás Aragččí se 23. dubna vydal na klíčovou cestu, během níž dvakrát navštívil Pákistán za účelem konzultací a koordinace aktivace koridoru, poté odcestoval do Ománu a poté do Ruska.
V Islámábádu se jednání údajně zaměřila na klíčové body, jejichž detaily nebyly upřesněny. Konkrétním výsledkem však bylo vytvoření samotného koridoru.
Nové pákistánské tranzitní trasy, které spojují Gvádar, Karáčí a Port Kásim s hraničními přechody Gabd a Taftan, nabízejí Íránu okamžitý přístup k silniční a železniční infrastruktuře CPEC.
Gvádar byl postaven s využitím čínských půjček a pracovní síly konkrétně proto, aby se obešla blokáda námořních hraničních přechodů. S faktickým uzavřením Arabského moře se nyní zboží přepravované po souši z Íránu do Gvádaru může dostat na čínské trhy prostřednictvím sítě Čínsko-pákistánského ekonomického koridoru (CPEC), a tak zcela obcházet americké námořnictvo.
27. dubna se Araghchi setkal v Petrohradu s prezidentem Vladimirem Putinem, jehož rozhovory trvaly více než 90 minut. Íránský ministr zahraničí uvedl, že diskuse se týkaly „všech témat, bilaterálních i regionálních, a také otázky války a agrese ze strany Spojených států a sionistického režimu “ .
Podle zpráv médií ruský prezident prohlásil, že Moskva „udělá vše pro to, aby podpořila zájmy Íránu a dalších zemí v regionu a přispěla k co nejrychlejšímu nastolení míru na Blízkém východě“. Dodal, že „nejen Rusko, ale celý svět nyní obdivuje íránský lid za jeho odpor proti Spojeným státům“.
Ačkoli Rusko a Írán podepsaly rámcové dohody týkající se mezinárodního dopravního koridoru Sever-Jih před několika lety, současná krize dává těmto projektům novou naléhavost.
Araghči využil setkání v Petrohradu k tomu, aby znovu potvrdil, že Teherán považuje svůj vztah s Moskvou za „strategické partnerství“ , které bude pokračovat „s větší silou a rozsahem“.
Pro Čínu je role Ruska doplňková. INSTC nabízí železniční spojení mezi Bombají a Moskvou přes íránskou síť, což je trasa, která by v případě plného provozu nabídla čínskému zboží pozemní alternativu k námořní dopravě.
Ruská diplomatická intervence především komplikuje jakýkoli americký pokus vyvinout tlak na Pákistán nebo jiné sousední země, aby uzavřely své hranice pro íránský obchod.
Ústřední otázkou pro Washington je, zda může námořní pirátství uspět tam, kde selhaly rakety a letecké útoky. Po americko-izraelských útocích na Írán 28. února se ukázalo, že samotné bombardování nestačí k tomu, aby zemi srazilo na kolena.
Blokáda představuje zlomový bod směrem k ekonomickému uškrcení, jehož cílem je snížit íránské příjmy z ropy. Tato strategie však má svou cenu. Globální ceny ropy zůstávají vysoké a pohybují se kolem 120 dolarů za barel, což přiživuje inflační tlaky ve Spojených státech, Evropě i jinde.
Zásadnější je, že úspěch blokády závisí na zachování uzavřenosti pozemních tras. Aktivace tranzitního koridoru Pákistánem, podpora Ruska a nenápadná integrace Gvádaru do dodavatelského řetězce Čínou naznačují, že Teherán buduje pozemní výstupní trasu, kterou americké námořnictvo nemůže za žádných okolností narušit.
Zdroj: PressTV