Je vždy dobré se podívat do minulosti vzájemných vztahů různých zemí. Tentokrát bych se zabýval vývojem čínsko-japonských a japonsko-tchaj-wanských vztahů.
Druhá světová válka začala v Číně přičiněním Japonského císařství už v roce 1931, kdy se Japonci zmocnili čínského Mandžuska. Mandžusko mělo velký ekonomický význam, především jeho těžký průmysl a úrodná zemědělská půda byly pro Japonsko velkým magnetem. Začátek čínsko- japonské války se ovšem datuje do roku 1937, kdy došlo k záměrné japonské provokaci na mostě Marka Póla v Pekingu. Událostí, které pak následovaly, vedly k zahájení válečných operací ze strany Číny proti okupantské japonské armádě. Od toho okamžiku armády Kuomintangu a Komunistické strany Číny začaly postupovat proti japonským interventům společně. Světová válka v Číně měla mnoho peripetií. Japonsko si uvědomovalo, že se svými omezenými zdroji, včetně omezených lidských zdrojů své armády nemůže obsadit anebo dokonce vojensky porazit Čínu.
Při obsazení hlavního města Číny Nan-kingu došlo k nepředstavitelným krutostem a násilnostem ve vztahu k civilnímu obyvatelstvu. Město bylo předtím opuštěno kuomintangskou armádou již před vstupem Japonců do něj. Čínské ženy byly ve městě hromadně znásilňovány. Uvádí se, že 200 000 lidí – činských civilistů při řádění japonské soldatesky v tomto městě během několika málo týdnů zahynulo za neuvěřitelně drastických okolností.
Čínský vstup do války však zabránil Japonsku bojovat v roce 1941 ve válce po boku nacistického Německa proti Sovětskému svazu. Japonské velení si vybralo jinou alternativu a sice útok na Havajské ostrovy, na vojenskou základnu Spojených států Pearl Harbor. Byl to útok překvapivý a z velké části i účinný, který zahájil válku v Pacifiku za účasti Spojených států. Nechci se ale věnovat průběhu válečných operací. Spíš tomu, jak se japonská armáda chovala na pevninské Číně a také na Tchaj-wanu, který ovšem obsadila již po čínsko- -japonské válce v roce 1895. A 50 let na tomto ostrově Japonsko bez omezení panovalo. Odhaduje se, že přitom zahynulo 600 000 obyvatel tohoto ostrova. Tedy, alespoň podle velmi seriózních analýz, se kterými jsem měl možnost se seznámit.
Uvádí se také, že na 200 000 žen z Tchaj-wanu bylo nuceno se podrobit za války sexuálnímu otroctví pro vojáky Japonska na nejrůznějších frontách. Odhaduje se, že na pevninské Číně japonská armáda způsobila smrt 20 milionů Číňanů. Přičemž to byli lidé ze všech společenských vrstev.
Podle zjištění poválečných soudních tribunálů s japonskými válečnými zločinci se japonská armáda snažila terorem zasévat strach do myslí Číňanů. Podobně jako německá armáda v Rusku nedodržovali ani Japonci v Číně mezinárodní válečné konvence. Zdrcující část čínských obyvatel, která zahynula přičiněním japonské armády v průběhu druhé světové války, byli civilisté. Na Tchaj-wanu to vlastně byli jen civilisté. Jako určitý výsměch dnes proto působí, pokud se japonská vláda s tchaj-wanským vedením snaží hovořit o přátelství těch současných politických elit. Tedy Japonska a čínské provincie Tchaj-wanu. Řekněme si otevřeně, že v pozadí jsou japonské imperiální zájmy, které nedávno oživila současná japonská premiérka svým vyjádřením, že pokud by došlo k invazi čínské armády na Tchaj-wan, který je jednou z provincií Číny, Japonsko by v tomto konfliktu bylo na straně Tchaj-wanu.
Japonsko nyní buduje raketové základny nedaleko čínské pevniny, ze kterých by bylo schopno zasahovat významná a lidnatá města Čínské lidové republiky. To je pro Čínu jako světovou velmoc pochopitelně zcela nepřijatelné.